Ještě před maturitou a v době, co jsem musela číst povinnou četbu, jsem rozečetla jeden recenzní výtisk, ve kterém jsem se pořád nedokázala prokousat na konec. Proč? Protože se mi to skoro vůbec nezamlouvá... 

Kniha: Panika

Autor: Lauren Oliver

Aktuální strana: 150

Děj: Kniha ze života středoškoláků, kteří se přes léto zapojí do hry Panika. Je to hra, ve které máte překonávat hranice svého strachu a plnit úkoly, které jsou více či méně nebezpečné. Heather, Nat a Hodge se zapojili do této hry z vlastních důvodů, ať už šlo o peníze či o něco z minulosti.

Námět, originalita: Na první pohled tradiční contemporary, na ten druhý poměrně akční kniha, která popisuje velice šílenou hru. Z herního prostředí se najde knih spousta, většinou se ale jedná o ty počítačové, nebo příliš krvavé (např. ty Hladové). Nasazování vlastních životů teenagerů může být ale i lehce přes míru.

Styl psaní: Dvě slova. Lauren Oliver. Lehký styl psaní, který se čte v podstatě sám. Bohužel mi linie příběhu trochu moc neleze do hlavy natolik, abych si čtení plně užívala, takže i když je to Lauren, ve čtení se hodně často zasekávám. 

Postavy: Postavy jsou neslané nemastné. Nevím, co si o nich myslet a při psaní tohoto článku jsem horko těžko vydolovala jejich jména. Doufám, že postupem času se mi pod kůži zaryjí trochu víc, ale snad kromě Dodge na mě neudělala dojem ani jedna, především kvůli pochybným důvodům, proč se vůbec přihlásili do Paniky.

Klady: Styl psaní a prostředí. Víte jak. Je to Lauren Oliver. Ta vytvořit atmosféru umí.

Reakce po prvním čtení: Tohle bude tuhý oříšek...
Reakce po posledním čtení: Ach jo...
Očekávání do budoucnosti: Aby se konečně dělo něco, co mi nepřijde postavené na hlavu.

Zbývá mi přečíst: hodně... 

Nedávno jsem si začala říkat, že jsem dlouho nenapsala nějakou tu mezi-recenzi. A na co jiného ji napsat, než na knihu, kterou jsem odložila na neurčito?

Kniha: Na cestě

Autor: Jack Kerouac

Aktuální strana: 34%

Děj: Sal se jednoho dne rozhodne, že by chtěl vydat z rodné půdy New Yorku na západ. A jak jinak to udělat než jet stopem? Po cestě potkává jak své staré známé, tak nové lidi a vandráky. Cestuje různými městy, nemá peníze a do práce se zrovna nehrne. Taky zažije něco jako imitaci lásky, ale přeruší mu to návrat domů. 

Námět, originalita: Námět není úplně nic převratného ani originálního. Každopádně v době, co kniha vznikla, to mohlo být i něco průlomového. Jenomže teď už to zas takový dojem asi neudělá. Přesto právě téma cesty přes Státy bylo to, na co jsem se těšila. Už dlouho jsem si chtěla přečíst nějakou takovouhle cestovatelskou knihu, ale bohužel se mi nedostalo toho, co jsem chtěla.

Styl psaní: Styl psaní je docela utahaný. Je tam hodně popisů i docela nepodstatných věcí a moc přímé řeči se člověk nedočká. Kniha je psaná hlavně nespisovně a občas je docela těžké sledovat běh myšlenek. Je to docela i zdlouhavé, než se Sal dostane k jádru věci, člověku se z toho chce spát.

Postavy: Postavy jsou takové neslané nemastné, žádná moc nevyniká. Sal je takový ten kluk od vedle, o kterém vlastně nic nevíte a celkově je vám docela jedno. Většina postav se střídá, nikde se nepobude dlouho a většinou z nich stejně vylezou opilci a hráči.

Klady: Ani nevím, na tuhle knihu jsem se hodně těšila, ale tak nějak jsem ani z té části, co jsem přečetla, nedostala nic uspokojivého. 

Zápory: Celkově je to to, že to ani v nejmenším nesplnilo moje očekávání. Jde asi i hodně o styl psaní, je to prostě zdlouhavé a člověka to po chvíli přestane bavit.

