čtvrtek 19. ledna 2012

Vzpomínáme 2 (Jace Wayland 1/3)

V prvním příspěvku ve více než nepravidelné rubrice 'Vzpomínáme' jsem se věnovala obětem Hladových her. Než se podívám na něco zase o trochu více depresivního, bylo by lepší, kdybych se zaměřila na něco mnohem veselejšího. Na hlášky Jace Waylanda z prvního dílu Nástrojů smrti. Rozhodně tam nebudou obsaženy všechny, ale budu se snažit jich napsat co nejvíce. Rozhodně je ale možné, že příspěvek NEbude obsahovat spoilery, ale vyzradím hodně dobrých scén z knihy!

Jace Wayland. Neohrožený, neodolatelný, egoistický, sarkastický, namyšlený, statečný... Ano, přesně takový a mnohem zajímavější je hlavní protagonista ze série o Lovcích stínů z pera Cassandry Clare, která nese název Nástroje smrti. 
„... Magie je temná síla, žádné nablýskané kouzelné hůlky a křišťálové koule a mluvící zlaté rybky."

„Já si nemyslím, že jsou to mluvící zlatý rybky, ty -"
Jace ji přerušil mávnutím ruky. „Když o elektrickém úhoři řek­neš, že je to gumová kachnička, neznamená to, že se tím z něj ta gumová kachnička stane, ne? A přeju hodně štěstí tomu chudákovi, co se bude chtít s takovou kachničkou vykoupat."
V Jaceovi je právě to kouzlo, že ať řekne cokoliv, stejně se nad tím člověk musí povětšinou zamyslet, nebo alespoň se tomu zasmát.  Osobně mi připadá i docela zvláštní, že jsem si někoho jako on dokázala vážně oblíbit. On je tím klasickým případem bad-boye. Člověk ví, že by ho člověk mít rád neměl, ale nemůže si pomoct. Ironií trochu je, že skutečnost o jeho bad části je vlastně úplně jiná. 
Do podstavce bylo vyryto datum 1234 a okolo něj nápis NEPHILIM: FACILIS DESCENSUS AVERNI.

„To má být Pohár smrti?" zeptala se.
Jace přikývl. „A tady na podstavci je motto nefilim, lovců stínů."
„A co znamená?"
V šeru bíle zazářil Jaceův široký úsměv. „Znamená to ‚Lovci stí­nů: V černém vypadáme lépe než vdovy našich nepřátel, už od roku 1234‘.“
Co na tom, že většina obyvatel této galaxie se buď oběsila, nebo by zabila jeho, kdyby s ním byl zavřený v jedné místnosti víc než dvě hodiny. Nic nemění nic na faktu, že je Jace nezaměnitelný.  
Náhle jí hlavou bleskla myšlenka a Clary si zakryla tiši a rukou. „Jé, Simon!"
„Ne, já jsem Jace," řekl Jace trpělivě. „Simon je ten malý, co vypa­dá jako kuna a má špatný sestřih a deprimující smysl pro módu."
„Ale, buď zticha," odpověděla, byla to však automatická odpo­věď, která nešla přímo od srdce. „Chtěla jsem mu zavolat, než si půjdu lehnout, a zeptat se, jestli se v pořádku dostal domů."
Jace vzhlížel k nebesům, jako by se měla otevřít a odhalit mu tajemství všehomíra, a u toho vrtěl hlavou. „Děje se tady tolik věcí, a ty se přitom bojíš o Kuní tvář?"
„Neříkej mu tak. Nevypadá jako kuna."
„Možná máš pravdu," řekl Jace. „Kdysi jsem potkal jednu nebo dvě atraktivní kuny. Vypadá spíš jako potkan."
Shodou náhod, i když by si někdo mohl prostě jen myslet, že Jace nemá nic jiného na práci, než prostě jen mluvit o sobě, vychloubat se vším možným a nemožný, je to vlastně jeden z nejúspěšnějších (fajn, nejúspěšnější) Lovec stínů svého věku. A to už je sakra co říct!
„Už ti někdo řekl, že přitažlivá vlastnost je taky skromnost?" „To říkají jenom ti oškliví," sdělil jí Jace. „Svět bude možná jed­nou patřit pokorným, teď ho ale mají pod palcem sebevědomí. Jako jsem já."
Ono to jeho střemhlavé bojování s démony má také trochu svůj důvod. Jace má pocit, že už je sám, že není nic, co by ho na světě drželo a jelikož jako naprostý sirotek si s pamatuje z rodiny jen na svého otce... no, Jace měl v knize i své vážné chvilky.
Když pak otec odešel, chlapec se nad svým sokolem rozplakal a plakal až do té doby, než jeho otec poslal sluhu, aby tělo ptáka odnesl a pohřbil je. Chlapec pak už nikdy neplakal a nikdy nezapomněl, co se naučil, totiž že milovat znamená ničit a být milován znamená být ničen."
Možná jste si v názvu článku všimli, že tam je napsané 1/3. Ano, je to tak. Mám v úmyslu se v budoucnu zaměřit i na další díly. A zda-li jste také četli Město z kostí, podělte se o své oblíbené hlášky, scény a cokoliv, co na této knize milujete!

1 komentář:

  1. Vážně dokonalé! U jeho hlášek se vždy musím zasmát. Co mě ale dostalo je: 'Promiň za tu facku. Buď ráda, že jsi praštila mě, a ne Aleka. Ten by ti to vrátil.'

    OdpovědětVymazat