pátek 8. července 2016

Všem překladatelům třikrát sláva


Sex Trafficking: Inside the Business of Modern Slavery
O překládání se říká, že je to nevděčná práce. Buď je překlad dobrý a všichni vychvalují autora, jak je úžasný spisovatel. V druhém případě je překlad špatný a překladatel je považován za totálního mimoně a mrvila, který zničil dobrý příběh. Nic mezi není. 

Díky svým studiím na FHS UK (pro někoho Fakulta hledající smysl, pro někoho Fakulta huličů a smažek, ale pro studenty Fakulta humanitních studií) jsem si vyzkoušela, jak se takový překladatel asi má. A dokonce si dovolím říct, že bez přítomnosti korektora nebo nějaké další osoby příslušného vzdělání a idee, jak má takový dobrý odborný překlad vypadat, jsem na tom byla o něco hůř. 

Abych vás uvedla do kontextu. Zadání vypadá zhruba takto: Přeložte 100NS libovolného odborného textu. A tak nějak to skončilo... Jedná se o povinnou zkoušku, kterou jsem mohla splnit kdykoliv během semestru. Semestr začínal v říjnu a já si odevzdáni naplánovala na prosinec. Začala jsem o krapet dřív a měla na to zhruba tři měsíce. 

FÁZE JEDNA: Nevím, jakou knihu si vybrat. 
Výběr knihy mělo jedno zásadní kritérium a to takové, že ještě nikdy nesměla být přeložena do češtiny ani slovenštiny a zároveň ji zatím nesměl překládat žádný student naší fakulty. Možná byste si řekli, že to výběr zúží, ale opak je pravdou. Neměla jsem žádnou potuchu. A navíc... Charakteristika odborné knihy jako "cokoliv, co má rejstřík", taky není nic moc. Dlouho jsem se potýkala s tím, že "tahle kniha je málo odborná", "tohle budou brát jako recesi", "sakra, tohle už je šestý sprostý slovo na téhle stránce", "hm... sexuální otroctví, to by šlo". A taky šlo. Nakonec jsem si našla knihu Sex Trafficking: Inside the Bussines of Modern Slavery. A už jsem ji objednávala.

FÁZE DVA: Pořád mám hrozně moc času. 
V době, než jsem začala překládat, dostalo slovo prokrastinace úplně nový rozměr. Všechno bylo lepší než se pustit do překládání. A nakonec, když už jsem opravdu chtěla začít překládat, potřebovalo to náležitou přípravu. Dostatečně si nastavit formátování ve wordu. Udělat si sešit na poznámky. Koukat se v knize na obrázky. Vyfotit si knihu na Instagram. A tak dále... Ale pak už jsem opravdu překládat začala. A tak jsem se dostala do fáze tři, která se prolínala až do posledního znaku. 

FÁZE TŘI: Neumím česky. 
Nakonec jsem zjistila, že problémem není angličtina. Problém je postavit větu tak, aby zněla česky. Aby vedlejší věty byly tak jako mají být, zájmena byla dobře skloňována a slova pospojována se správnými předložkami. A navíc slovní spojení, o kterých si myslíte, že jsou dobře, protože "se to tak prostě říká"... Dost často dobře nejsou. Vážně. Tahle zkouška mi oznámila, že neumím svůj mateřský jazyk. A chvíli mi z toho bylo opravdu smutno. 

funny, procrastination, and hilarious imageFÁZE ČTYŘI: Mám málo času a musím se učit na historii. 
V letním semestru prvního ročníku se mi stala nepříjemná věc, se kterou jsem si zkomplikovala ten semestr další. Nepodařilo se mi udělat jednu z těch těžších zkoušek a ta mě tedy čekala až v průběhu druháku. Byla to zkouška z historie, která nemá úplně dobrou pověst a já z toho měla vítr... Nebo spíš hurikán. Koncem října jsem už měla výčitky, že překládám, což mi bude úplně na dvě věci, když nedám historii, protože mě pak vyhodí. A do toho jsem zase měla výčitky, že se zabývám historií, když prostě nemám šanci stihnout přeložit všechno, co musím. No, zvládla jsem to. Historii jsem udělala hned v listopadu a zbýval mi celý měsíc na překlad. V tu chvíli jsem si skoro myslela, že jsem dokonalost sama. 

