čtvrtek 29. března 2012

Recenze: Čarodějnice z Hex Hall

Čarodějnice z Hex Hall (Hex Hall, #1) 
Autor: Rachel Hawkins
Série: Hex Hall
Díl: první
Originální název: Hex Hall
Žánr: čarodějnice, lakyntropové, víly, duchové 
Anotace: Sophie Mercerová je čarodějka. Jenže její kouzla většinou skončí katastrofou a její poslední šancí je Hex Hall, elitní nápravné zařízení pro adolescenty Prodigia, tedy pro čarodějky, kouzelníky a řádku dalších bytostí. Sophie se už během prvního dne podaří dosáhnout prvních výsledků: získá tři mocné nepřítelkyně, zakouká se do přitažlivého kouzelníka a dostane novou spolubydlící, jedinou upírku na škole. Vedle (ne)obyčejných školních starostí bude Sophie muset čelit i zlovolné síle, která začala útočit na studenty Hecate Hall…

Nakladatel: Knižní klub
Vydání u nás: listopad 2011
Vydání USA: 2. 3. 2010
Hodnocení: 4.06 (goodreads)

Můj názor:
(neobsahuje spoilery!)
Tumblr_m10063ttyj1ro7usno1_500_largeNebudu tu chodit okolo horké kaše a rovnou řeknu, že jsem do téhle knihy šla hlavně kvůli obálce a tloušťce celé knihy. A asi proto jsem se toho vážně docela dost děsila. Vážně docela dost. A možná proto se mi celá kniha líbila, i když nemá žádnou dechberoucí zápletku, úžasné postavy a není tak moc vtipná, jak autorka zamýšlela.

Sophie Mercerová je čarodějnice. Ano, přesně ta čarodějnice, která umí létat na koštěti, kouzlit... Počkat! Kouzlit? Pravda, čarodějnice kouzlit umí, ale Sophie v tom není zas takový přeborník. Což je vlastně důvodem, proč se dostala na internátní školu Hecate Hall. Po jednom vážně nepovedeném kouzlu lásky musela vyhovět Radě a nastoupit na Hex Hall, aby se řádně naučila zacházet se svou mocí. Jo, ale co když to nebyl zrovna nejlepší nápad? Co když se tam Sophie znepřátelí se spolužáky, zamiluje se do kluka největší mrchy na škole a ještě ke všemu bude bydlet s upírkou, která pravděpodobně zabila svou předchozí spolubydlící? 

I to, jak jsem to právě napsala, a i samotná anotace zní jako šílené klišé. Opak je ale pravdou. Vážně to nebylo tak zlé, jak jsem se obávala. Většina věcí, které mi na knihách vadí, tam nebyly a já si v klidu mohla číst. A číst, číst, číst a pak zjistit, že už jsem na konci a já si toho vůbec nevšimla. 

5536938153_8ce10fb48f_z_largeCelkově se mi líbilo celé pojetí příběhu. Škola jako celek vypadala opravdu dobře a svým způsobem mě tak trochu začaly fascinovat víly. Autorka píše hrozně příjemně, i když  mi to nepřišlo tak vtipné, jak celou dobu zamýšlela. Na příběhu mě také strašně zaujaly postavy. Je sice pravda, že bych Sophii ve většině případů nejraději zabila za  něco, co prováděla, ale přesto jsem si ji oblíbila. Archer nebyl takový blbec, jako jsem předpokládala, a jeho charakter má slušný potenciál, aby se dál vyvíjel. Taky jsem si zamilovala upírku s růžovým pruhem a nejednoho lakyntropa. Co mě ale zklamalo bylo to, že Elodie, ta hlavní mrcha, nebyla takovou mrchou, jakou by ve skutečnosti být mohla. Další plus autorce patří za to, že se do sebe hlavní aktéři nezamilovali během prvních deseti stran a Sophie měla docela velkou snahu, aby se nezamilovala. 

Co mě ale docela mrzí je to, že jsem se i přes svou snahu nějak nedokázala popasovat s tím čarodějnickým systémem - prostě jsem nějak pořád nedokázala pochopit, jak to tam, zatraceně, funguje. Taky jsem trochu kroutila hlavou nad všemožnými věcmi, které se tam děly, zatím co celá škola spala a tak podobně. A taky jsem se nemohla zbavit pocitu, že ředitelka školy je ženským provedením Brumbála. Možná mě taky trochu zklamala zápletka, protože jsem čekala něco víc. Přesto to ale nekazí celkový pocit z knihy.

Tumblr_m08xoe6mov1r1jy5do1_500_largeNa to, jak jsem se toho děsila, a sáhla po tom jenom kvůli tomu, jak je to tenká knížka, mě to zatraceně moc bavilo. Bylo to místy vážně vtipné, psané plynule s neskutečnou lehkostí. Čekala jsem, že to bude mnohem, mnohem horší, něco v tom smyslu, že se do sebe hlavní aktéři zamilují během 10 prvních stran a pak ten zbytek bude Sophie brečet nad tím, že Archera nemůže mít. Nic takového se nekonalo a za to jsem nesmírně vděčná. Nebylo to jen jedno velké klišé, i když to nebyl zrovna nejoriginálnější příběh.

Je to spíš takové pohodové čtení. Tenoučká knížečka, kterou klidně stihnete přečíst za jedno deštivé odpoledne a ještě si u toho pořádně odpočinout.

Žádné komentáře:

Okomentovat