Často míjím trendy a jelikož poslední dobou ani nečtu moc novinek, často mi přijde, že nějakou knihu čtu až po tom, co ji všichni mají přečtenou. Třikrát. Většinou mě to moc netrápí, ale paradoxně pak mám nějakých knih tak plné zuby, že je ani moc číst nechci. Každopádně jednou za čas opravudu nastane chvíle, kdy se rozhodnu doplnit si vzdělání. A příští doplnění se třeba bude konat s těmito knihami.

   

Grishaverse, Leigh Bardugo | od 2012 | průměrně 4+ | ya fantasy 

Dle toho, co jsem sledovala, se o Griše mluvilo poměrně v dobrém, ale Šest vran kompletně obrátilo blogosféru naruby. Vlastně si nevybavuji nic negativního, co by se o autorce řeklo. Naopak se všichni zdají být neuvěřitelně zvědaví na její další knihy. A já od ní stále nic nečetla, přestože jsem se snažila přelouskat prvních pár stran Vran, ale nedokázala jsem se do toho začíst (protože jsem měla krizi, ne že by se mi to nelíbilo). 

Probuzení Simona Spiera, Becky Albertalli | 2015 | 4.33 | ya LGBT contemporary

LGBT literatura je hodně v kurzu a o Simonovi se mluvilo a mluví stále. Mě tahle kniha ale nějak hrozně míjí a ani si nejsem zrovna jistá, že se chci do ní nějak hnát. Přesto jsem se setkávala spíše s pozitivními recenzemi a navíc jsem moc zvědavá na film (a chci, jako obvykle, číst nejdřív knihu než vidět film). Další věcí je, že mojí pozornost hrozně upoutala další kniha ze série Leah on the Offbeat, nicméně raději čtu knihy popořadě. Takže... třeba na toho Simona fakt jednou dojde.

Jedna želva za druhou, John Green | 2017 | 4.05 | ya contemporary

Tvrdit u této knihy, že ji všichni četli je docela nadsázka, na druhou stranu se to recenzemi jen hemžilo. Ať už těmi dobrými nebo spíše špatnými. Nicméně nejsem nějaký extra fanoušek Greena, ale jeho knihy mám poměrně ráda, i když mě asi neberou tak moc, jak by mohly. Třeba Kateřiny jsem nebyla schopná dočíst, protože mě to neuvěřitelně nudilo. A co si budeme, jsem Kateřina a ne vždy se o nich mluvilo zrovna hezky. Ale nevzdávám to s ním, přestože se říká, že doba pokročila a už z takového Greena vyrostla. No, uvidí se. 

Třináctkrát proto, Jay Asher | 2007 | 4.0 | ya contemproary

O exitenci této knihy vím opravdu dlouhá léta, hlavně díky nádherné originální obálce. Na druhou stranu chápu, že velkou populatiru získala až díky seriálové podobě. Nicméně, přestože jsem si chtěla knihu přečíst už kdysi dávno, nikdy to nedopadlo. A teď, když už i nečtenáři vědí, o co jde, si přijdu tak nějak hloupě, že to čtení neustále oddaluju. (A co si budeme, původně za to mohla především česká obálka :D)

    

Ostrov lhářů, E. Lockahrt | 2016 | 3.85 | ya contemporary

Z nějakého důvodu mi tato kniha utkvěla v hlavě jako must-read, o kterém se během vydání hrozně mluvilo, i když si vybavuji několik ne příliš nadšených recenzí. Přesto je to stále vítěz nejlepší knihy za rok 2014 na goodreads a má hodnocení přes 3.8, což alespoň na moje měřítka je fakt dostatečný důvod, proč se do toho pustit. A já to jednou dokážu, vážně!

Colleen Hoover | od 2012 | průměrně 4+ | ya/na contemporary

Ze všech stran se na mě valí chvála na tuto autorku. Mám od ní doma knihu Bez naděje, která se - zcela beznadějně (haha, nejsem já vtipálek) - válí na poličce a já se k ní prostě ne a ne dostat. Nicméně prostě mi přijde, že od Colleen už každý něco četl a především, že každému se něco alespoň trochu líbilo. A tím pádem, že bych si prostě měla od ní něco přečíst, protože si to s největší pravděpodobností absolutně zamiluju.

