Autor: Alexandra Potter

Lucy je bláznivě zamilovaná do Natea, stejně jako on do ní. A tak se rozhodnou políbit pod slavným benátským Mostem vzdechů. Podle legendy prý pak budou spolu navždy spojení. A Lucy v to opravdu doufala, nicméně po návratu domů jim nezbývalo nic jiného než si psát a volat. A to jim vydrželo rok. Než jí Nate zavolal, že se oženil s jinou. O deset let později je ale osud svede zpátky dohromady. Nate se rozvádí a Lucy se přes jejich vztah nikdy tak úplně dostala. A tak se rozhodnou to zkusit ještě jednou. Jenomže deset let je dlouhá doba a hodně se toho změnilo. A co víc, oba dva se změnili - především Nate. Nakonec tedy zjišťují, že by se spolu měli pro své vlastní dobro rozejít. Což se ale nakonec ukáže jako mnohem těžší, než oba dva čekali - a za všechno může jeden zpropadený benátský most.

S Alexandrou Potter nemám žádné zkušenosti, celkově jsem to tomuto žánru tak nějak vyhýbala. Ale v knihách se stále snažím dávat šanci něčemu novému, protože doufám, že objevím něco, co se mi bude opravdu líbit. Knihy od této autorky ale asi nebudou úplně to pravé. Každopádně se jedná o opravdu jednoduchou a odpočinkovou četbu. Vyprávěcí styl je velice příjemný a přestože je kniha velmi předvídatelná, dokážete u ní vydržet až do konce, přestože nějaké pasáže jsou opravdu nudné.

Velké plus patří za postavy. Lucy je příjemná hrdinka, která mi nijak nepila krev (což je u mě poměrně výjimečné) a i Nate měl něco do sebe. Je ale pravda, že některé vedlejší postavy jsem si oblíbila mnohem víc, než ty hlavní. Je jenom škoda, že některé nedostaly tolik prostoru, protože měly veliký potenciál, aby udělaly příběh o něco lepší.

Osobně se mi z celé knihy nejvíce líbil prolog. Atmosféra Benátek byla mnohem lepší než New York, o kterém jsem toho přečetla už docela dost. Na celé knize ale bylo velice milé prokládání příběhu magickými prvky. Ať už benátskou legendou nebo Robyninou nástěnkou přání.

Od knihy jsem toho moc nečekala a ani moc nedostala. Jak tak na to koukám, ani toho nemám moc, co bych o ní dokázala říct. Je to příjemná četba, která se mi opravdu hodila právě jako odpočinek o učebnic a filozofických textů, které musím pročítat do školy.

S tebou už nikdy hodnotím třemi hvězdičkami. Je to kniha, která vás neposadí na zadek svou originalitou ani napětím. Na druhou stranu vám může pomoct k odreagování a udržení si vlastního duševního zdraví před zkouškami.

Autor: Leslye Walton

Autor: Lois Lowry
Série: Dárce
Díl: první

Autor: Mike Lancaster
Série: Point 4
Díl: první

Tahle kniha už nějakou dobu byla zařazena do pomyslné kategorie "stejně to nikdy nepřečtu". Občas se mi stává, že si nějakou knihu koupím a ona se mi válí doma bůhvíjak dlouho a já nějakým způsobem dojdu k názoru, že by se mi stejně nelíbila, tak proč s ní ztrácet čas. A nemyslete si, takových knih mám doma požehnaně. Občas mě ale osvítí a já začnu hledat "vhodnou knihu pro dnešní den". A proč jsem si vybrala tohle? Chtěla jsem něco v paperbacku, ale tenkého, aby se to jednoduše převáželo v tašce. Ale aby to nebyla kniha, které by mi bylo líto, kdyby se ušpinila nebo zničila... A tak jsem vytáhla tuhle tenoučkou knížečku, která má něco okolo 160 stránek a už od prvního prolistování popraskaný hřbet.

Tahle kniha je zvláštní. Je vyprávěna jako záznam z magnetofonových pásek a popisuje zmatené události, které se staly v naší době. Nicméně pásky si přehrává až další generace lidí, která nemá nejmenší páru o tom, jaké to bylo v naší době a tak trochu tápe i v tom, co třeba byli Teletubbies.

