V noci jsem dočetla třetí díl původní duologie od Jenny Han, Všem klukům, které jsem milovala. Pro mě to byla asi nejočekávanější kniha roku, protože (jak už všichni musíte vědět), Jenny zbožňuju. Lara Jean mi k srdci přirostla asi nejvíce ze všech jejích hlavních protagonistek. (I když pro Lilii a Kat z Oko za oko mám taky docela dost slabost). Dokázala jsem se s ní neuvěřitelně ztotožnit, chápala jsem její chování a co víc, neuvěřitelně se vyvíjela a ohledně Petera měla dost dobrý postoj (žádné hej počkej). A jsem neuvěřitelně ráda, že všechny Sonogovic holky jsou Korejky a Jenny na to nezapomínala a ta Korea tam byla prostě pořád! Pro Petera K. mám slabost od prvního dílu a tady byl snad ještě sladší než v těch předchozích. 

Děje bylo v knížce poměrně málo, ale vůbec mi to nebránilo k tomu, abych si příběh užila. Právě nahlížení do Lařiny hlavy mě bralo mnohem víc než super akční děj. Taky jsem hrozně ráda za to, že Jenny dokázala udržet příběh v realitě a neudělala všechno růžové. Byly tam vzestupy a pády (a já ty pády prožívala víc než Lara Jean), ale hlavní hrdinové chtěli všechno řešit. Poslední kapitoly jsem probrečela.

Sice Jenny slibovala, že tohle je opravdu poslední díl a že se na dobro loučí s Larou Jean a Peterem... Ale já bych si tak moc přála alespoň jeden další díl... Anebo deset dalších, takhle úžasných knih od Jenny Han. 

Nejvíc mi v knize chyběl seznam receptů na všechnyLařiny sušenky!

(P.S. Na léto chci naplánovat společné čtení, se soutěží a tak, takže STAY TUNED!)

Jenny Han miluju, což není žádná novinka. Její sérii Burn for Burn jsem před pár lety četla v originále hned po vydání. A jako všechny její knihy se mi líbila. Proto jsem měla obrovskou radost, že se jí ujalo CooBoo. Přesto jsem ale měla trochu obavy. 

Ostrov Jar není jen idylické místo na dovolenou, ale to vědí pouze ti, co na něm žijí. Kat, Mary a Lillia chodí na střední školu, ale to je asi to jediné, co mají společného… tedy kromě touhy pomstít se. Pomstít se těm, kteří je šikanovali, vysmívali se jim a udělali jim ze života peklo. Špatné věci se totiž stávají i hodným holkám. Kat už má dost toho, jak ji její bývalá nejlepší kamarádka ponižuje. Lillia klukům vždy věřila, ale tomu je konec. Ne potom, co se stalo tohle léto. A rozhodně to nenechá jen tak. Mary ostrov před šesti lety opustila kvůli klukovi. Ale vrátila se a chce, aby ten, co jí kdysi ublížil, taky trpěl. Žádná z dívek by se sama nedokázala bránit, ale dohromady… dohromady jsou schopné čehokoli. (oficiální anotace)

Většinou tím končím, ale teď tím začnu. Překlad je naprosto fantastický. Většinou si stěžuju na to, že se překladatelé urputně snaží postihnout řeč dnešní mládeže, což často úplně nefunguje. Tady se to ale překladatelce povedlo vystihnout na jedničku. Protože se kniha četla sama, nebylo tam nic rušivého a já jsem opravdu uvěřila, že to jsou moji vrstevníci. 

Co se týče příběhu. Autorky se rozhodly pro vyprávění hned ze tří pohledů a zároveň vymyslely tři odlišné vypravěčky. Lillia je Asitka z bohaté rodiny. Je populární, namyšlená a vždy dostane všechno, co chce. A ví to moc dobře. Pak je tu Kat. Drzá ranařka, která si nenechá nic líbit, ví, co chce, a jde si za tím. A nakonec je tu šedá myška Mary, která se po několika letech vrátila na ostrov. Nikoho nezná, ale má nevyřízené účty, které čekaly už moc dlouho. I když jsou každá úplně jiná, spojuje je jedna důležitá věc - jsou na ostrově lidé, kteří jim ublížili. A oni se jim rozhodly pomstít. Odlišnost všech dívek prostupuje celou knihu, což je jedině dobře. Nejen, že jsou jiné povahově, ony se liší i tím, jak mluví a jaká slova používají. 

