Autor: Stephen Chbosky
Originální název: The Perks of Being a Wallflower
Žánr: YA, contemporary
Anotace: Když člověk stojí v koutě, může si všimnout spousty úžasných věcí. Ale pak přijde chvíle, kdy je třeba vykročit na parket a začít opravdu žít. Strhujícímu románu Stephena Chboskeho o dilematu mezi nečinností a touhou se dostalo nadšeného přijetí, vyvolal polemiku a získal miliony oddaných čtenářů. Příběh o dospívání na střední škole, který Charlie vypráví v dopisech, je otevřenější a důvěrnější než leckterý deník, zároveň vtipný i sžíravý. Nevíme, kde Charlie bydlí, ani komu píše - máme jen slova, o která se rozhodl podělit. Zmítán touhou žít svůj vlastní život i touhou vymanit se z role, která mu připadla, prozkoumává dosud neznámé území. Před ním se otvírá svět prvních lásek, rodinných dramat i nových přátelství. Svět sexu, drog a Rocky Horror Picture Show, kde klíčem ke štěstí může být například ta správná píseň, díky níž se můžete řítit tunelem a cítit se nekonečně. V Charliem se autorovi podařilo stvořit vypravěče, který vás uhrane a přenese zpět do divokých a intenzivně prožívaných dní na prahu dospělosti, kdy se život podobal jízdě na horské dráze.
Nakladatel: Brio
Vydání u nás: říjen 2012
Vydání USA: 1. 2. 1999
Hodnocení: 4.15 při 61 193 051 hodnoceních (goodreads)
Můj názor:
Každý potřebuje nějakého přítele. Někoho, komu by se mohl vypovídat, někoho, kdo by ho chápal. Jenomže Charlie nikoho takového nemá. Všichni, které měl rád, jsou dávno pryč, a on nastupuje na jinou školu. A tak začne psát dopisy. Někomu, koho ani nezná. A právě na tomhle je založena celá tahle kniha. Na syrové výpovědi jednoho obyčejně neobyčejného kluka.
Je možné, že vám víc než název knihy řekne sousloví The Perks of Being a Wallflower. Ano, tahle kniha je předlohou pro tento film s naším Percy Jacksonem a Hermionou. A i když film věrohodně kopíruje svou předlohu, kniha byla něco trochu jiného.
Charlie je nesmírně zajímavá postava. Má svou vlastní hlavu, vlastní svět, ve kterém žije. Je to introvert každým coulem, miluje čtení a později také své kamarády, ty opravdové kamarády, které si na škole najde. A má svou minulost, v životě se mu stala spousta těžkých věcí a on to stále nemá lehké. A nikdy neměl.
Nicméně Charlieho charakter nedělá knihu tak skvělou. Je to právě styl, jakým je vyprávěná. Nejen, že jde o poměrně nezvyklý způsob vyprávění, tím myslím psaní dopisů, ale Charlieho (nebo chcete-li Stepehenovo) vyprávění samo o sobě je výjimečné. V knize je několikrát zmíněno, že Charlie moc přemýšlí a je to pravda. Kniha je protkaná jeho myšlenkovými pochody. V podstatě by se i dalo říct, že plácá páté přes deváté, ale to právě dělá tu knihu tak skvělou. Normálnímu člověku také nejdou myšlenky uspořádaně po sobě. A Stephen se to nebál napsat na papír. Stejně jako se nebál vytáhnout jakékoliv téma lidského života: problémy doma, alkohol, drogy, sex, homosexualitu. Takové ty věci, o kterých všichni vědí, ale moc ne neřeší. Protože prostě to není společensky vhodné.
Celou dobu jsem se nemohla zbavit nutkání vzít papír a začít Charliemu odepisovat. Opravdu jsem to chtěla udělat, protože jsem měla pocit, že to Charlie píše mně. Co na tom, že to bylo psané z 91 a 92 roku a to já byla ještě pár let na houbách. Co na tom, že jsem neměla ani ponětí o tom, jaká to vlastně byla doba. Měla jsem pocit, že tam jsem. Někde zavřená v pokoji nebo před poštovní schránkou a čtu, co mi Charlie napsal. A pak bojuju s tou šílenou bezmocí, že mu nemůžu odepsat.
Tahle kniha se stala mou srdcovkou, něčím výjimečným, co mi pořád tak trochu nedá spát. Hlavně mě to donutilo přemýšlet, zamyslet se nad svým životem. A upřímně, poznávala jsem v tom sebe i lidi ze svého okolí. Ať už v tom dobrém nebo špatné, byli jsme tam. Všichni. A hlavně bych chtěla, abych se alespoň jednou v životě, mohla cítit nekonečně.
