sobota 15. srpna 2015

Knižní chvilky #6

Už je to fakt hodně dlouho, co jsem postla nějaké ty knižní chvilky. Pak jsem se ale probírala instagramem a protože se mi nechtělo psát recenzi, vyplodila jsem tenhle článek a tom, že vlastně ještě pořád žiju. 

PRÁZDNINY
U nás doma není zrovna tradicí, že bychom jezdili na nějaké rodinné dovolené. Když jsem byla mladší, prázdniny pro mě znamenaly, že jsem byla dva měsíce na chatě kousek za Prahou. Časem se ale poměry trochu změnily a já cestuju mezi domovem, přítelem, chatou, prací a tak tak trochu různě po republice. 
 
Koncem června jsme s bývalou třídou jeli na Mácháč. Ubytování bylo šílené, hospoda daleko a jezero ještě dál. Počasí bylo na prd, byla zima někdy i mokro... Ale stejně jsem si to užili. Podobně jako minulý víkend v Benešově na druhém ročníku hudebně-freestylového festivalu. Pařilo sluníčko, vosy bodaly, kluci na motorkách lítali... Už jsem vám někdy vyprávěla, jak velký jsem fanda freestyle motocrossu? A poslední fotka patří k jednomu poklidnému večeru, kdy jsme s přítelem vylezli na nesmyslný kopec uprostřed ničeho... A tak nějak zjistili, že někdo tam přinesl židle. Proč tedy nepozorovat nebe nad Prahou? 

KNIHY
  
Samozřejmě, že i čtu. Na moje poměry docela hodně a konečně ne věci, které patří do školy. Dočetla jsem všechny YA knihy, která napsala Jenny Hanová. Zjistila, že Zoe Sugg nebude má oblíbená autorka a dokonce i to, že koupě její knihy byla hrozná chyba. Protože je to fakt děsné. A ten překlad to zabil. Úplně totálně. A mimo to, konečně dočítám sérii Paper Gods. A furt se mi líbí tak moc jako před dvěma lety. 

ŠKOLA
Příští semestr mám ve škole jenom jednu povinnou zkoušku. Když nepočítám ještě tu, ze které mě ten minulý vyhodili. Každopádně tahle zkouška je jazyková a skládá se z překladu odborného textu. Pro svůj překlad jsem si vybrala právě tuhle knihu. Ještě jsem nezačala, ale mám udělat 100 normostran. A jsem fakt zvědavá, jak to vlastně budu stíhat. V tomhle horku se nedá ani existovat, natož dělat něco, u čeho se musí přemýšlet. 

ŽIVOT
V květnu jsme si s rodiči pořídili psa. Je mu skoro pět měsíců, je to mazel ale i pěkný vyčůránek, který má vlastní hlavu. 

Žádné komentáře:

Okomentovat