úterý 21. srpna 2012

Víra v knihách: Od kritizování křesťanství až po fanatické uctívání bohů

418953_386374421430153_120666537_n_largeToto téma mi už dlouho vrtá hlavou. Ano, možná věřím v nějakou vyšší moc, ale i přestože jsem křtěna v katolické církvi, se označuji za ateistu. Na druhou stranu nemám žádný problém s ostatními církvemi a rozhodně respektuji, že je někdo křesťan, muslim či třeba hinduista. Je to každého věc a stojím si za tím, že každý je v právu věřit v to, co uznává za vhodné. A právě to někteří autoři nerespektují. 

Rovnou se přiznávám, že poprvé jsem na to narazila ve Škole noci. Musím přiznat, že mě neskutečně štvalo, jak Zoey pořád kritizovala křesťanství. Je jedno, v jakém to bylo kontextu, ale vždycky ta křesťanská verze byla ta špatná. Upřímně věřím v to, že kdyby právě v Bibli bylo dané, že tráva je zelená, autorky by se nám snažily namluvit, že je žlutá. A pak se obrátila karta a to všechno, co kritizovali, s objevilo ještě ve větší míře v tom jejich šíleném uctívání bohyně, která ani už nevím, jak se jmenovala. Přijde mi totiž, že v tomhle si autorky hodně protiřečily. Kritizovaly jednu věc, ale druhou chválily a to bylo v podstatě to samé.

Tak, obrátíme list. Komu z vás vadí, když je hrdina knihy věřící? Vezměme si třeba takovou Beth ze Záře. Tahle holka je vážně věřící, protože kdyby nevěřila, rozpustí se jako pára nad hrncem. A vadilo to někomu? Obtěžovalo vás snad, že se obracela k Bohu, nebo snad dokonce zmiňovala modlení. Ne, jistěže ne. A vadila vám otevřená kritika ve Škole noci? Doufám, že ano. 

A tady to nekončí. Spousta knih se opírá právě o víru. Někde se jedná přímo o bohy, někde jen o anděle. Někde se to spojuje s kastovní společností, meditací a kdo-ví-čím. Když se zamyslím, vzpomenu si i na Kojota, o kterém byla zmínka třeba v Mercedes Thompsonové  nebo v Kronikách železného druida. A i když Kojot není vyloženě bohem, někdo v šibaly vážně věří. A víte, co mě teď napadlo? I v Železném králi šlo právě o víru. Pamatujete? Právě lidská víra dokázala stvořit Tir na nog. 

Víra je všude okolo nás a měli bychom si jí všímat. Je to věc každého, i to, co si o tom kdo myslí, ale neměli bychom ostatní shazovat jen kvůli tomu, že věří v něco jiného nebo nevěří v nic. Upřímně se mě to dotklo nejvíce v té Škole noci. Docela by mě zajímalo, proč se k tomu autorky odhodlaly, k takové otevřené kritice, a pak ještě k fanatickému uctívání bohyně. Ale třeba je jen Škola noci svá. (Vím, že tohle je hodně zmatený článek, ale prostě to mám v hlavě už tak dlouho, že ani nevím, jak to zformulovat smysluplně. :D)

Co vy si o tom myslíte? Odrazují vás věřící hrdinové? A co víra jako taková? Jste věřící nebo ateisté?

5 komentářů:

