Kacennnka's Library: Shatter me

Autor: Tahereh Mafi

Série: Shatter me

Díl: první

Žánr: YA, dystopie, fantasy

Anotace: Juliette se nikoho nedotkla přesně 264 dní.

Když to udělala naposledy, byla to nehoda, ale Znovunastolení ji uvěznilo za vraždu. Nikdo neví, proč Juliettin dotyk je smrtelný. A dokud nezraní nikoho dalšího, vlastně je to všem jedno. Svět má totiž moc práce s tím rozpadat se na kousky, než aby se zabýval sedmnáctiletou dívkou. Nemoci zabijí, jídlo je těžké najít, ptáci už nelétají a mraky mají špatnou barvu.

Znovunastolení je jedinou možností, jak to zastavit, proto je Juliette v cele. Ale teď, když je tolik lidí mrtvých a začalo se schylovat k válce, Znovunastolení změnilo názor. Juliette je víc než jen nešťastná duše v otráveném těle. Možná je přesně to, co zrovna potřebují.

Juliette se musí rozhodnout: Bude zbraň nebo bojovník?.

Nakladatel: Harper

Vydání u nás: chystá se u CooBoo

Vydání USA: 15. 11. 2012

Hodnocení: 4.04 při 23 624 hodnoceních (goodreads)

Můj názor:

„Byla jsem uvězněná 264 dní.“ Přesně touhle větou jsme nelítostně vhozeni do děje dystopické knihy Shatter me. Žádné dlouhé vysvětlování nebo uvádění do děje. Ne, ani náhodou. Příběh se hned od začátku rozjíždí a rozhodně nehodlá zpomalovat. Je jedno, že z toho jde čtenáři hlava kolem. Prostě vlak se zastavit nedá…

Juliette je uvězněna proto, čím je. Není zlá a nikdy nikomu nechtěla ublížit, ale osud to chtěl jinak. A tak se ocitla v sama, v titěrné cele. Tedy do té doby, co k ní přistrčili Adama. Kluka, který jí někoho připomíná, kluka, se kterým odmítá mluvit, ale který mluví s ní. Jenomže Juliette je nedůvěřivá, uzavřená a bojí se. Protože neví, jestli není Adam šílený, jestli se ji jen ti, co ji tu drží, nesnaží zabít... A ano, Adam jí opravdu převrátí život vzhůru nohama. Ale jinak, než si myslela na začátku. A nemůže za to jen jeho vyprávění o tom, co se děje venku, jakými změnami svět prochází…

O Shatter me se hodně mluvilo. Ať už v dobrém nebo špatném. Velký poprask byl ještě před vydáním, kdy se na FB postupně zveřejnilo celých 25 kapitol knihy – celá polovina knihy! Možná, že se vám to zdá šílené, ale právě naopak. Já, kdybych ty kapitoly četla, tak si pro knihu běžím hned v den vydání. A přesně tohohle autorka chtěla dosáhnout, no ne? Chtěla jen nalákat své čtenáře. A měla opravdu na co, protože náhle přišla řada pochvalných recenzí, které nešetřily superlativy. Druhá vlna diskuzí přišla před několik měsíci, kdy se náhle změnily obálky knihy (ano, takové ty s očima, pěkné ale naprosto, naprosto nekorespondující s příběhem!). Nicméně, obálka dobrý příběh nedělá, no ne?

Po tom všem, co jsem o téhle knize slyšela, jsem do toho šla s velkým očekáváním. Možná až moc velkým, což dělám opravdu nerada, protože pak většinou následuje zklamání. To byl také jeden z důvodů, proč jsem čtení tak dlouho odkládala. Tím druhým také bylo to, že je to v angličtině a v době, kdy kniha vycházela, jsem v tom ještě nebyla moc zběhlá a fakt se toho bála. Nicméně to bylo docela zbytečné, protože angličtina v téhle knize není tak těžká, jak jsem čekala, a žádné velké problémy jsem s tím neměla, až na nějaké části, které byly opravdu metaforické, a mně nějakou dobu trvalo, než jsem rozlouskala, co by to vlastně mohlo znamenat.

Nicméně, do knih s velkým očekáváním nerada chodím, ale tak nějak jsem se tomu nemohla ubránit a nakonec do toho šla. Popravdě jsem ani trochu nečekala, jak se do knihy ponořím. A hlavně kdy. Trvalo to pár stran a nemohla jsem odtrhnout. I když jsem zrovna nečetla, byla jsem ve své hlavě dál s postavami a přemýšlela, co se dál semele.

Však nejen příběh samotný mě u toho udržel. Velikou zásluhu na tom má i autorčino vyprávění. Mafi vypráví neskutečně poutavě a nepoužívá žádné dlouhé popisy, které by nudily. Místo toho je v knize hodně přímé řeči, takže příběh krásně odsýpá. Stejně tak tam autorka často opakovala slova a používala přeškrtnuté věty, což byly myšlenky Juliette, které ale nikdy neřekla nahlas, což značně dodalo na uvěřitelnosti ~~(nevím,~~ ~~jak vám, ale mě se v hlavě taky honí jedna myšlenka za druhou)~~ a spádu příběhu.