I když je to vyprávěné z magneťáku, příběh je v ich-formě a vypravěčem je již v anotaci zmíněný Kyle Straker. A víc vám o tom neřeknu. Proč? Protože pravé kouzlo této knihy je v tom, jak dokonale vás dokáže vodit za nos. Svádí vás na falešné stopy a táhne přesně k tomu, co chce, abyste si mysleli. Ale nakonec je to úplně jinak a vy se to dozvíte až na samotném konci. A to je na tom to nejlepší. Prostě vás to nutí. Nutí vás to číst dál a dál a vy si v hlavě stále omíláte nejšílenější scénáře a dokonce i sami sebe přesvědčíte o tom, že to je přesně tak, jak si myslíte. Protože jak by to mohlo být jinak, když všechny indicie jsou nad slunce jasné?
Soumrak civilizace je jednohubka. Má nějakých 160 stránek, které se dají přelouskat na jedno dvě posezení. Děj je nepředvídatelný, ale napínavý. Hrdinové nezůstávají dlouho na jednom místě a stále se něco děje. Jsou stále na cestách, snaží se zjistit, co se děje a proč je svět najednou takový, jaký je. Jako plus vidím skutečnost, že je tam jen velmi malé množství postav a když už se o nich mluví nějak víc, mají nějakou větší roli v ději.

A jako neposlední plus vidím nápad. Nechci se moc rozepisovat, protože bych prozradila celé jádro knihy, ale celé to rozuzlení mi doslova vyrazilo dech. Pravda, trošičku mě to zklamalo, protože jsem čekala něco jiného. Nicméně mi to v konečném výsledku ani trochu nevadilo. Vždyť o to v dobrých knihách jde, ne? Vyrazit nám dech, nabídnout něco, co jsem vůbec nečekali a něco, co tu ještě nebylo.

Knize dávám pět hvězdiček, což jsem neudělala už hodně dlouho. 0.4 Soumrak civilizace je zářný příklad toho, že kniha nemusí mít několik stovek stran, rozvleklou zápletku nebo hromadu postav. V tomto případě je méně více a já bych byla moc ráda, kdyby u nás vyšlo i pokračování, protože tahle kniha - ať už s jakkoliv odpudivou, nicméně k příběhu dokonale sedící obálkou - je něco, co na našem trhnu nenajdete víckrát.

Autor: Morgan Matson
Originální název: Second Chance Summer

Žánr: YA, contemporary

Nakladatel: CooBoo

Tahle kniha se mi nějakou dobu válela v to-read poličce na goodreads, ale při čistce jsem ji smazala, protože po nastudování anotace jsem na ni přestala mít chuť. Ale když se mi naskytla příležitost přečíst si ji, využila jsem jí.

Taylor vždycky utíkala. Jakmile se něco pokazilo, vzala nohy na ramena a od problému utekla jak nejdál to šlo. A právě proto přišla o nejlepší kamarádku, přítele i tolik milovaná léta v domě u jezera. Všechno by se ale mělo vrátit do starých kolejí a jejich rodina se měla po pěti letech vydat k Lake Phoenix, aby strávila poslední společné léto. Protože všem je jasné, že až skončí, jejich rodina nebude kompletní.

Řeknu to rovnou. Nemám ráda rakovinové knihy. Dýchá z toho něco fatálního, reálného a depresivního. Už od začátku víte, že to neskončí dobře a nesnášíte autory, že zrovna tohle používají jako citovou ždímačku. Protože to funguje, protože to dodává na reálnosti a dokážou nás tím podusit mnohem déle než třeba autonehodou. A úplně nejhorší je, když nám to dají sežrat jen na několika málo stranách.

Nechápejte mě špatně. Tohle není jenom kniha o umírajícím člověku. Knížka má čtyři sta stran a tři čtvrtiny celé knihy se zabývají malichernými problémy Taylor, které řeší už od doby, kdy jí bylo dvanáct. Neustále omílá, jak utíká před problémy, jak se jí pořád strašně líbí Henry a jak jí mrzí, že to tolik pohnojila se svou kamarádkou a dětskou láskou. Nemůžu si pomoct, ale skoro celé mi to přišlo jako nafouknutá bublina, kde se stále dokola řeší to samé, i když je vám díky žánrovému zasazení jasné, jak se to bude vyvíjet. Na druhou stranu právě tahle banálnost a jednoduchost dodává knize na důvěryhodnosti a reálnosti.

Ale přestože mě Taylor ustavičně vytáčela tím, jak jí něco nebylo po chuti a jak by chtěla zmizet někam hodně daleko, jak si stěžovala, že není superchytrá jako její bratr nebo nadaná baletka jako její sestra, není to špatná kniha. Má mezery. Mnohem víc mezer, než by se mi zamlouvalo, ale když se do toho začtete, dočtete knihu až do konce. To ale ne kvůli dechberoucí zápletce nebo příběhu jako takovému. Ale díky okamžikům, které vás zahřejí na srdci, vykouzlí úsměv na rtech a připomenou, že jste dřív byli taky takoví.