Reakce po prvním čtení: Tohle bude průšvih.
Reakce po posledním čtení: Pff... Maňana.
Očekávání do budoucnosti: Asi už to nikdy znova neotevřu, takže... nevím.

Zbývá mi přečíst: 66%

Po dlouhé době přicházím opět s nějakou tou mezi-recenzí. A dnes je to na knihu, kterou mám rozečtenou už poměrně dlouho, protože mi to komplikoval můj zdravotní stav a já číst nemohla. A také ani moc nechtěla, protože holt nebudu patřit mezi všechny ty, kterým se tahle knížka opravdu líbila

Kniha: Zakletá

Autor: Orson Scott Card

Aktuální strana: 160

Děj: Děj je situovaný především na Ukrajinu, kdy sledujeme příběh Ivana, lingvisty a příležitostného sportovce, kterého už od dětství pronásledovaly sny o ženě spící mezi listím a obrovskou příšerou, která se v něm skrývá. Poměrně ho tedy překvapí, když zjistí, že tohle nebyla jen dětská představa a že žena opravdu spí uprostřed lesa...

Námět, originalita: Už podle anotace to nápadně připomíná pohádku o Šípkové Růžence. Ono na tom něco určitě bude, ale kopíruje to i mnohem víc různých pohádek. Přesto je to všechno podáno originální formou a hodně zajímavě.

Styl psaní: Obdivuji překladatele, protože odvedl neskutečně dobrou práci. Nicméně s textem mám trochu problém, že u něj neudržím pozornost. Často čtu a najednou zjistím, že vůbec nevím, co se tam stalo. Přesto to ale je dané hlavně stylem vyprávění jako takového, protože je tam opravdu hodně popisů a já se v tom někdy prostě trošku ztrácím. 

Postavy: Nevím, co si o nich myslet. Není jich tam zase tolik, ale víceméně na žádnou nemám moc názor. Ivan je zajímavou postavou, ale nemůžu se zbavit toho pocitu, že si hraje na takového toho všeználka, což je typ člověka, kterého opravdu ráda nemám. Ale s kým jsem opravdu spokojená, je záporná postava v podobě Baby Jagy.

Klady: Rozhodně je to námět, originalita a překlad.

Zápory: Strašně dlouhé, až vyčerpávající, popisy, které opravdu hodně převládají nad dialogy.

Reakce po prvním čtení: No to teda nevím, nevím...
Reakce po posledním čtení: Dobrou noc...
Očekávání do budoucnosti: Rozjezd. Chci, aby se dělo něco opravdu zajímavého a akčního, něco, co mě konečně donutí číst dál.

Zbývá mi přečíst: cca 300 stran

Další mezi-recenze na novelu. Destroy me je novela ke knize Shatter me, která nedávno vyšla u nás pod názvem Jsem roztříštěná. Tahle novela je zasazená mezi události prvního a druhého dílu, nicméně jsem se tu snažila vyvarovat veškerým spoilerům.

Kniha: Destroy me

Autor: Tahreth Mafi

Počet stran: 103

Děj: Děj se převážně odehrává na vojenské základně 45. sektoru. Sledujeme život Warnera přímo jeho očima. Ve skutečnosti tahle novela moc děje nemá, spíš vysvětluje, proč je Warner takový, jaký je, a co stojí za jeho tvrdým a bezcitným zevnějškem. To nám ale nebrání poznávat nové postavy, například postavu jeho nekompromisního otce.

Na konci je také několik "oficiálních" zpráv a dokumentů a náhled na první kapitoly druhého dílu.

Námět, originalita: Námět vychází ze Shatter me, tak se jedná o dystopickou knihu s několika paranormálními jevy.

Styl psaní: Styl psaní se poměrně liší od prvního dílu. Warner přemýšlí jinak než Juliette a to se hodně odrazilo na stylu psaní, nemluvě o tom, že chybělo opakování slov a přeškrtané řádky. Celkově bych řekla, že se i trochu lišila Warnerova slovní zásoba a celkově styl mluvy, bylo to takové uhlazenější. 

