Za tímhle projektem stojí VeEee. Je to na stejném principu jako třeba 30 day book challenge, kdy se v pravidelných intervalech (tady je to v rozmezí dvou dnů) zveřejňují články s knihami na daná témata. A právě kvůli těm tématům jsem se nakonec rozhodla zapojit, protože to není jen "oblíbená kniha" apod., ale jsou to i věci, nad kterými se opravdu musí přemýšlet. A jak jsem si tak procházela svou knihovnu, zjistila jsem, že vybrat nějakou knihu je opravdový problém a ještě horší to bylo udělat tak, aby se knihy neopakovaly. On si člověk řekne, že je to brnkačka, ale když nad tím tak přemýšlí, pomalu si začíná říkat, do čeho se to zatraceně pustil. 

Upřímně, knih, které mě rozplakaly, je docela dost. Nicméně některé se tu už objevily, některé se tu teprve objeví a u některých to prostě nechci přiznat. Jenomže nějaká by tu být měla, ne?Takže jsem se nakonec rozhodla pro jednu poměrně docela emotivní knihu - u které je to ale opravdu pouze věc názoru -, se kterou jsem si prožila pár slabých chvilek. A touhle knihou je Pushing the Limits od Katie McGarry. 

Ano, bylo tam nic strašně srdcervoucího. Ano, jsou i emotivnější knihy. Ale stejně, když se mě někdo zeptá, u jaké knihy jsem brečela, často si vzpomenu na tuhle knihu. Proč? Nevím. Možná proto, že jsem díky ní docela hodně přemýšlela, uvědomila si spoustu věcí ve svém vlastním životě, i když docela pozdě. Asi právě proto jsem u téhle knihy brečela jako želva. Ale ne smutkem. Spíš dojetím.