Platforma: PC, PS4 | Datum vydání: 2015 | Hodnocení: 4/5

Na Tomb Raider jsem odchovaná. Od útlého dětství jsem byla zažraná právě do série o Laře Croft a kromě dvou dílu jsem dohrála všechny. A ne jen jednou. Co mě na tom tak bralo? Kromě neomezeného zásobníku a skutečnosti, že sama zaměřuje (což pro mé pětileté já bylo docela stěžejní), to byla především skákačka, u které musíte používat hlavu. A co si budeme povídat, v době před patnácti lety mi to přišlo jako grafický zázrak. 

O herním kontextu bych mohla mluvit poměrně dlouho, protože Tomb Raider má 11 dílů (pokud nepočítám ty 2D, které šly mimo mě, jelikož jsem na to neměla platformu). Osobně je počítám podle herních režimů, tedy 5-1-3-2, kdy právě poslední číslo představuje restart celé série, o kterém budu mluvit, především o posledním dílu.

Restart TR v podstatě převrátil celý režim her. Lara se zdržuje na jednou místě, které představuje poměrně rozsáhlou mapu s odlišnými lokalitami v divoké přírodě, takže už se vám nestane, že se mezi úrovněmi dostanete z Nevady do Pacifiku a pak do Londýna. Ucelenost prostředí nabízí ale více možností a to, že se navracíte na některá místa v průběhu hry, vám otevírá nové možnosti v již prošlé lokalitě. Každopádně se z toho tvůrci rozhodli udělat trochu víc střílečku a trochu méně archeologickou honbu za pokladem. 

Lara přestává sama zaměřovat, což je fakt super osvěžení, nicméně boje mi přišly dost triviální a většinou nebylo těžké své protivníky zmást a obelstít. Umělá inteligence tu tedy moc nezapůsobila a mnohem zákeřněji se jevila všudepřítomná zvířata. Nicméně oproti Tomb Raider 2013 se počet přestřelek snížil, což je pro mě moc dobře, protože se zvětšil prostor pro přesouvání po mapě, skákání, šplhání a všechno ostatní, čeho se mi v roce 2013 nedostalo. 

Obecně bych hratelnost označila za dost dobrou, Lara neměla moc záseků, vojáci se chovali lidsky, i když hloupě, a ovládaní fungovalo tak, jako mělo. Autoři se nesnažili vymyslet nic extra inovativního, všechno dávalo smysl a nenacházely se tam nějaké nesmyslnosti, které by ovládání zbytečně ztěžovalo. 

Obecně se mi líbil systém upgradů vybavení a schraňování surovin, protože jsem ten typ člověka, který se potlouká po mapě, dokud nesebere všechno, co jde. Na druhou stranu mi trochu ucházelo, proč má Lara na výběr několik outfitů, a množství zbraní, které se jí postupně objevovalo v menu, mi taky nepřišlo zrovna užitečné - v podstatě jsem si vystačila s původními zbraněmi. Tohle mě vlastně dovádí ke dvěma myšlenkám. Používání luku jsem si oblíbila mnohem víc než automatické zbraně a navíc mi v bojích přišel o dost efektivnější. Zadruhé neustále postrádám její legendární menu v batůžku, ale holt už je to asi trochu přežitek.

Co se týče příběhu, za srdce mě nechytil. Upřímně mi byl dost ukradený a já spíš chtěla hrát, než abych poslouchala a pročítala to obrovské množství dokumentů, které jsem cestou nacházela. Taky mi tam chybělo více hádanek, protože právě o nich dříve Lara byla. A co se týče samotného konce, bylo to fakt na nic, protože jsem očekávala nějakého bosse, kterého musím porazit, ale nakonec tam bylo akorát pro mě dost nudné video. 

Nicméně. Oproti TR 2013 dost zlepšení. Hratelnost zůstala stejně dobrá, ale příběh vrátili o trochu víc do starších kolejí, což je jedině dobře. Oproti 2013 také dost oceňuju, že vynechali zbytečně nechutné scény (taková ta místnost plná mrtvol? Fakt ne, dík). Moje poslední poznámka patří DCL Baba Jaga, který mě spíš otravoval a fakt jsem si to hraní neužila. 

Rise of the Tomb Raider mě nenadchnul ani nezklamal. K TR se vždycky ráda vrátím, ať už s tím provedou v podstatě cokoli a stejně se těším na další díl. 

BTW. Doporučuji gameplay od Felicie Day!