Tak padne náš svět se mi doma válelo už hodně dlouho. Řekla bych, že někdy od jeho vydání u nás, což už je nějaký ten pátek. Kdysi jsem četla docela dost recenzí, a tak jsem měla lehkou představu, co od toho čekat. A také jsem to dostala.
Kaelyn žije se svými rodiči na ostrově nedaleko kanadské pevniny. Jednoho dne ale začnou záhadně onemocňovat lidé a její otec mikrobiolog přijde domů se zprávou, že neví, co to způsobuje, jak to zastavit a také, že na to lidé začali umírat. Poté mají události rychlý spád. Na ostrově je karanténa, nikdo nesmí tam ani pryč. Vláda nabízí pomoc, ale to také nedopadne podle představ ostrovanů. Netrvá dlouho a ostrov je úplně odstřižen od světa... A ponechán vlastnímu osudu. Jak tohle může skončit?
Dystopických a posapokalyptických příběhů je obrovské množství. Autorům se ale stále daří přicházet s novými nápady nebo naopak těm ohraným dát nový originální kabát. Megan Crewe spadá spíše do té druhé kategorie. Ale přesto si s tím dokázala skvěle poradit a naservírovala nám originální, nápaditý a reálný příběh o zákeřném viru.
Kniha je psaná formou deníkových zápisků, které jsou v podstatě nikdy neodeslanými dopisy kamarádovi hlavní hrdinky. Tenhle styl vyprávění je docela ošemetný a ne každému autorovi se podaří psát uvěřitelně. Megan Crewe se s ním ale poprala velice dobře. Není tam hromada dialogů, které by nám nepřišly v zápiscích uvěřitelné a zároveň jsme si neustále vědomi toho, že jde o deník.
Kaelyn v nich často zabíhala do svých úvah. Hlavně ze začátku na ní bylo vidět, jak je zmatená a neví, co si má počít. Později se to ale začalo vytrácet a začala působit až moc klidně a racionálně. Ostatní postavy měly jasně vyhrazené role, kterých se autorka držela - někdo byl dobrý, někdo špatný, někdo flegmatický. Tím pádem se postavy zrovna moc nevyvíjely a spíš stagnovaly v předem vyhrazených kolejích.
Nebýt zákeřného viru, kniha by mohla působit jako klasická YA oddechovka. Popisuje totiž především život hlavní hrdinky. I přesto ale dává zajímavý náhled na potenciální situaci, že by se něco podobného stalo. Jenom je škoda, že se více nezajímala o osudy ostatních lidí, kteří umírali a opouštěli své domovy. Právě kvůli tomu, že tam chybí tahle naturalistická stránka, dystopie by mohla být vhodná i pro trochu mladší čtenáře než třeba krvavé Hunger games.
Tak padne náš svět je rozdělen na tři části dle toho, jak se vyvíjí situace. První popisuje začátek nemoci, druhá karanténu na ostrově a poslední vývoj situace na ostrově, kdy lidé začínají ztrácet naději. Celkově je kniha ale psaná hrozně hezky a přirozeně. Nemusí ale sednout každému, protože se v ní mluví takovým tím "mládežnickým" polospisovným jazykem. Některá slova jsou tam vyloženě počeštěná, což může trochu rozčilovat. Nicméně je hrozně jednoduché se do knihy začíst a nakonec se bude číst vlastně úplně sama.
Osobně jsem od knihy čekala přesně to, co se mi dostalo. Hlavně mám hrozně ráda tyto apokalyptické knihy. A zrovna ty, kdy lidstvo napadne nějaká zmutovaná nemoc, patří mezi mé oblíbené. Možná právě kvůli tomu, že se takovému příběhu dá lehce uvěřit. Za mě je to tedy lepší průměr a okamžitě se dávám do pokračování!
Autorka: Megan Crewe; Série: Padlý svět, 1. díl Vydáno v originále: 24. 1. 2012 (The Way We Fall);Vydání u nás: 3. 4. 2012; Počet stran: 312; Hodnocení na goodreads: 3.68 při 6 693 hodnoceních.