V Létě na druhý pokus dokáže každý najít kousek sebe. Ne každému se všechno v životě povedlo. A přestože si stojím za tím, že většina zápletky byla vystavěná na úplné malichernosti, každý má v minulosti nějaký okamžik, na který nemůže zapomenout a který by chtěl změnit.

Knize dávám tři hvězdičky a této autorce dám rozhodně ještě šanci. Přestože se v překladu najde spousta krkolomných vět, je to čtivá kniha, která je ideální někam k vodě. Nicméně vám doporučuji, abyste se po stránce číslo tři sta stáhli někam do ústraní s velkou krabicí papírových kapesníků. 

Za recenzní ebook velice děkuji nakladatelství CooBoo!

Autor: Jenny Han
Série: Burn for burn
Díl: první

Jenny Han je autorkou contemporary, kterou mám opravdu ráda. Její série Summer se mi opravdu líbila, a proto jsem se těšila, až si od ní přečtu něco dalšího. A proč nezkusit hned další trilogii?

Jar Island je na první pohled idylickým ostrovem, ale když se podíváte pozorněji, není to zas tak příjemné místo a někdy se tam dějí špatné věci. A to od lidí, od kterých by to nikdo nečekal. Lillien, Kat a Mary zažily věci, se kterými se nemohou vyrovnat. A proto se rozhodly vyřídit si účty s těmi, kteří jim to způsobili. Nebo alespoň zabránit tomu, aby se jejich bližním stalo to samé. Ale jak daleko dokáže člověk dojít kvůli obyčejné pomstě?

Tahle kniha je zvláštní tím, že je vyprávěna ich-formou hned ze tří pohledů. Každá z děvčat je však naprosto unikátní, tudíž i nazírání na svět okolo je naprosto odlišné. I kdybyste v úvodu kapitoly přehlédli, kdo zrovna vypráví danou část příběhu, během několika odstavců na to přijdete. Mary je šedá myška, se kterou se život nemazlil. Je stydlivá a uzavřená. Nedokáže se prosadit a bojí se cokoliv říct. Úplným opakem je Kat. Ranařka každým coulem, která ví, jak si poradit. V životě už si také zažila kde co, ale ji to jen utvrdilo a je odhodlaná dosáhnout všeho, co chce. A mezi nimi je Lillien. Asiatka z bohaté rodiny a oblíbená holka, které je nejlépe v okruhu svých přátel. Nicméně se neumí moc prosadit a raději jde s davem místo toho, aby si prosadila svou – především kvůli tomu, aby si o ní lidé nemysleli nic špatného. 

Knihy Jenny Han spojuje jedna věc. Ze začátku jsou zmatečné a nezáživné. A jinak to nebylo ani u Burn for Burn. Spíš naopak. Na začátku vůbec nic nedává smysl, čtete akorát o událostech a lidech, které si nijak nemůžete zařadit, a hlava vám to nepobírá. Pak ale chaos pomine a vám všechno zapadne na místo, aniž byste se museli nějak víc snažit. Jména si zařadíte na správné místo a brzy vám dojde, jak je všechno krásně propojené.

Burn for Burn není převratnou knihou s hlubokými myšlenkami a životními moudry. Je to spíš oddechovka, která vás místy překvapí. Z nevinné hry se pomalu stává něco víc než dětská hra a snaha vyřídit si účty. Z obyčejných vtipů se stávají kruté pokusy o to, jak někomu zničit život. A ať chcete nebo ne, vás prostě zajímá, jak to nakonec dopadne. Jestli jim všechno projde a co se nakonec stane. A události na konci vás překvapí určitě, protože ať se to tváří jak chce, není to jen obyčejné contemporary. V příběhu se toho skrývá mnohem víc, ale všechno se vysvětlí až na konci druhého dílu, Fire with Fire, a vy si budete chtít vytrhat vlasy kvůli tomu, že jste na to nepřišli dřív. 

Hlavní je, že je kniha neskutečně čtivá a nijak složitá na angličtinu. Já osobně jsem anglicky začínala číst právě knihy od Jenny a neměla jsem s tím žádný problém. A nijak se to nezměnilo ani tady. Jediné problémy jsem měla s popisem oblečení, protože všechny ty materiály a střihy šly kolem mě, ale nebylo to nic zásadního, kvůli čemu by mi unikla hlavní pointa. 

Knize dávám velice zasloužené čtyři hvězdičky a doporučuji ji všem. Hlavně tedy těm, kteří hledají něco, u čeho nebudou muset tolik přemýšlet, a chtějí číst něco oddechového, ale na druhou stranu něco, co dokáže udržet jejich pozornost. A rozhodně bych se do této knihy nebála jít ani v začátcích se čtením v angličtině.