Jsi knižní typ?

Jistě. Za poslední rok jsem se dopracovala do stádia nenapravitelného knihomola a než někam jdu, ujišťuju se, že mám alespoň nějakou knihu staženou v telefonu. Rozhodně se za knižní typ označit můžu.

A co tvoji rodiče a příbuzní?

Těžko říct. Kromě babičky a dědy není nikdo, kdo by nějak významně holdoval knihám. Oba rodiče čtou občas, ale rozhodně ne v nějaké větší míře. Poslední knihu, co jsem někomu půjčovala, byl bratranec, a to byla četba k jeho maturitě. Není to moc slavné, že?

A vrstevníci?

Co jsem nastoupila na gympl, našla jsem si dva knihomoly. Jedna kamarádka čte hodně, ale nijak nemám potřebu to se mnou rozebírat a ta druhá po mě pořád chce, abych jí něco doporučila, ale vždycky jí trvá, než to přečte. Nicméně, celkově hodně mých vrstevníků čte, ale na druhou stranu se o tom se mnou nechtějí bavit, protože to vím víc než oni.

Vyprávěli ti vaši nebo příbuzní pohádky, když jsi byla malá? Pokud ano, jaké?

Popravdě? Ani si nejsem moc jistá. :D

Četli ti rodiče nebo příbuzní pohádky, když jsi neuměla číst? Pokud ano, jaké?

Jistě, pamatuji si akorát takové krátké pohádky, které moje máma umí ještě teď nazpaměť. :)

Uměla jsi již před školní docházkou číst?

Ne, bohužel. Ale když jsem se to ve škole učila, nečinilo mi to nějaký extra problém, takže možná jsem něco málo věděla už předtím.

Jaká byla tvá první (nebo alespoň patřila mezi ně) knížka, kterou jsi přečetla sama?

Jej, tak to nevím! Asi nějaké pohádky, nebo tak.

Bála jsi se některé pohádky?

Nejsem si vědoma.

Jaká byla tvá nejoblíbenější kniha než jsi šla do školy?

Taktéž nevím. :D

Chtěla jsi být nějakou tvojí oblíbenou postavou?

Bože, zase nevím! Ale tak určitě by se něco našlo, ale vyloženě si to nevybavuju.

Měl jsi ve škole problémy se čtením?

Jak už jsem zmiňovala, nemyslím si.

A co tvoji spolužáci?

Tak v úplných začátcích určitě někdo jo, ale dovoluju si říct, že jsme byli docela chytrá první třída, takže nic šíleného to nebylo. :D A později taky ne. Někdy to někomu úplně nešlo, ale to mohlo být způsobené spoustou faktorů, takže bych to úplně problémy nenazvala.

Jakou knihu jsi měla ráda na prvním stupni (do 5. třídy)?

No... Řekla bych, že v té době jsem ještě tolik nečetla.

V pubertě se jistě něco změnilo, tak co druhý stupeň (od 6. do 9. třídy)?

Tak to někdy v té době jsem podlehla kouzlu nejdřív klasické literatury v podobě Bídníků a pak jsem narazila na Hostitele a od té doby se počítá má čtenářská éra. Takže v té době se toho změnilo opravdu hodně, už jen to, že jsem začala pořádně číst.

A na střední škole, popřípadě vysoké?

Na střední jsem už tři roky a nejde vybrat knihu, která by se mi opravdu líbila. Skvělých knih je prostě hrozně moc a přijde mi nefér, že bych měla nějakou vybrat.

Jak se tvé oblíbené žánry měnily?

Tak nejdřív to byla ta tradiční dětská literatura jako pohádky a tak. Pak to pokračovalo přes nějaké ty dívčí romány, které mě zrovna nebavily, ale v té době jsem byla přesvědčená o tom, že nikdy mě fantasy bavit nebude. A pak přišel Hostitel a od té doby čtu nejvíc sci-fi a fantasy, což se mě drží něco přes tři roky a baví mě čím dál tím víc.

Četli jste si ve škole z čítanek? Do kolikáté třdy?

Myslím, že tohle museli přetrpět všichni. A o to víc, že stále máme čítanky, i teď na gymplu. Není to tak, že bysme z toho četli nahlas jako na základce. Jde spíš o vlastní porozumění textu a zodpovídání otázek. Rozhodně mi to nepřijde jako zbytečnost.

Museli jste ve škole mít čtenářské/kulturní deníky? Pokud ano, kdy to začalo a trvá to do teď?

Někdy na základce, asi v páté třídě. Měla jsem štěstí na učitele, kteří tomu zrovna neholdovali. Stejné je to teď na gymplu, mám výborného profesora a navíc zrovna dvakrát moc nehrotí povinnou četbu.

Doporučovala vám učitelka nějaké knihy?

Ano, na gymplu to je skoro furt. Ale vůbec mi to nevadí, profesor to prokládá s vlastními zkušenostmi se čtením a myslím, že zrovna u něčeho od Jiráska nám říkal, že jeho samotného to nejdřív nebavilo, ale pak se do toho dostal a fakt se mu to líbilo. A zrovna tenhle týden mi zadával četbu na tenhle rok (Velkého Gatsbyho) a přesvědčoval mě o to, že se mi to líbit rozhodně bude. No, uvidíme.

Máš ráda povinnou četbu (musíš je prostě přečíst ať chceš nebo ne)?

Ne, vadí mi, že je prostě povinná. Často tam vidím i tituly, které by se mi líbit mohly, ale prostě to slovo "povinná" to hrozně znepříjemňuje.

A co taková doporučená (jsou to knihy, ze kterých si můžeš vybrat)?

Tak proti té vůbec nic nemám.

A učebnice?

No, co na to říct? Učebnice ve většině případů nepoužívám, ale třeba taková skripta na češtinu jsou skvělá. Celý text je vykládán stravitelnou formou se zajímavostmi a upřímně jsem z minulých ročníků přečetla všechny - sice jsem musela, ale vůbec mi to nevadilo. Nebo taková učebnice dějepisu není nejhorší čtení, když je tam něco, co vás zajímá. Myslím si, že k učebnicím je strašně lidí skeptických, protože to má co dočinění se slovem "učit", ale přijde mi to mnohem lepší, než kdybychom museli ve škole všechno psát. Co nemám ráda jsou akorát učebnice na jazyky jako angličtina a francouzština, protože ta témata se mi zdají strašně nezáživná a většina profesorů se jimi řídí.

Jak se k učebnicím chováš?

Až moc přehnaně ochranitelsky. Na většinu se musím dívat několikrát týdně, tak alespoň ať nějak vypadají.