FÁZE PĚT: Prosím, ať nemám XY na obhajobu. 
Překlad byl hotový. Párkrát jsem ho přečetla, vytiskla a nechala svázat do kroužkové vazby. Nemohla jsem se dočkat, až ho odevzdám a budu mít na nějakou dobu pokoj. Odevzdávala jsem v předem rozmyšleném termínu před Vánoci a obhajobu jsem očekávala někdy začátkem ledna. Jediné, čeho jsem se bála, bylo, že ho do ruky dostane jeden obávaný učitel (takový ten, co si pochutnává štěňátkách a nevinných studentech, jejichž překlad se mu dostal do ruky). No... Nebyla bych to já, abych ho v komisi neměla... Naštěstí byl jen přísedící. Ten, u koho jsem obhajovala byl pouze z Ústavu translatologie. Haha... Byl čas se schovat na Aljašku. 

FÁZE ŠEST: Bouřlivé oslavy.
I přes posudek, který tak odlehčeně říkal, že jsem vlastně idiot, jsem to zvládla. Ve skutečnosti byly obavy zbytečné, protože na mě byla komise opravdu hodná a milá. Každopádně jsem si touto zkušeností uvědomila pár věcí. Potvrdilo se mi, jak je překladatelská práce zdlouhavá a úmorná. Taky, že tvrdit, že umím česky, je dost přehnané. 

11 komentářů:

  1. Dobrý článek. Já osobně bych překladatel být nechtěla ani za nic :) Pravda taky je to, že překladatel bývá tak trochu upozaděn za autorem, pokud zrovna nepřeloží Harryho Pottera, což tedy mimochodem musela být strašlivá práce.
    Kateřina
    trojtecka.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
  2. Kdo od nás ti dělal obhajobu? Nic si z toho nedělej, po 4 semestrech překladu stále nikdo z našeho oboru neumí česky, 100 NS textu nepřekládáme ani na bakalářku :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eichl :D Kéž bych na to měla 4 semestry :D Jsem dva semestry chodila na předmět "Nácvik AJ překladu", kde jsme si spíš jenom hezky popovídali a nakonec ani nezjistili, co bychom měli udělat líp. :D Ale takhle zpětně to byla docela sranda. :D A u nás to právě máme jako bakalářský překlad :)

      Vymazat
    2. Tak ten od nás není, pouze absolvent :)
      Pomáhá jediné - cvičit, cvičit, cvičit. My překládáme z týdne na týden, a ono je to jako se čtením - na začátku to drhne, ale pak je to čím dál lehčí. Ale větší "sranda" je to do angličtiny :D
      Jakože tvoje bakalářská práce byla 100 NS překladu?

      Vymazat
    3. Tak chyba, ale i jako absolvent stačil. :D No s tím překladem to máme tak, že je to v podstatě součást státnic (proto bakalářský, protože jinak tě bez něj vůbec nepustí dál :D). Jinak se pak píše ještě normálně bakalářka :D

      Vymazat
  3. No, ač vystudovaný to nemám, tak teď jsem byla do překladatelství tak nějak po hlavě hozena... A jo, není to taková sranda, jak jsem si představovala. :D Ale když za to dostaneš zaplaceno, tak je to přece jen tak nějak víc motivující k tomu, aby na tom člověk makal, nemluvě o tom, že mě nezdržovala škola. :D
    Ale jinak jo, taky jsem zjistila, že asi neumím česky. Teda, já umím česky... a umím anglicky... Ale to převedení z angličtiny do češtiny, to je peklo. To si pak člověk dohledává i naprosto primitivní slova, jejichž význam dokonale zná, ale prostě neví, jak se tomu, sakra, nadává v tý češtině... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Právě, převedení z angličtiny do češtiny je mnohem těžší, než jsem si myslela. :D Ono když člověk čte anglicky, tak mu to přijde úplně v pohodě, ale když z toho má opravdu udělat českou větu, je občas pěkně zapeklitý :D A nejhorší je, snažit se, aby se slova v textu neopakovala! :D

      Vymazat
  4. Jo, překladatelé jsou nedoceňovaní, taky si to myslím. A to k překládání nijak blízko nemám, ani to nestuduju. Ale teď budu převádět svou bakalářku kvůli publikaci z češtiny do angličtiny, což bude nejspíš vážně porod...takže si to svým způsobem taky vyzkouším :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to ti přeji s překladem hodně štěstí! :)

      Vymazat
  5. Že neumím Česky zjišťuju téměř každý den a je pravda, že když jsem si zkoušela překládat, tak mě to děsilo ještě víc!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, překládání je hodně děsivý :D Pak člověk ani neví, jak by měla vypadat česká věta :D

      Vymazat