Postavy: Pokud jste zastánci Warnera, budete to milovat. Pokud stojíte na straně Adama, asi vás to bude iritovat. Nicméně tahle novela všechno o Warnerovi převrátí vzhůru nohama a udělá z něho někoho úplně jiného, než za koho bychom ho chtěli považovat.

Klady: Čtivost, svižnost a jednoduchost. Nový pohled na něco, o čem už jsme četli.

Zápory: Naprosté převrácení Warnerovy osobnosti.

Reakce po čtení: Být ve Warnerově hlavě bylo sakra divný. 

Dnes je to mezi-recenze na knihu, kterou jsem odložila na dobu neurčitou, dokud jsem nedočetla Pandemonium. Proto si to chci trochu připomenout a tak nějak si sepsat, co si o tom vlastně myslím. 

Kniha: Anna krví oděná

Autor: Kendare Blake

Aktuální strana: 144

Děj: Cass loví mrtvé. Tedy ty mrtvé, kteří nějakým nedopatřením zůstali uvěznení mezi dvěma světy. A jeho dalším cílem je Anna. Holka, která byla brutálně zavražděna a pokračuje v tom, co její vrah začal. Jenomže Cassovi se do toho podaří zatáhnout ještě další lidi a navíc Anna není úplně to, co očekával.

Námět, originalita: Moc duchařských příběhů jsem nečetla. Ani nevím proč, asi prostě nejsou tak běžné. Proto jsem se tedy těšila na něco, bude kombinací mnou oblíbeného tématu lovení a něčeho, co tolik neznám. Nicméně i když je to poměrně originální příběh, pro mě docela krok vedle.

Styl psaní: Stojím si za tím, že kniha je napsaná dobře. Jenom ten překlad mě totálně zabijí. Až moc často se mi zdá, že věty nedávají smysl a taky často se stává, že ve větě se docela dost protiřečí. Ale i přes tohle všechno, nedokážu se přenést přes jednu věc. Anna, která je mrtví sto let, mluví jako normální současnice. 

Postavy: Cass je idiot. Upřímně si to fakt myslím a totálně mi nesedí a nesnáším ho už asi od druhé kapitoly. Vůbec ale vůbec nechápu jeho postupy, myšlenkové pochody a nevím co ještě. Vždycky jsem si myslela, že holky dokážou být jenom takhle protivné, ale to jsem se zatraceně sekla. Vedle toho Anna není o moc lepší, i když od ní se také nic hezkého nečeká. No... možná že se dokonce chová až trochu moc hezky.

Klady: Námět a poměrně rychlý spád děje. Dokonce i ty stránky dokonce ubíhají, i když je to poměrně neuvěřitelné s tím, co je napsané uvnitř...

Zápory: Postavy. Cass je na zabití a asi se nikdy nesmířím s představou hmotného ducha.

Reakce po prvním čtení: Korektor měl dovolenou....
Reakce po posledním čtení: Neměla by holka, co je půl století zavřená v baráku, a když někoho potká, přehrabuje se mu v orgánech, mluvit trošku jinak? Možná třeba malinko zastarale? Protože věta "Vsadím se, že ses málem posral" je trochu dost nad rámec.
Očekávání do budoucnosti: Něco zajímavého na konci a v dalším díle. Hlavně by to ale mohlo začít dávat smysl.

Zbývá mi přečíst: cca 128 stran

Přináším vám další mezi-recenzi, která je na knihu Dare you to, pokračování skvělé knihy od Katie McGarry Pushing the limits.

Kniha: Dare you to

Autor: Katie McGarry

Aktuální strana: 234

Děj: Volně pokračuje na první díl, vlastně jsem ani nepřišla na nějakou výraznou vazbu mezi prvním a druhým dílem. Každopádně je tenhle díl úplně jiný, než ten první. Autorka se sice pořád věnuje poměrně těžkým a závažným tématům, na druhou stranu se hodně řeší vztah mezi hlavními protagonisty a okolím. Také vyměnila prostředí a i většinu postav. Možná se někdy bude zdát, že se tam nic neděje, ale opak je pravdou, protože jsem se za celou dobu ani jednou nenudila. Za příběh rozhodně palec nahoru.

Námět, originalita: Autorka se věnuje ne úplně běžným tématům a nebojí se zajít poměrně daleko v popisování rodinných situací. Bála jsem se, že by po prvním dílem mohla vykrádat sama sebe, ale tento je o úplně něčem jiném.

