Série: Temná akademie

Můj názor:

Darkova akademie je nejprestižnější školou na světě. Každý semestr mění své působiště a dochází na ni dva druhy studentů. Děti bohatých rodičů, kteří jsou finančně zdatní zaplatit školné, a stipendisté. Cassie Bellová je tím druhým studentem. 

Cassie je dívka, která si prošla pěti pěstounskými rodinami a také krutou šikanou. Je to chytrá dívka, která získala stipendium na základě svých vědomostí a pomoci jakéhosi Patricka. Cassie už od začátku věděla, že tam nezapadne. Není bohatá a ani namyšlená. Ví, že to pro ni bude těžké, ale stále si říká, že to musí udělat a nemůže se vrátit do toho anglického zapadákova, ze kterého přišla. Ale byl to vážně tak dobrý nápad? Nebylo by lepší vzít nohy na ramena a vrátit se zpátky domů?

Už od začátku se kniha řídí známým schématem: nová dívka na škole a ještě ke všemu jiná než všichni ostatní, téměř okamžitě se její nová spolubydlící stane její nejlepší kamarádkou a bude o ni stát ten tolik nepřístupný a krásný kluk. K tomu  ještě začne objevovat záhadné tajemství a nakonec se dostane do pořádného průšvihu. Nezdá se to trochu dost nudné?

Ale tahle kniha má něco navíc. Cassie se nechovala jako taková naivka a snažila se na věci dívat racionálně.  Působila sebevědomě ale ne namyšleně. Stála si za svým a měla vlastní názor, takže jen nepapouškovala to, co slyšela někde jinde. Na druhou stranu jsem nechápala, proč se tolik začala zajímat o skupinku Vyvolených. Ano, je to elita školy, ale to neznamená, že je začnu pronásledovat, no ne? Tohle jsem pořád nemohla pochopit. Nevím, co ji tolik nutilo zkoumat jejich komunitu a nevím, proč z toho dělala takovou vědu.

Když se kouknu na ostatní postavy, nepřijde mi to nějak valné. V celé knize jsem našla dvě postavy, které nějak víc vyčnívaly ze zajetého konceptu, protože i když jsem na každé chtěla najít něco zajímavého, stále se mi zdály takové neslané nemastné. První zajímavou postavou byla právě Cassie, o které jsem se zmiňovala výš, a tou druhou vyvolený Richard. Ano, je to možná zvláštní, ale on si mě získal. Nebyl odtažitý, myslím, že byl upřímně milý, a zamilovala jsem si jeho poznámky. Zato Ranjit mě nijak neoslovil, protože to byl ten záhadný, tichý a na první zdání klasický badboy, kterých je v knižním světě ažaž. Takovým zlatým středem byla Cassiina spolubydlící Isabella a Jake, další stipendista. Když byly tyto dva charaktery spolu na scéně, opravdu jsem si to užívala. 

I když jsem z postav nebyla nijak nadšená, knihu jsem si užila. Děj plynul rychle, autorka se dlouho nezdržovala u jedné události a k tomu všemu to ke konci bylo vážně napínavé. Netrvalo mi dlouho, než jsem se do knihy dostala, ačkoliv skoro polovina knihy se pouze rozvláčně vlekla a to, co se odehrávalo, mě nechávalo klidnou. Zato závěr knihy se mi opravdu líbil. Byla tam akce i špetka romantiky a místy jsem se zatajeným dechem čekala, jak se to vyřeší. Objevila se tam pravá tvář věci, i když jsem z toho stále trochu zmatená, ale alespoň se mám na co těšit u pokračování. 

Vyvolení nejsou špatnou knihou, ale ani není tak skvělá. Myslím, že každý čtenář si v ní musí najít to pravé ořechové. Popravdě se mi v knize hrozně příčila řecká mytologie, když se celý příběh odehrával v Paříži, a také oslovování profesorů podle jejich národnosti. Jsou to prkotiny, ale prostě mi to vadilo. Přesto se mi ale líbilo pár postav a ten nápad s duchy. A ano, možná mi trochu vadí, když se tvrdí, že je to upírská kniha, když mi to tak nepřipadá. Dobře, má to jisté shodní rysy, ale má tam snad někdo tesáky? 

Kdyby se mě někdo zeptal, jak bych charakterizovala knihu jednou větou, řekla bych toto: "Stravitelnější a méně úchylná forma Školy noci." Možná se teď divíte, ale opravdu si to myslím. Našla jsem spoustu společných prvků, ale myslím, že kdybych nečetla Označenou, pravděpodobně bych v tom našla i jinou knihu. Tím nechci říct, že kniha je vykrádačem jiných děl, ale také nechci, abyste si mysleli, že je nějak závratně originální.

Dlouho jsem přemýšlela nad hodnocením. Je to lepší průměr, ale tři hvězdičky se mi zdály málo. V knize bylo něco, co mě u ní drželo a tudíž jsem ji přečetla v opravdu krátkém čase, kterého nelituji. Řekla bych, že čtyři hvězdičky jsou optimální tomuto dílu, protože to vážně není špatné počtení a doporučuji to všem, kteří nemají co číst v deštivé dny, nebo jen hledají nějakou jednohubku na odreagování.