O Girl Online se mluvilo tak moc, že jsem se rozhodla si ji pořídit. A to jsem si za poslední dobu zrovna moc knih nekoupila. Každopádně se o ní hodně mluvilo a promo bylo taky docela velké. A tak jsem se jí rozhodla dát šanci. Rovnou vám ale říkám, že koupě této knihy rozhodně nebyla dobrá investice.

Průměrná holka, která má sebevědomí na dně Mariánského příkopu se vydá do Velkého Jablka, kde potká lásku svého života a najednou zjistí, že není tak trapná, jak si myslela. Jenomže tahle velká láska má mnohem větší háček než je velká louže mezi kontinenty... A tak trochu se do toho zamotal i internet, bulvár a nevyrovnané kamarádky (a kamarádi). 

Tato kniha přímo volala KLIŠÉ. Přímo z ní sršelo a já chvílemi myslela, že mi začnou krvácet oči. Ano, kniha byla předvídatelná a nevyčítám jí to, protože většina knih tohoto žánru je stejná. Ale v porovnání s Girl Online vypadá i cukrová vata jako chudá příbuzná.

Kdybych to četla tak před pěti lety, možná by se mi to líbilo o něco víc. Možná. Takhle jsem ale jen kroutila hlavou nad nepřeberným množstvím nereálných situací, které byly neskutečně přitažené za vlasy. Většinu času jsem navíc vůbec nechápala chování hlavní hrdinky a tak trochu nemohla uvěřit tomu, jaké haló dělala ze situací, které se jí staly. (Nebo jsem byla celé dospívání neuvěřitelnej flegmouš a ona se chovala naprosto normálně)

Očekávala jsem od toho něco diametrálně jiného. Jenom nevím co. Asi příběh víc na úrovni, ve kterém není zakomponováno každé klišé, o kterém jste v životě slyšeli. A dám ruku do ohně za to, že si nějaké autorka i sama vymyslela. A abych nezapomněla. Když tam zrovna nebylo žádné klišé, byla to jenom vata. Vata vyplňující prázdná místa a říkající informace, které jsme k životu nepotřebovali, protože tam stejně nehrály žádnou roli. A co jsme ještě dál nepotřebovali?

a. Kamaráda gaye. Vatová postava, která tam nesehrála skoro žádnou roli. Dle mého tam byl snad jenom kvůli tomu, aby si Zoella mohla odškrtnout jedno z moc dobře známých klišé. (Jenom na urovnání. Nemám nic proti gayům ani kamarádům gayům ani nevím jakým gayům. Naopak mám LGTB tematiku moc ráda, ale o tom zase jindy. Elliot mi vadil hlavně proto, že byl gayem jenom kvůli tomu, aby se čtenářky nebály, že Noahovi přebral Penny.)
b. Skoro moc dokonalé rodiče, kteří tam byli jenom jako důvod cesty do Ameriky. Stejně se o Penny skoro celou dobu nezajímali. Ruku na srdce - nechali by vás vaši v patnácti (!) procestovat úplně cizí město s úplně cizím osmnáctiletým (!) klukem?
c. Penniny záchvaty paniky. Ale to je možná jenom můj pocit, protože se mi za sebou sešly dvě knihy s tímhle motivy a lezly mi na nervy v obou. Ale tady o dost víc. Bylo to zbytečné a dle mého to s pravými záchvaty nemělo nic společného.
d. Pochodující selfíčko. Protože bych mu zlomila nos hned, co by se na mě promluvil.
e. Bez GRAMLY! (vyjádření o odstavec níž)

Abych si ale nestěžovala jenom na příběh, i překlad tomu docela slušně ubral. Upřímně mi vůbec neseděl. Vadila mi absence slova "mi" ("Pověděla si mně...", "Podáš mně...") - prostě mi to neznělo vůbec česky. Stejně jako mi tam neuvěřitelně překáželo slovo "gramla". Nejen, že jsem si ho musela vygooglovat, abych pochopila Penninu neustálou frázi "Jsem ta největší gramla na světě", ale taky jsem pátrala po známých, jestli někdo to slovo nezná. Ne, nezná (a to jsem pátrala hned v několika věkových kategoriích, aby byl můj výzkum dostatečně přesný). A řekla bych, že 99,99% cílové skupiny, pro kterou je tahle kniha určená, to taky neví. A celkově mi ten překlad zněl až trochu moc uhlazeně. Na druhou stranu je to ideální exemplář toho, jak se někteří překladatelé snaží napodobit mluvu současné mládeže. Jenomže na internetu a všude okolo koluje tolik špatných a přehnaných informací (Pamatujete na takový ten sálodlouhý seznam výrazů, co prý používá dnešní mládež? A taky jste asi tak 99% všech slov nikdy v životě neslyšeli, i když vám tou dobou bylo sotva patnáct?) a pak to dopadá takhle moc špatně.

Abych nebyla tak zlá, tak skutečnost, že mi na téhle knize líbí jenom asi tak obálka a minimum trochu úsměvných momentů (fajn, taky bych si někdy postavila pevnost z dek a ozdobila ji vánočními světýlky - to jednou za čas nikomu neuškodí), svedu na to, že jsem z ní vyrostla. Už nevěřím na prince na bílých koních ani na vánoční zázraky. Taky nevěřím tomu, že by dívka znalá všech sociálních médií nemohla znát největší vycházející americkou hvězdičku a rozhodně nevěřím, že by mohla existovat tak naivní a nesympatická holka jako je Penny.

Knize z nějakého mystického důvodu dávám dvě hvězdičky (asi protože jsem líná si někde dohledávat jednohvězdičkové hodnocení a asi proto, že se nechci cítit jako knižní kat). Kniha se mi nelíbila a byla to pro mě totální ztráta času. Na jednu stranu věřím tomu, že si najde své fanoušky, ale já jím nikdy nebudu. Pokud někdo chce vánoční dárek pro svou mladší sestru (cca 13-15 let? hrubým odhadem), nemusel by to být takový přešlap. A krok vedle by to ani nemusel být v případě, že si libujete v extrémně nenáročných a naivních příbězích se stoprocentně předvídatelným dějem a nesnesitelnou hlavní hrdinkou.

Nakonec takový dodatek. Je mi jedno, jestli tuhle knihu autorka napsala nebo ne. Zoellu neznám, nesleduju a tahle kauza šla mimo mě. Možná bych řekla, že kdyby Zoella tuhle knihu nenapsala, ale stejně se za ni stavěla, tak nemá všechna kolečka v hlavě v pořádku. Ale stále je to můj subjektivní názor a stále se nemůžu vzpamatovat z toho, jak moc se mi to nelíbilo.