Styl psaní: Celá kniha je psaná poutavě a i když ne úplně nejjednodušší angličtinou, není to nic strašně složitého. Autorka zachovala střídání pohledů obou protagonistů a snad nikdy mi nepřestane vyrážet dech s tím, jak dokonale dokáže rozlišit mluvu obou postav.

Postavy: V prvním díle jsem Beth neměla zrovna ráda, proto jsem byla překvapená, že mi vůbec nevadí a jak jsem se do ní dokázala vžít. Občas mi sice leze pěkně na nervy, ale nikdy jsem ještě nenašla žádnou hrdinku, u které by to tak nebylo. S Ryanem jsem taky spokojená (možná až moc) a upřímně takovéto, že jsou jako hrdinové oblíbenější bad-boyové, je strašný mýtus, protože Ryan je pravý opak a momentálně je hodně na žebříčku mé oblíbenosti. Nicméně jsem ze začátku byla trochu rozčarovaná z toho, že postavy z prvního dílu, jmenovitě Noah a Isaiah, tam nebudou. Ale nakonec tam jsou i oni, a i když mnohem méně, tolik mi zase nechybí.

Klady: Příběh, styl psaní a postavy. Autorka se nebojí vytáhnout jakékoliv téma a slovo tabu je jí asi cizí. Beth i Ryan jsou poměrně dobří hrdinové a dokážu se s nimi ztotožnit. A Beth je konečně hrdinka, která mluví jako starý námořník podobně jak já. :D

Zápory: Někdy je to trochu zdlouhavé.

Reakce po prvním čtení: Snad to půjde, snad to bude alespoň z poloviny tak dobré jako Pushing the limits.
Reakce po posledním čtení: Musí to skončit dobře, prostě musí... Prosím, neodcházej...
Očekávání do budoucnosti: Konec, který se mi bude hodně líbit. A i když nejsem úplným zastáncem těch velikých happyendů, prosím, ať tu jeden takový je!

Zbývá mi přečíst: cca 70 stran

Dnes přicházím s mezi-recenzí na knihu, co ani není knihou. Ve skutečnosti se jedná o krátký příběh zasazený do děje Divergence, tentokrát ale ze Čtyřkova pohledu. Pokud jste ale nečetli Divergenci, bude to obsahovat spoilery.

Kniha: Free Four: Tobias Tells the Story

Autor: Veronica Roth

Poznámka: Divergence #1.1

Kraťoučký příběh ze Čtyřkova pohledu, který je zasazený v té chvíli, kdy se z Tris stal živý terč a on na ni měl házet nože. Upřímně se mi hodně líbí, že autorka vybrala zrovna tuhle scénu, protože sledovat, co se honilo Čtyřkovi v hlavě, bylo zajímavé.

Na druhou stranu se mi to zdálo trochu... já nevím, idealizované. Že tam autorka popisovala, jak mu Tris převrátila život na ruby a tak, ale to se prostě ještě neznali. Na druhou stranu, prostě... Mám je ráda oba. Hodně je mám ráda a navíc tohle je jedna z mých oblíbených částí v knize, takže to stejně bylo opravdu zajímavé.

Nicméně, jestli máte tuhle sérii rádi, přečtěte si tenhle krátký příběh. Možná jsem od toho čekala něco trochu víc, protože v názvu přeci je, že Tobias říká svůj příběh, ale o něm tam toho zas tolik nebylo, nebo prostě nic, co bychom už nevěděli... Ale stejně se mi to líbilo... Stejně... 

Dnešní mezi-recenze je trochu jiná než ty předchozí, především v tom, že je na ukončenou povídku, která se objevila v knize Štvanice od Patricie Briggs. Protože bych určitě zapomněla na to, že v knize je i něco navíc, zveřejňuji můj názor na to krátké povídání. 

Kniha: Štvanice - povídka Alfa a Omega

Autor: Patricia Briggs 

Aktuální strana: konec povídky, v knize str. 69

Děj: Celý děj se odehrává v jednom dni s pár hodinami navíc a je zařazen do událostí prvního dílu původní série, a přestože si autorka nevytyčila moc prostoru, je to stále zábavné. Zápletka byla jednoduchá, přesto nebyla vůbec průhledná a sama jsem na konci byla překvapená, jak to nakonec dopadlo. Celé je to podané svižně, nijak utahaně a jednu událost střídala druhá, a také jsme se dočkali jak akce, tak vysvětlení, oč jde, a i nějaké té psychologické a vztahové záležitosti.