Anita Blake, Laurell K. Hamilton | od 1993 | průměrně 4+ | urban fantasy
Jeden čas mě urban fantasy dost mluvilo, ale kromě YA jako třeba Nástroje smrti jsem se pořádně dostala jenom k Patricii Briggs (kterou ale stále miluju) a Sukubě od Richelle Mead (která mě fakt moc nebrala). Nicméně o Anitě se dřív fakt hodně mluvilo a přestože jsem o ní neslyšela hezkou řádku let, myslím, že bych se do ní fakt měla zkusit pustit. Ano, velice odrazující je počet dílů, kterých je tuším více než dvacet, ale není to Škola noci a věřím, že by to mělo mít hlavu a patu. I když si nevěřím natolik, že jednou přečtu úplně všechno.

Než jsem tě poznala, Jojo Moyes | 2012 | 4.27 | adult
Autorka Jojo Moyes je jednou z těch, o kterých jsem přesvědčená, že téměř každý o ní někdy slyšel. Navíc Než jsem tě poznala je knihou, která se dočkala svého filmovéo zpracování, takže rozhodně to není velká neznámá. Pro mě ale ano, protože film jsem neviděla a knihu nečetla. A film neuvidím, dokud knihu nepřečtu a kdo ví, kdy se k ní dostanu... a znáte to, začarovaný kruh. Jedná se ale o příběh, který mě fakt zajímá. Takže třeba jednou.

Určitě to všichni znáte. Máte dlouhý seznam nejrůznějších knih, které si rozhodně musíte přečíst, jinak to zavání nějakou globální katastrofou. Shodou náhod ale tyhle vysněné must-read knihy zůstávají nepřečtené a na poličkách se na nich tak akorát práší. A čím víc jste přesvědčeni o tom, že jste jako jediní na světě danou knihu nečetli, tím spíše se k ní nedostanete. A tak vznikla tahle rubrika. Jako takové připomenutí všech těch příběhů, ke kterým jsem se ještě nedostala. Přestože moc chci.

  

S Labyrintem jsem se docela dost prala, i když se mi v zásadě docela líbil, přestože jsem čekala něco úplně jiného a ten konec mě docela dost zklamal. Filmy ale vypadají hrozně dobře, a tak se občas snažím pokukovat po druhém dílu, že bych si jakože doplnila vzdělání a pak byla oprávněná na to, kouknout se na filmy. Nicméně... chybí mi nějaká větší motivace k tomu, abych se dozvěděla více o universu, které mě zas tolik nezajímá (vážně ten konec Labyrintu mě hrozně zklamal). 

Oproti tomu Čistý mě absolutně dostal, protože zvrácenou část mého já hrozně fascinovala představa nukleární války a toho, že lidé slynuly s různými věcmi, které zrovna byly v jejich okolí (je to fakt nechutný a divný, ale tak nějak trochu fascinující). Přesto jsem se nikdy neodhodlala vzít do ruky pokračování a dozvědět se něco o hrdinech, jejichž jména si už nepamatuju. (Ten kluk byl něco od P, že? Partidge? Ale tu holku fakt netuším - shame on me). 

A z tohohle výběru dystopií mě naprosto nejvíc odrovnala Pátá vlna, protože jsem se konečně dočkala pořádného mimozemského příběhu (i když mi tam chyběli zelení mužíčci). A byla to parádní akční jízda. A zároveň je to série, jejíž pokračování si co nejpravděpodobněji přečtu, protože prostě mimozemšťané (zlí i hodní), hromada akce, vojáci, poměrně sympatické postavy... A celkově to prostě byla jízda. 

