Na Labyrint najdete na internetu nesčetně recenzí. Většina jejich autorů, ať už ve světě nebo u nás, byla z příběhu úplně vedle. Proto jsem měla ke knize opravdu velká očekávání a neskutečně se na ni těšila. Hned, co vyšla, jsem si ji pořídila a začala číst. Bohužel mě tolik nechytla a já ji po dlouhém trápení na několik měsíců odložila. Dočetla jsem ji až nedávno, skoro po čtvrtroční pauze, a přestože to potom bylo lepší, stále ji považuju za zklamání.

Thomas si nic nepamatuje a jednoho dne se ocitne v Placu. Na místě obehnaným zdmi, za kterými se skrývá Labyrint. Aby toho nebylo málo, nenajdete tu ani jedno děvče. Chlapci si musí být úplně soběstační, a tak si rozdělili práci a snaží se tak nějak přežít. O přežití se nestará jen jedna skupina – Běžci. Ti ale mají mnohem důležitější úkol. Najít cestu ven. Téměř poklidný život v Placu se ale obrátí na ruby v den, kdy k nim přijde dívka. A pak už nepřijde vůbec nic. Žádné potraviny ani nic jiného a navíc se přestanou zavírat brány. A do Placu se dostane to, co nemá...

Tahle kniha toho slibovala mnoho. Bohužel, já jsem si myslela, že bude o něčem trochu jiném. Čekala jsem víc akce a napětí. Místo toho se polovinu knihy běhalo okolo horké kaše a autor nás seznamoval spíš s tím, jak to v Placu chodí. 

Thomase jsem neměla ráda. Mám plné zuby přechytralých a extra výjimečných hrdinů bez pudu sebezáchovy, kteří si myslí, jak dokáží všechno spasit. Thomas by byl nejradši, kdyby se okolo něho točil celý svět. Nepřesvědčila mě ani Teresa, protože ta byla úplně stejná jako on. Jediné dvě postavy, které se chovaly alespoň v rámci lidské racionality, byly Minho a Chuck, případně ještě Newt. Báli se, plakali, vztekali se a chtěli toho všeho nechat. I když nebyli středem dění, projevili mnohem víc emocí.

Trochu mě zarazil příchod Teresy a hlavně její vztah s Thomasem. Upřímně jsem doufala, že se vyhneme dalším neobvyklým prvkům. Vím, že to chod příběhu docela zjednodušilo, ale ráda bych viděla, jak si s tím autor pomohl i bez této pomůcky. Celkově mi ke konci přišlo, že autor vystavěl příběh poměrně složitě jedině kvůli tomu, aby si to mohl na konci pořádně zjednodušit.

Celé rozřešení zápletky pro mě bylo velikým zklamáním. Série sice má velký potenciál pro pokračování, ale čekala jsem něco jiného a dokonce i originálnějšího. Celý ten svět byl vystavěn velice zajímavě a zdál se být velmi promyšlený. Když jsem ale spolu s hrdiny odhalila celý koncept toho, proč Labyrint existuje, docela mě to zklamalo. Stejně tak i způsob, jak se veškeré problémy vyřešily na třech stranách. Prostě mi chybělo pomalé odhalování celé konspirace. 

Kniha je psaná čtivě v er-formě, kdy jediným vypravěčem je Thomas. Hned na začátku je stejně nezasvěcený jako čtenář, tudíž je v tom z počátku poměrně zmatek. Který se ke konci umocňoval tím, že Thomas toho věděl mnohem víc, než toho chtěl sdělit. Velice zajímavě pojatý byl také slovník Placerů. Vytvořili si vlastní slang, který se ale vyskytoval hlavně na začátku knihy a postupně jej ubývalo. 

Od Labyrintu jsem toho čekala mnohem víc a taky trochu jiného. Tak nějak jsem si myslela, že celé se to bude odehrávat v labyrintu a ne, že se tam budou vydávat jenom kvůli tomu, aby běhali sem a tam. Nemluvě o tom, že se z labyrintu samotného dalo vytřískat o trochu víc. Thomas jako hlavní postava mi byl velice nesympatický a upřímně mi byl jeho osud tak nějak ukradený. Knize tedy dávám s těžkým srdcem tři hvězdičky a jestli se nějakou náhodou dostanu k pokračování, přečtu si ho. Každopádně na to nehodlám nijak spěchat.