pondělí 19. března 2012

Knihy a (ne)rodina

Poslední dobou jsem si v knihách začala všímat jednoho aspektu, který tam v jistých případech chybí. Možná je to tím, že tento aspekt má tendenci rušit mě od čtení a chce po mně různé uskutečnitelné i neuskutečnitelné věci, nebo je to prostě tím, že to v jisté míře začne bít do očí. Ano, hádáte správně - mluvím právě o rodičích.
Život bez rodičů si jen tak někdo představit nedokáže, přesto právě oni jsou často vyškrtáváni z příběhů YA literatury. Jen se zamyslete nad tím, v kolika knihách byl hlavní hrdina (popř. hrdinka) osiřelý. Nebo ještě lépe. V kolika knihách byl poslán na internátní školu? 

Nemluvím tu jen o pár knihách. Mluvím tu o desítkách a stovkách knih, které se mezi námi pohybují. Když už se ohlédnete zpátky do dětství, nebyl právě tolik slavný čaroděj, Harry Potter, sirotkem na internátní škole? Ale netýká se to jen této části literatury. Můžeme si vzpomenout na tolik oblíbenou sérii Vampýrská akademie nebo méně oblíbenou Školu noci. Dál je tu třeba série Andělé od Lauren Kate nebo Čarodějnice z Hex Hall od Rachel Hawkins či Měsíční oko od Libby Brayové.

Jenomže knihy z prostředí internátní školy je jen jedna kapitola. Pak je tu třeba kapitola, kdy autor jenom rodiče na nějakou dobu vyškrtne nebo se o svoje dítě prostě nestarají - Nástroje smrti od Cassandry Clare, Mrazení od Maggie Stiefvater, Lovkyně snů od Lissy McMann, Hunger games... Anebo je rovnou zabije nebo o nich prostě nemluví - The Infernal Devices, Upíří deníky, Leviathan od Scotta Westerfelda, Eragon... 

Tumblr_lvr1q4wo4l1qgjuaxo1_500_largeKnih s touto tematikou je prostě nevyčerpatelné množství, ale čím to je, že tak často se autoři zbavují rodičů? Na rovinu se přiznávám, že když jsem psala nějaký příběh, také jsem se odpoutávala od rodičů nebo rodiny úplně. Holka na útěku, mrtví rodiče... Prostě je to jednodušší. Chybí tam ten aspekt, podle kterého se hrdina musí řídit. Dává to určitou volnost a moc nad příběhem, protože autor nemusí řešit, proč se hlavní protagonista nemůže o půlnoci sebrat a jít na tajné rande se svou láskou. Nepletou se mu tam myšlenky, kde by hlavní hrdina přemýšlel nad tím, co na tu a tu danou věc řeknou rodiče.
A pak je tu ta druhá věc. To, že to čtenáři dává ten únik od reality, kdy on sám je ovlivňovaný rodinou. No řekněte, jestli jste někdy přemýšleli na tím, jak by vám bylo, kdyby vás nikdo nehlídal, nikdo vám tak zvaně nekecal do života a vy si mohli dělat to, co se vám zrovna zlíbí, bez toho, abyste měli průšvih. Dává to autorovi naprosto volnou ruku a může si dělat s postavami, co se mu zlíbí, protože není nikdo, kdo by jim v tom mohl zabránit.  Možná proto se stal příběh o Harry Potterovi tak oblíbený, možná proto má Vampýrská akademie tolik fanoušků a možná proto je Škola noci tolik odsuzovaná.
Každopádně je to věc, kterou můžete najít v téměř jakékoliv knize. Ať už je hlavní protagonista na škole nebo u nějakého příbuzného, protože se mu rodiče zabili při autonehodě, nebo prostě uteče z domova. Víc než často otevřete knihu, kde chybí někdo, kdo by korigoval hlavní hrdiny tím správným směrem.

Vzpomenete si nějakou knihu, ve které šli hlavní protagonisté svou vlastní cestou bez rodičů?
 