Normálně na knihách nesnáším, když se chodí okolo horké kaše. Když se něco sáhodlouze okecává a vy chcete strašně moc vědět odpověď, ale máte smůlu, protože to autor strašně protahuje. Tady mi to ale vůbec nevadilo. Autorka prozrazovala jen to nejdůležitější a zbytek si nechávala pro sebe, nechávala čtenáře tápat a pak tam najednou hodila nějakou ~~přeškrtnutou~~ myšlenku Juliette, která toho prozrazuje strašně mnoho, ale zároveň strašně málo, a vás to hrozně zmate, protože prostě nevíte, co si o tom myslet a zároveň tušíte, co by to mohlo být, ale ve skutečnosti vlastně nevíte vůbec nic, protože autorka vám to prostě neřekne ~~a vy ji máte strašnou chuť uškrtit, protože tohle se prostě nebohým čtenářům nedělá!~~.

Takže když to zesumíruju. Máme tu originální a poutavý děj a skvělý styl vyprávění. K tomu by se dala připočítat ještě moc pěkná obálka (ta originální, samozřejmě), ale ještě něco chybí, že?

Přesně, příběh také dělají postavy, kterých v knize nebylo příliš mnoho, což vážně oceňuji, protože se v tom prostě nedalo ztratit. Juliette byla příjemnou hrdinkou, která ale byla zmatená vším tím okolo a vlastně nevěděla, co se sebou, nebo co ji čeká. Přesto se nevzdala a během knihy prošla neskutečným vývojem, i když mi někdy její chování moc nesedělo, ale co už. Nicméně nebyla žádnou ukňouranou Mary Sue, která by fňukala nad tím, jak je svět strašně nefér, i když nějaká taková chvilka by se taky čas od času našla. Na druhou stranu, nebylo to žádná drsňačka, která by si se vším hned poradila. Prostě normální holka, uvěřitelná hrdinka.

Quotes-shatter-me-29562100-1280-850_large

Dál je tu Adam… ~~Jé, Adam~~. Adama jsem si oblíbila snad už na začátku a je to ~~strašné zlatíčko~~ kluk, kterého by chtěla snad každá holka, protože je to vlastně prototyp takového prince na bílém koni, i když s tvrdým zevnějškem. Vlastně to není žádný princ v pravém slova smyslu, protože se o sebe umí vážně postarat a ví, jak přežít, a jak se zachází se zbraní a všechny tyhle věci, které by princ vlastně v podstatě neměl umět a… V podstatě i u něho jsem docela dlouho tápala a nevěděla, jestli nakonec stojí na straně dobra, nebo zla a tak trochu nevěděla, co od něho čekat.

Pak je tu taky Warner. ~~Warner, Warner~~... Vlastně vůbec nevím, co si o něm myslet. Ve skutečnosti mi strašně vadil, ale na druhou stranu je to záporák v tom pravém slova smyslu, akorát se většinou choval jako šílený psychopat, kterému se někdo snažil ukrást hračku, kterou si tak vysnil a do které se tolik zamiloval, a byl o ní přesvědčený, že bez ní nemůže za žádnou cenu žít. Byl krutý a nelítostný a tohle všechno, co by vlastně správný záporák měl mít, ale je strašně vidět, že za jeho maskou nekompromisního tvrďáka se toho schovává mnohem víc – o čemž nás vlastně autorka přesvědčuje v novele Destroy me.

Shatter me je poutavá, originální a neotřela kniha. Je psaná svižně, je nabitá akcí a rozhodně není kdy se nudit. Možná někdy nebyla úplně stoprocentní a na konci její originalita značně poklesla, protože to nebylo nic, co by tu ještě nebylo, nicméně zasazení příběhu do nelíbivé budoucnosti by mohlo tenhle příběh značně okořenit, stejně jako humor vojáka Kenjiho, který dostal na konci docela velký prostor, a vypadá to, že autorka bude jeho potenciál moct ještě značně rozvinou~~, a který je opravdu roztomilý s těmi jeho narážkami na Juliette a vlastně i všechny okolo, a když si vezmu, co všechno musel a může vidět, když je takový jaký je~~…

Upřímně nevím, čeho jsem se na této knize tolik bála. Ano, nelíbila se úplně všem, ale to je jasné. Někomu nesedne příběh, někomu styl vyprávění a někomu prostě ta neutichající metaforičnost. Nicméně rozhodně bystě měli s touhle knihou zkusit štěstí. A nejen vy, co čtete v angličtině, ale i všichni, co jsem dostatečně trpěliví na to, abyste počkali na český překlad, který připravuje CooBoo.

Knize dávám zcela zasloužených pět hvězdiček a nemůžu se dočkat, až se vrhnu na další díl i novelu Destroy me.

5 komentářů

About me

Social

Nejnovější recenze

Hvězdičkové hodnocení

recent posts

Seznam blogů