  

Aby to nevypadalo, že čtu jenom dystopie (ty totiž poslední dobou moc nečtu, i když je to jeden z mých oblíbených žánrů), do anglické sekce tohoto článku jsem vtěsnala i jednu contemporary. Od Katie McGarry jsem pár příběhů už přečetla a většina jejích knih o životem ztrápených teenagerech se mi líbila, a tak ráda sahám po dalších dílech. Z její série Thunder Road jsem ale zatím četla jenom první díl, přestože se mi líbil mnohem více než osudy jejích hrdinů z Pushing the Limits. Takže rande s Katie McGarry plánuji pravděpodobně na léto, jako každý rok. 

Ale zpátky k dystopiím. Jedna z nejlepších dystopií vůbec jsou Partials, které jsem ale četla již přes několika lety a nikdy jsem se nedostala k pokračování. Což vůbec nechápu proč, protože tenhle příběh, který by jakoby vypadl z R. U. R. od Karla Čapka byla parádní jízda. Sice tam bylo docela dost biologických a chemických výrazů, kterým jsem nerozuměla, ale ani to mě nezastavilo v tom, abych se do příběhu zamilovala. A vůbec nechápu, že to nevyšlo u nás. Rozhodně by to byla bomba! 

Jak jste na tom vy s druhými díly? Také máte problém s dočítáním sérií? A myslíte, že je to tím proklatým čekáním na dovydání série, anebo prostě vždycky přijde něco lepšího?

Určitě to všichni znáte. Máte dlouhý seznam nejrůznějších knih, které si rozhodně musíte přečíst, jinak to zavání nějakou globální katastrofou. Shodou náhod ale tyhle vysněné must-read knihy zůstávají nepřečtené a na poličkách se na nich tak akorát práší. A čím víc jste přesvědčeni o tom, že jste jako jediní na světě danou knihu nečetli, tím spíše se k ní nedostanete. A tak vznikla tahle rubrika. Jako takové připomenutí všech těch příběhů, ke kterým jsem se ještě nedostala. Přestože moc chci. 

     

Nejsem fanda vílích příběhů. Ale taky dávám věcem druhou šanci a z nějakého důvodu mě Glimmerglass upoutal už před lety. Přisuzuji to hlavně obálce, která se mi dodnes moc líbí a zároveň řadě pozitivních recenzí, které jsou s touto trilogií spojené. Plusem je také to, že knihy nejsou moc rozsáhlé, mají okolo 300 stránek, takže trochu zavání tím, že to bude rychlovka. 

Z nějakého zvláštního důvodu jsem se přesvědčila o tom, že se mi knihy od Kimberly Derting budou hrozně líbit. Z nějakého jiného důvodu jsem od ní nikdy nic nečetla, a tak je to stále jenom moje domněnka. Každopádně The Body Finder je kniha, která mě pronásleduje už od začátku mé přítomnosti v blogosféře a stejně jsem se v ní nedostala dál než za první kapitolu. 

Na chvilku se zastavte a vstřebejte tu nádhernou obálku. Tak. To byl první impuls, který mi nedovolil na tuto knihu zapomenout. Druhým aspektem je skutečnost, že je to postapo, což znamená můj vůbec nejoblíbenější žánr. A jako další důležitou věc považuji datum vydání, protože tenhle příběh byl napsaná ještě přes tím hlavním dystopickým boomem. Zdá se to jako recept na super tetralogii, no ne?

The Replecent mám spojený spíše s negativními reakcemi na tento poměrně podivný příběh. Na druhou stranu se mi moc líbí námět s prohazováním dětí, což tu bylo už mnohokrát, ale mně se to úspěšně vyhýbalo. Hlavně mě strašně baví ta creepy obálka, takže možná proto se mi tahle kniha pořád drží v hlavě.

Kniha, která (pokud se nepletu) vyšla na Slovensku a mám ji spojenou se spoustou kontroverze. Napsat romantický příběh o dvou sourozencích, kteří se do sebe zamilují, chce jistou dávku odvahy. Přesto jsem slýchala spíše to dobré, tudíž mě chuť na čtení ani to těch letech nepřešla.