  1. K náboženství mám přesně stejný postoj jako ty, včetně toho pokřtění (což není postoj, ale nevermind).
    Zář jsem nečetla, ale ve ŠN to bylo docela otravné. Jinak je mi jedno, v co knižní hrdinové věří, alespoň se dozvím něco nového a na základě těch náboženství mohou vzniknout vážně originální příběhy...^^
    A co se týče náboženství, netíhnu ani k jednomu a nechce se mi zkoušet se hledat tím, že budu chvíli věřit to a chvíli v tamto, prostě jsem ateista. Ale zase si ráda popovídám s kamarádkou (křesťankou) o tom, jaký máme na určité věci pohled a její názory respektuju. A nikdy by mě nenapadlo urážet lidi jen proto, že v něco věří.
    Možná třeba z islámských zemí pocházeli nejhorší teroristé, ale proč musí být automaticky všichni obyvatelé takoví? Věřím, že spousta z nich jsou skvělí lidé.
    A přijde mi vtipné, že někteří křesťané pořád obviňují hinduisty a muslimy, když si vezmeš, kolik válek bylo svedeno právě kvůli křesťanství. Rozesmívá mě to takovým tím neveselým sarkastickým smíchem...
    Anebo židé. Samozřejmě, je možné, že třeba nějaký žid něco provedl Hitlerově rodině nebo že měli v minulosti lepší postavení, ale ta vlna odporu, co se proti nim zvedla a co se pak stalo je... nelidské. Kvůli jedné křivdě se tolik lt vraždilo.
    Nejhorší je, že se pořád obviňuje nějaká skupina (ať už náboženské skupiny nebo lidé s jinou barvou pleti, případně homosexuálové... a takových příkladů bys našla tisíce) z toho, za co si lidé, co obviňují můžou sami nebo za to, za co můžeme všichni. Nebo na základě soudu kvůli jedné osobě, co něco provedla...
    Lidé by si měli zamést před vlastním prahem, oprostit se od předsudků a pochopit, že i když jsou jiní, jsou to... ne taky lidi. LIDI. Prostě lidi.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak s tou zmíněnou Školou noci nemohu než souhlasit. Vážně se mi už dlouho nestalo, aby mě nějaká knížka takhle vytáčela. Ano, samozřejmě, Bůh je špatný. Ale Bohyně, která nepokrytě upřednostňuje ženy a některá svá "mláďata" prostě nechává zemřít, to je úplně něco jiného.

    Věřící hrdinové mi v knihách nevadí. Dokonce mám docela ráda přiběhy jež jsou paralelou na život Ježíše Krista (Zvláštní problém Františka S. od Šabacha, například). Proti víře nic nemám a mé zkušenosti jsou v podstatě takové, že většina lidí, které znám, a kteří za něco stojí, jsou křesťané. Je to o žebříčku hodnot. Víra dává člověku určitý pocit jistoty, který ho nenutí stále dokola se zabývat hledáním sebe sama a umožňuje mu zaměřovat se na důležité věci.

    Já sama nejsem křesťanka, ač jsem byla pokřtěná, ale zase nemohu říct, že bych byla ateistou. V průběhu času jsem si vytvořila svou vlastní víru, v jejímž duchu se snažím žít. Nikomu ji necpu, je to jen moje malá berlička, která mi pomáhá žít. A tak by to s vírou, myslím, mělo být. Pokud někdo chce chodit do kostela, jeho věc, proč ne. Můj názor je ten, že Bůh je zkrátka jeden. Podstata jednotlivých náboženství je v mnoha ohledech dost podobná a záleží jen na tom, jak si svého Boha pojmenujete. Ale proč by někdo měl svůj názor cpát dalším lidem? Ať si věří kdo chce v co chce, ale pořád myslím, že by to mělo zůstat soukromou věcí jednotlivce. Nesouhlasím se snahou udělat z víry masovou záležitost.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně, Škola noci mě štvala tak, že jsem si někdy myslela, že knihu rozcupuju. :D A s tou vlastní vírou souhlasím, je to tak nejlepší. Já sama věřím ve spoustu věcí, ale netíhnu k žádnému náboženství a nikomu své nározy nevtloukám do hlavy. :) Prostě to mám ve své hlavě a jsem spokojená. :)

      Vymazat
  3. Té knuhy jsem nečetla, ale moje dcera 15 let je nimí uchvacená. Jsem křestanka. Myslím, že té knihy jsou o temnotě, a ta nic dobrého nepřínáší.

    OdpovědětVymazat