Námět, originalita: Námět je naprosto totožný se sérií o Mercedes Thompsonové, což není překvapením, když vychází z naprosto stejného světa a i postav. Rozdílem je to, že se na celý svět díváme vlkodlačíma očima Anny a Charlese, což je rozdíl od kojotky Mercy, však nijak obrovský.

Styl psaní: Patricie píše naprosto nezaměnitelně a čtivě. Povídka odsýpala strašně rychle a všechno bylo napsané výstižně a jednoduše bez jakéhokoli zbytečného okecávání. Rozdílem od původní série je akorát to, že je příběh vyprávěný er-formou z pohledu Anny i Charlese. 

Postavy: Kdo četl původní sérii, určitě poznává spoustu postav. O Charlesovi jsme toho slyšeli hlavně v jedničce docela dost, Bran snad dostane větší prostor, stejně tak Samuel, a dala bych ruku do ohně za to, že o Anně byla taky nějaká ta zmínka. Kromě toho, byla tam zmíněna třeba i postava Maca, kterého si jistě pamatujete ze začátku Měsíční písně. S postavami jako vždy nemám žádný problém, takže jsem nadmíru spokojena. Jediné minus patří asi jen za to, že někteří členové Leovy smečky mi připomínaly vlky ze smečky Adamovy.

Klady: Čtivost, svižnost a jednoduchost zápletky, která byla zajímavá a nepředvídatelná. Také postavy Charlese a Anny, protože jsou opravdu moc příjemné.

Zápory: Popravě, nějak mě nic nenapadá. :)

Reakce po čtení: Patricie opět nezklamala!

Dnes přicházím s mezi-recenzí na knihu, která vyšla koncem května a nese název The Lost Code. Tahle kniha se od začátku poměrně rozvláčně vlekla a místy až nudila, ale najednou mám pocit, že přichází ten hlavní zvrat. Proto si shrňme tu první část.

Kniha: The Lost Code

Autor: Kevin Emerson

Aktuální strana: 245

Děj: Zatím trochu vleklý. Na začátku jsme byli nelítostně vhozeni do centra dění, které nakonec nebylo tolik záživné, jak se zdálo. Skoro sto stránek se řešilo dokola to samé, i když jsem dávno věděla odpověď (nebo spíš jen tušila). Občas se tam našla nějaká zajímavá, vtipná nebo úsměvná scéna, ale zbytek byl pro mě nudný a docela i zbytečný. Hodně mě zaráží dialogy, které až moc často obsahují zbytečnosti jako: "Jak se cítíš?" "Jsem v pohodě."

Námět, originalita: Obsahuje to spoustu výborných nápadu, ale přijde mi, že na jednu knihu až moc. Na první pohled se to tváří jako normální post-apo, ale později se z toho vyklube mytologická dystopie. Na druhou stranu je to originální, protože vznik nové civilizace se odráží čistě na změně klimatických podmínek a lidé se stále snaží zachovat si něco ze starého života - nebo také skoro vše. Změny v Edenu jsou také zpestřením a propletení právě s mytologií (o jejímž původu až moc vyzrazuje název série) působí zajímavě.

Styl psaní: Výborný. Emerson píše poutavě, takže mě má při čtení co držet, i když je to trochu nudné. Není to úplně nejjednodušší čtení, protože autor používá spoustu zkratek, na které si člověk musí zvyknout a zaškatulkovat si, co znamená to a tohle, a často se tam objevují názvy nemocí a někdy i rozhovory na téma změň DNA. Na druhou stranu Owen sám o sobě není příliš zasvěcený do světa v Edenu, tudíž se ptá na spoustu věcí za vás.

Postavy: Owen je sympatická postava, ale nějaký extra vztah s ním nemám. Na druhou stranu musím říct, že se mi ze začátku líbila jeho ztřeštěnost a v určitých situacích je vážně zábavný. Další postavy jsou vystavěné docela zajímavě, každá vystupující svým způsobem, ale nikdo, koho bych si zatím nějak hodně oblíbila.