5 komentářů:

  1. Je pravda, že mě tenhle fakt, kdy rodiče hráli jen jakési "zadní roští", popř. v knize nebyli vůbec, několikrát zarazil. Jako příklad mě teď zrovna napadá Lovkyně snů od Lisy McMann, kdy o matce alkoholičce padne zmínka jen takovým způsobem, že buďto pije nebo spí, a hrdinka je tak odkázána sama na sebe.

    Autorům to skutečně dává volnější ruku, nemusí řešit otázku "a co rodiče?" a celkově to dělá příběh zřejmě atraktivnější, třeba práv když je prostředím internátní škola. Ale tak když už tam ti rodiče jsou, chtělo by to možná víc než jen takovou malou poznámku, aby se neřeklo.

    Takže pěkně sepsáno a souhlasím s tebou ve všech bodech:)

    OdpovědětVymazat
  2. Tam jde o to přidat dramatično do příběhu. No a nejjednodušší způsob je vytvořit hrdinovi/hrdince temnou minulost, je ergo provést něco s rodinou. Ono úplně ji vynechat taky nelze, tak máš možnost je buď zabít před začátkem příběhu, někdy na začátku a nebo je odsunout. Ono i když žijí, tak taky nezasahují do příběhu. Například v Narnii jsou naživu a nejsou to alkoholici, ale kvůli válce musíbýt děti evakuovány. Jeho temné esence, tam sice oba dva žijí, ale jejich zájem o dceru je dost pokřivený, takže i když zasahují a to dost podstatně do děje, tak zase nejsoumoc milující. Klíče od království jsou trochu výjimka - oba dva žijí a o Artura se starají, ale deus ex machina je obratně odsune. Táta je na turné s kapelou a máma je pod vlivem zlouna. Ať chceš nebo nechceš, když potřebuješ aby v ději byly hlavními postavami děti (nebo potomci obecně, pokud je jim 18), tak musíš předchozí generaci něčím zaměstnat.
    Zajímavé je, že Knaak v pozdějších knihách o Dračí říši píše o akci otec-syn, jenže je Cabe (hlavní hrdina prvních knih) je původně taky sirotek a až jeho syn s ním čaruje.

    OdpovědětVymazat
  3. Jo a s tím 'chybí někdo, kdo by je korigoval správný směrem' je to sporné, protože i když nemají rodiče, ve většině příběhů si najdou mentory, náhradní rodinu nebo obojí. Jako nám známý HP u něj je to Brumbál (starý mentor) a dokonce i náhradní rodina v podobě Weasleyů. Ve většině příběhů jde jednak o to, aby hrdina získal samostatnost a poznal svět, což by nemohl, kdyby ho doma drželi přehnaně starostliví rodiče. Co uděláme? Kuchneme je! Jednak jde o konfrontaci s jiným světem. V tom případě rodiče nemohou hrdinu nic naučit, protože buď o existenci např. magie nic neví nebo záměrně odmýtají její existenci. Pak nastupuje (starý) učitel, aby hlavní postavu zaučil.

    OdpovědětVymazat
  4. Já je vyřazuju úplně automaticky. Je to lehčí a nejen to, je to zajímavější. V dnešní době je velké množství dětí, o které se starají prarodiče apod. Svým způsobem jim jsou ty příběhy bližší.
    Jinak souhlasím s dvěma komentáři nade mnou.

    OdpovědětVymazat
  5. Ve všem s tebou souhlasím a když jsem si tvůj článek přečetla a pak jsem se začetla do jedné knihy, tak jsem si nemohla pomoct a pořád jsem nad tím přemýšlela. Je pravda, že hrdinové pak mají větší volnost a mohou si v podstatě dělat co chtějí. Jediná výjimka, na kterou si teď asi vzpomenu je série Stmívání, tam hrál Charlie celkem dobrou roli.

    OdpovědětVymazat