30 Day Book Challenge - Day 24
~ Day 24: Kniha, ve které je tvá oblíbená scéna
Kniha: Město z kostí
Autor: Cassandra Clare
Série: Nástroje smrti
Díl: první
Scéna (může obsahovat spoilery):
„Ale ona je přece tak krásná."
„Ale ty taky," řekl Jace, „a navíc úplně jinak než ona. Toho si nemohla nevšimnout. Vždycky chtěla být malá a křehká, víš? Nelíbí se jí, že je vyšší než většina kluků."
Clary na to nic neřekla, protože ji vůbec nic nenapadlo. Krásná. Řekl jí, že je krásná. To jí předtím ještě nikdo neřekl, kromě její matky, ale to se nepočítá. To je přece povinnost matek, myslet si, že jsou jejich děti krásné. Zírala na něj.
„Asi bychom měli jít dolů," zopakoval. Byla si jistá, že je mu její upřený pohled nepříjemný, ale nedokázala přestat.
„Tak dobře," řekla nakonec. K její velké úlevě zněl její hlas normálně. Další úlevu pocítila, když se otočila a mohla se konečně dívat jinam. Měsíc, teď už přímo nad jejich hlavami, zářil tak jasně, že bylo světlo jako ve dne. Mezi dvěma kroky si všimla, že se na zemi něco bíle zablýsklo. Ležel tam nůž, jímž Jace okrajoval jablka. Rychle uskočila, aby na něj nešlápla, a ramenem vrazila do Jaceova ramene. Natáhl ruku, aby ji podržel, zrovna když se k němu otočila a chtěla se mu omluvit, a pak ji tou rukou najednou objímal a líbal ji.
Ze začátku to vypadalo, jako by ji vůbec políbit nechtěl, jeho sevřené rty neústupně spočívaly na jejích. Pak ji objal oběma rukama a přitáhl si ji k sobě. Jeho rty se poddaly. Cítila rychlé bušení jeho srdce a sladkou chuť jablka, která mu ulpěla na rtech. Zajela mu prsty do vlasů tak, jak po tom toužila od chvíle, kdy ho poprvé uviděla. Hedvábně jemné vlasy se jí vlnily mezi prsty. Srdce jí bilo jako o závod a v uších se jí ozývalo šumění připomínající mávání křídel...
„Ale ty taky," řekl Jace, „a navíc úplně jinak než ona. Toho si nemohla nevšimnout. Vždycky chtěla být malá a křehká, víš? Nelíbí se jí, že je vyšší než většina kluků."
Clary na to nic neřekla, protože ji vůbec nic nenapadlo. Krásná. Řekl jí, že je krásná. To jí předtím ještě nikdo neřekl, kromě její matky, ale to se nepočítá. To je přece povinnost matek, myslet si, že jsou jejich děti krásné. Zírala na něj.
„Asi bychom měli jít dolů," zopakoval. Byla si jistá, že je mu její upřený pohled nepříjemný, ale nedokázala přestat.
„Tak dobře," řekla nakonec. K její velké úlevě zněl její hlas normálně. Další úlevu pocítila, když se otočila a mohla se konečně dívat jinam. Měsíc, teď už přímo nad jejich hlavami, zářil tak jasně, že bylo světlo jako ve dne. Mezi dvěma kroky si všimla, že se na zemi něco bíle zablýsklo. Ležel tam nůž, jímž Jace okrajoval jablka. Rychle uskočila, aby na něj nešlápla, a ramenem vrazila do Jaceova ramene. Natáhl ruku, aby ji podržel, zrovna když se k němu otočila a chtěla se mu omluvit, a pak ji tou rukou najednou objímal a líbal ji.
Ze začátku to vypadalo, jako by ji vůbec políbit nechtěl, jeho sevřené rty neústupně spočívaly na jejích. Pak ji objal oběma rukama a přitáhl si ji k sobě. Jeho rty se poddaly. Cítila rychlé bušení jeho srdce a sladkou chuť jablka, která mu ulpěla na rtech. Zajela mu prsty do vlasů tak, jak po tom toužila od chvíle, kdy ho poprvé uviděla. Hedvábně jemné vlasy se jí vlnily mezi prsty. Srdce jí bilo jako o závod a v uších se jí ozývalo šumění připomínající mávání křídel...
Tuhle scénu prostě miluju a asi to nikdy nebude jinak. Může já konkurovat akorát scéna ze Zakletého dvora.
1 komentářů
Tohle je taky moje oblíbená scéna :D
OdpovědětVymazat