Klady: Nápad. Asi se opakuju, ale je to opravdu zajímavé, i když trochu přecpané (představte si třeba Coca Colu a Walmart skupující africké zemičky!). Pak prostředí, protože z letního tábora jsem ještě nic nečetla a líbí se mi, jak se snaží zachovat všechno jako dřív, ale prostě jim to úplně nevychází. A pak mytologie, samozřejmě.

Zápory: Vlažnost děje. Nebyl tam žádný velký objev ani dechberoucí scéna. V podstatě nic, kvůli čemu bych musela u knihy sedět do noci (ne, že bych to nedělala).

Reakce po prvním čtení: Ne-e. To ne! To jako opravdu?

Reakce po posledním čtení:  Tak teď to začne být sakra zajímavý! 

Zbývá mi přečíst: 190 stran

Po poměrně delší době přicházím s další mezi-recenzí, tentokrát na vílí knihu Železný král. Jsem nějak krátce  před polovinou a m-recenzci píšu už teď, protože všichni tvrdí, že je druhá polovina mnohem lepší, v což opravdu doufám, jelikož mě kniha zatím moc neoslovila. Takže jsem se rozhodla, že shrnu všechny své pocity v té, jak všichni tvrdí, horší části. 

Kniha: Železný král

Autor: Julie Kagawa

Aktuální strana: 160

Děj, námět, originalita: Zatím nevím, co si o něm myslet. Námět je rozhodně originální, už jen proto, že mé osobní setkání s vílami spočívá jen v sérii o Mercy Thompson (mimo jiné mají jisté shodné prvky, za což palec nahoru, protože podle toho, co jsem kde četla, to má folklórní základ). Rozhodně toho můžeme ještě hodně čekat, ale myslela jsem si, že mi za těch 160 stran něco vyrazí dech, což se nestalo. Mám pocit, že se děj strašně táhne, a i když tam byly scény, kdy jsme se měli bát o hrdinku, prostě mě to nechávalo chladnou. Mimo to se děj opírá o Sen noci svatojánské, což jde naprosto mimo mě.

Spád, styl psaní: Plusové body patří autorce za to, že se zbytečně dlouho ničím nezdržuje a posouvá postavy stále dál a dál. Na druhou stranu se docela často ztrácím v popisech prostředí a nejrůznějších scén, a nějak mi nesedí styl, jak vůbec autorka píše (nebo je to spíš jen českým překladem, který se mi nezdá už vůbec). Mám problém udržet pozornost a myšlenky mi často zabloudí někam do jiné dimenze.

Postavy: Prosím, nakopejte někdo Meghan! Nevím proč, ale ta holka mi strašně pije krev. Vůbec nechápu její uvažování; třeba jak ji vůbec mohlo napadnout, že ten, co jí zachraňuje život, najednou vezme nohy na ramena a nechá ji ve štychu? Ne-e, s Meghan kamarádka nebudu. Pak je tu ještě Robbie, který vypadá docela slibně. Přijde mi v dobrém kontrastu s Meg, takže k němu mám jisté sympatie. A nakonec někdo, koho si nějak víc vybavuju, kromě Ethana, pochopitelně, je Solembum Grimalkin, prohnaný kocour, který je takovým pěkným zpestřením v elfí vílí komunitě.

Klady: Nápad. Autorka dokázala skvěle vystavět celý vílí svět s autentickými popisy, které mi sice úplně nesedí, ale budiž. Pak je to spád, protože kniha hezky plyne a mě už zbývá najít jen ten bod, kdy se do toho úplně ponořím.

Zápory: Meghan! Hlavní hrdince bych nejradši pořádně nafackovala, protože vůbec nechápu, jak může uvažovat tak, jak uvažuje. Druhou věcí, také se týkající Meg, je, že vůbec, ale vůbec nebyla vyděšená z toho, že existuje něco jako víly fériové, její bratr je pryč a kamarádí se s hodně starým vílákem fériem a nevím z čeho ještě. Zjednodušeně to brala asi tak, jako Bella, která se dozvěděla, že Edward je upír. Tohle prostě ne. 

