Autor: Lusy Adams

Série: Odstíny života

Díl: první

Nakladatel: XYZ

Vydání u nás: 13.4. 2011

Hodnocení: 78 % (cbdb),   88,8 % (goodreads)

Pro mě je výrazným plusem to, že se to neodehrává v České republice ale v Americe, konkrétně v Los Angels. Nedá se předpokládat, že by autorka nějak to město znala - ale nechci jí křivdit, takže jestli ho opravdu zná, je to jen další výrazné plus na jejím účtu -, ale nijak vám to nepřijde. Nejsou tam nějaké složité informace o lokalitách, takže ani nad tím moc přemýšlet nemusíte. Najednou se totiž ocitnete ve světě plném démonů, upírů, vlkodlaků a tajemných lovců, jímž je naše hlavní hrdinka Alex, a nemáte čas se tím zabývat. 

Ze začátku jsem měla v hlavě opravdu binec, protože jsem se v knize nějak nedokázala zorientovat. Vůbec mi nedocházely některé souvislosti a vůbec jsem ten svět nepobírala. Mělo to za následek to, že jsem se do knihy nemohla začíst. Možná bych u většiny knih dala limit na 50 stran, kdy to člověka nemusí bavit. Protože když jsem tuto hranici překonala, nedokázala jsem se odtrhnout.

Alex je ranařka každým coulem s opravdu ostrým jazykem. Jen opravdu málokdy se tam objevila věta, ve které nebyla ani známka sarkasmu nebo ironie. Hodně dlouho jsem nevěděla, jaký na ní mám názor. Někdy se projevovala jako hodně tvrdohlavá osobnost a někdy jako uťápnutá dívka v nesnázích. Nevytvořila jsem si s ní nějaký extra vztah, ale nedá se říct, že by mi vadila.

Něco úplně jiného bylo u mužské části příběhu. Najdete tam hned několik adeptů na oblíbení - Gabea, Douga, Matta, Jamieho, Nicka a samozřejmě Liama. V podstatě vůbec jsem si nevytvořila vztah s Jamiem. Možná je to proto, že jsem si pod tím jménem okamžitě představila Jamieho Strydera z Hostitele a ne zelenookého lovce, co se ohání katanou, ale nějak mi nesedl. Fakt nevím, čím to... Předposlední příčka na mém imaginárním seznamu oblíbenosti patří Nickovi. V jistých situacích jsem ho obdivovala, že se ještě nesesypal jako domeček z karet po tom, co všechno zažil, ale... přišlo mi, že se ze všeho až příliš rychle oklepal. Dál bych asi dala boha Liama. Ten tak trochu stojí za tím, jaká Alex je, ale nějak... dobře, zatraceně dokonale je popsaný! Je to sice šílený manipulátor ale... Ne, neřešte to. Pak je tu vlkodlak Doug. Vždy byl u důležitých situacích a vždy se nějak vyřešil, ale i tak se nestal nějakým mým extra oblíbencem. Líbí se mi ale, jaký je jako vlkodlak. Konečně je to vlkodlak, který je ovlivňovaný měsícem a touží po těch dvou hlavních věcech - krvi a sexu. První místo na seznamu patří dvěma mužům - Gabeovi a Mattovi. Nedokážu si mezi nimi vybrat. Oba jsou úplně jiní, ale zároveň tak trochu stejní. Matt je podobné povahy jako Alex - sarkastický, ironický, odhodlaný, riskuje a spoustu dalšího. Gabe je oproti tomu až přehnaně ochranitelský. Ale hlavní je, že podle toho, jak o nich bylo psáno, jsou zatraceně sexy.

Kniha sice nepatří mezi ty nejoriginálnější, ale určitě stojí za přečtení. Linie příběhu je zajímavá, i když ne tolik jako styl psaní. Vše je napsané plynule bez nějakých zbytečností, i když by se určitě našla nějaká část, kterou bych klidně zkrátila - já to ale nenapsala, tudíž do toho nemůžu kecat. Jestli nakonec bude pokračování - a já strašně moc doufám, že ano - určitě si ho koupím a s radostí přečtu. Je opravdu škoda, že není víc českých autorů, kteří by psali na takové téma a když k tomu ještě přičteme věk autorky... prostě WOW!

Nakonec dávám 4 a půl hvězdičky kvůli tomu, že jsem se do toho ze začátku nemohla začíst a vžít do Alex.