V noci jsem dočetla třetí díl původní duologie od Jenny Han, Všem klukům, které jsem milovala. Pro mě to byla asi nejočekávanější kniha roku, protože (jak už všichni musíte vědět), Jenny zbožňuju. Lara Jean mi k srdci přirostla asi nejvíce ze všech jejích hlavních protagonistek. (I když pro Lilii a Kat z Oko za oko mám taky docela dost slabost). Dokázala jsem se s ní neuvěřitelně ztotožnit, chápala jsem její chování a co víc, neuvěřitelně se vyvíjela a ohledně Petera měla dost dobrý postoj (žádné hej počkej). A jsem neuvěřitelně ráda, že všechny Sonogovic holky jsou Korejky a Jenny na to nezapomínala a ta Korea tam byla prostě pořád! Pro Petera K. mám slabost od prvního dílu a tady byl snad ještě sladší než v těch předchozích. 

Děje bylo v knížce poměrně málo, ale vůbec mi to nebránilo k tomu, abych si příběh užila. Právě nahlížení do Lařiny hlavy mě bralo mnohem víc než super akční děj. Taky jsem hrozně ráda za to, že Jenny dokázala udržet příběh v realitě a neudělala všechno růžové. Byly tam vzestupy a pády (a já ty pády prožívala víc než Lara Jean), ale hlavní hrdinové chtěli všechno řešit. Poslední kapitoly jsem probrečela.

Sice Jenny slibovala, že tohle je opravdu poslední díl a že se na dobro loučí s Larou Jean a Peterem... Ale já bych si tak moc přála alespoň jeden další díl... Anebo deset dalších, takhle úžasných knih od Jenny Han. 

Nejvíc mi v knize chyběl seznam receptů na všechnyLařiny sušenky!

(P.S. Na léto chci naplánovat společné čtení, se soutěží a tak, takže STAY TUNED!)