Reakce po prvním čtení: Snad to nějak půjde...

Reakce po posledním čtení:  Jestli se Meg nezačne chovat normálně, knihu rozcupuju nebo vyhodím z okna. 

Zbývá mi přečíst: 200 stran

Široko daleko v blogosféře se vyskytují různé typy recenzí: normální plnohodnotné recenze, mini-recenze, recenze sestavené z .gif obrázků apod. Já jsem se rozhodla, že budu psát tzv. mezi-recenze. To znamená, že se budu snažit zhodnotit knihu, kterou jsem ještě nedočetla. V podstatě to bude jen takový odrazový můstek pro konečnou recenzi, ale mě samotnou by zajímalo, jak se bude měnit můj názor na knihu během a po dočtení. No doufám tedy, že jste to pochopili, a teď bych se vrhla na knihu, kterou právě teď čtu (upozorňuji, že článek obsahuje (!) spoilery):

Kniha: Divergence

Autor: Veronica Roth

Aktuální strana: 264

Děj: Skvělý. Už ze začátku se něco dělo a slibovalo toho hodně do budoucna. Autorka se dlouho nezdržovala s tím, že by vykreslovala společnost Odevzdaných a rovnou přešla k věci a podrobnosti vysvětlovala za běhu (a vlastně stále vysvětluje). Co oceňuji je to, že děj není předvídatelný - když už vás napadne nějaká věc, která by mohla následovat, do zhruba pěti řádků ji autorka řekne/ vysvětlí a vy nepředpokládáte děj na deset kapitol dopředu. Mimo to mi přijde děj krajně dost originální, protože z těch dystopií, co jsem kdy četla, jsem se s ničím takovým nikdy nesetkala. Je to skvěle promyšlený děj a podle mého si autorka zadělává na hodně povedené pokračování. 

Spád: Psala jsem už výše, že se autorka dlouho nezabývá jednou věcí. Kniha hezky plyne, což vás nutí u toho sedět a sedět a sedět... O plynulost celé knihy se také starají akční scény, které jsou dobře vyvážené s těmi klidnějšími nebo dokonce romantickými. Ach, ty romantické scény... 

Postavy: Tris mám ráda. Ze začátku mi neseděla, ale teď jsem s ní ve stadiu, kdy se s ní docela dobře snesu. Někdy mi sice lezou krkem její myšlenky, které se týkají jejích přátel z výcviku. Pravou láskou téhle knihy je ale Čtyřka (nikdy si  nezvyknu říkat mu Tobias, přijde mi to prostě divný!). Bože, jak já jsem si ho oblíbila? Dokonce jsem kvůli němu přehodnotila seznam svých oblíbených čísel! :D Ach, Čtyřka je takové... zlatíčko - trochu drsné, ale zlatíčka. Ano, je pravdou, že mi tak trochu připomíná Jareda z Hostitele, ale Jared byl idiot, ale Čtyřka... No tak zase dobrý - abych to taky rozvedla někam dál. Postavy jsou dobře vymyšlené - různé charaktery, vzhledy, psychologie postav. Postavy se vyvíjí - i když mi ten vývoj nepřijde tak promyšlený jako u jiných knih, stále se postavy vyvíjí a mám pocit, že jednou přijde ten velký skok v chování postav.

Klady: Upřímně, kladné je snad všechno. :D Nevím, co konkrétního by se dalo počítat za to "nej". Kniha se mi momentálně zdá úžasná jako celek, takže... prostě všechno.

Zápory: Nic konkrétního mě nenapadá, možná jen to, že vztah Čtyřky a Tris se mi zdá trochu podobný jako vztah Rose a Dimitrije. Vím, že je to hodně jiné, ale prostě ten vztah instruktor/žačka mi to spojuje dohromady, i když je to vystavěné úplně jinak. Nějak podobně mi to připomíná i Hostitele, ale to zase kvůli té podzemní komunitě.

Reakce po prvním čtení: To se mi líbí, líbí, líbí!!!

Reakce po posledním čtení: Měla bych přestat číst. Nemůžu to přece dočíst! To nejde! Chci, aby té knize přibývaly stránky. Nemůžu přeci opustit tenhle příběh na bůhví jakou dobou.... 

Zbývá mi přečíst: cca 100 stran