Svět se změnil během pouhých Sedmnácti dnů a za tuto krátkou dobu řada přírodních katastrof zdecimovala Zemi. Britské království zůstalo odříznuté od světa a jestli přežilo jako jediné, to se nedá říct. Země se stala temným místem, šedým od popela a téměř vyjedeným. Většina živočišných druhů vymřela a lidé jsou také na kraji své záhuby - ať už kvůli hladu, uprchlým vězňům nebo Táborům smrti.

Eliza se sestrou a mladším bratrem přebývají ve Skotsku, aby nebyli na očích těm, kteří se rozhodli vyvraždit celý královský rod. Začalo před lety to Elizinou matkou a pokračovalo krveprolitím v Buckinghamském paláci, kde se z Elizy stal naprostý sirotek - její otec byl zabit a její sestru s nemocným bratrem zajali.

Elize se jen taktak podařilo utéct a rozhodla se pomstít svou rodinu. Naprosto nepřipravená a neinformovaná se přidává k nepřátelským jednotkám, aby mohla nalézt muže, který jí zničil život. V krušných chvílích jejího života ale nalézá spojence, který jí zachrání před rozsudkem smrti a dává jí informace, které potřebuje vědět. Jenomže je opravdu spojencem? A znamená rodina a láska všechno?

O téhle knize bych nikdy nevěděla, kdybych na goodreads nenarazila na pochvalné recenze Kath, Dý a Beáty (díky moc, holky!). Popravdě jsem neměla ani ponětí o tom, že nějaká taková kniha existuje, ale když jsem viděla ta hodnocení, bylo jasné, že si ji prostě musím přečíst.

Co je na ní hned zajímavé, je to, že se nejedná o žádnou dystopickou Ameriku, ale o Evropu, což vidím jako naprosto nečekanou a milou změnu. A navíc to ani není pravá dystopie. Osobně si pod pojmem dystopie v první řadě představím totalitní vládu, ale tady se k moci zlá strana nedostala, tudíž raději nazývám knihu jednoduše post-apokalyptickou. A ten výraz tomu opravdu odpovídá. Země je zničená, elektřina žádná, zásoby ubývají a osud lidstva je nejistý... Zvláštním rysem knihy je také to, že hrdinka si pamatuje, jaké to bylo předtím.

Když jsem začala číst a postupně odtajňovala, jak vypadá svět, pořádně mi z toho běhal mráz po zádech. Způsob, jakým autorka píše, tomu všemu dodával na děsivé reálnosti, jako by nestačilo, že série takových přírodních katastrof je naprosto pravděpodobná. Sice jsem v tom ze začátku docela slušně tápala a nejdřív vůbec netušila, co má znamenat těch Sedmnáct dnů, ale nakonec jsem se dokonale zorientovala. A pak ten obrázek začal být ještě drastičtější.

Jestli máte zrovna chuť na klidnou a oddechovou knihu, The Last Princess se vyhněte velikánským obloukem. Od začátku do konce je kniha nabitá akcí a dramatičností, až vám z toho půjde hlava kolem. Autorka vás nenechá ani na chvíli oddechnout a vy se o hrdinku budete bát v jednom kuse, protože nevíte, co se stane na další stránce. Bohužel jsem ale někdy měla pocit, že autorka moc skáče ze scény na scénu a je to trochu uspěchané.

Eliza nebyla tou tradiční princeznou. Svět se po Sedmnácti dnech od základu změnil a každý se musel přizpůsobit. Právě proto umí vrhat nože, střílet z pistole a není vůbec nafrněnou holčičkou z paláce. Dokáže si vážit věcí, rodiny, druhých lidí a hlavně svého života. Chvilku mi trvalo, než jsem se dokázala s její osobností ztotožnit. Ze začátku jsem nějak nedokázala vnímat její myšlenkové pochody, protože jsem byla zasazena do světa, o kterém nemám ani páru a vážně jsem měla dlouhé vedení v tom, kdo je kdo, a co se vlastně děje. Nemůžu tvrdit, že je to chyba autorky, to rozhodně ne, jen jsem si musela zvyknout na styl psaní a také ještě nejsem tolik zběhlá ve čtení v angličtině.

The Last Princess měla mít původně jen jeden díl a přestože  nejsem zastáncem přidávání další dílů do sérií, tady jsem za to opravdu vděčná. Konce byl možná šťastný, ale rozhodně otevřený. Nejen, že se mi zdál až neslušně useknutý, protože mi tam jedna důležitá scéna prostě chybí, ale ani jsem se třeba nedozvěděla, jak to dopadlo s Elizou a Wesleym (kterého jsem si mimo jiné neskutečně oblíbila). Kdyby nebylo pokračovaní, musela bych si to jen domýšlet, což opravdu nechci, takže jsem moc ráda, že dalších dílů se ještě dočkáme.

Celou knihu jsem přečetla za čtyři dny a to jsem četla jen na cestách autem. Četla jsem ji v době, co jsem byla v Krkonoších, a v autě jsem času strávila dost, takže to byla dobrá výplň času. A nejen dobrá. Výplň času to byla naprosto výborná a jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Bylo to napínavé jako kšandy a byla to parádní jízda. Nápad i prostředí bylo originální a konečně jsem se dočkala nějaké knihy, která je psána z pohledu té vládnoucí vrstvy.

Jestli rádi čtete v angličtině, tahle kniha by vám rozhodně neměla utéct. Je to nové, neotřelé a neskutečně zajímavé. Celý svět je sice vystavěný na tom, co známe, ale za úplně jiných a těžkých podmínek. A také mnohem krutější. A ano, když si vybavím nějaké scény, možná se mi zdály trochu přitažené za vlasy, ale co, fantazii se meze nekladou.