„Tak to vole ani omylem!“ sjede ji Kat. „Zejtra to bude epický. První zápas sezóny. Všichni uvidí, čeho jsme schopný. Bude to naše zatím nejlepší dílo. Vsadím se, že dneska ani neusnu. Těším se na to víc než na zatracený Vánoce.“ - strana 155 

Právě množství vypravěček zapříčinilo to, že začátek knihy je hodně zmatený. Není tam tolik postav, ale jelikož je každá z dívek vnímá úplně jinak, musíte si je trochu uspořádat v hlavě, než všechno zapadne na své místo. Také proto je úvod trochu pomalejší. Autorky čtenáře pomalu seznamují s příběhem a nechávají všechno hezky uležet, než se začne dít to důležité. 

Příběhy o pomstě nejsou mými nejoblíbenějšími, nicméně mají jednu výhodu. Žádná z postav není černobílá. Všichni mají na své straně dobro i zlo a celým příběhem se to prolíná. Zároveň je ale trochu potřeba dívat se mezi řádky a hledat motivy, proč se postavy chtějí vlastně mstít. A zrovna v Oku za oko to chce poměrně hodně empatie, protože ty důvody nejsou na první pohled úplně viditelné.

Jelikož se jedná o první díl série, nemohlo se v něm stát všechno. Proto je pomalejší, ale zároveň slibuje, že v těch dalších dílech se bude dít něco většího. A jelikož už mám dočteno všechno, opravdu vám můžu slíbit, že ten příběh bude gradovat. A to hodně. Vlastně klidně přiznám, že se autorkám podařilo pěkně mě vodit za nos. A na konci druhé dílu je fakt pěkný cliffhanger. 

„Tady je Karma. Bozi mlyny melou. Vis o nekom, kdo by si zaslouzil, aby ho semlely?“ - strana 96

Ani podle mého pohnutého měřítka to není nejlepší příběh na světě. Je to ale příjemná jednohubka, která vás bude bavit. Bude ve vás vyvolávat nejrůznější emoce. A osobně jsem hltala každou stránku. I když kniha nepřekypuje akcí, je tam hodně dialogů, které vyloženě baví a jsou fakt autentické. Kdejaká dívka se najde v popisech oblečení (ahoj, Jenny, já vím, žes to psala ty) a při nejrůznějších malých gestech (ehm, Jenny, to je pro tebe taky typický) se budete přihlouple usmívat. Budete jásat nad úspěchy holek, budete se ušklíbat nad věcmi, co si ostatní provádějí. A nakonec si ještě můžete vybrat, komu vlastně budete fandit. Autorky vás totiž nenutí oblíbit si všechny a přesvědčit vás o jejich dobrých záměrech. Naopak jsou holky často pěkně protivné a umíněné. 

Se Siobhan nemám žádnou zkušenost, ale od Jenny jsem četla všechny jhejí YA. A všechny jsem si zamilovala. Výjimkou není ani Oko za oko, a přestože tohle není ideální objektivní recenze, nemyslím si, že bych si to tolik přikrášlovala. A český překlad se mi dokonce líbil víc, než originál. Ha! To jste nečekali, co? 

Autorka: Jenny Han; Série: Oko za oko, 1. díl Vydáno v originále: 17. 11. 2012 (Burn for burn); Vydání u nás: 20. 2. 2017 (Oko za oko; CooBoo); Počet stran: 272; Hodnocení na goodreads: 3.87 při 19 028 hodnoceních.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství CooBoo! Knihu si můžete zakoupit na jejich e-shopu a rovnou si do košíku přihoďte Všem klukům, které jsem milovala (recenze) - protože Jenny Han nikdy není krok vedle. 

Knihy Jenny Han miluju. Kdybych si musela vybrat nejoblíbenější autorku, byla by žhavá adeptka. Píše poutavě a strašně lehce. Vtipně. Z milostného trojúhelníku dokáže udělat něco tak NEklišoidního, až budete valit oči. A hlavně má úžasné hrdinky. Obyčejné holky. Normální, praštěné, vtipné a bláznivé. Mají zdravé sebevědomí. Nepovažují se za střed vesmíru. A mají všech pět pohromadě.

Lara Jean je poloviční Korejka, která po smrti své matky žije s otcem a dvěma sestrami, Kitty a Margot. Lara Jean je ta prostřední. Margot se starala o rodinu a vždycky všechno zařídila. Jenomže teď odjíždí na vysokou do Skotska a všechna zodpovědnost by měla připadnout na Laru. Lara si uvědomuje svou zodpovědnost. Najednou by měla jít Kitty příkladem a dokázat sama sobě, že je dost samostatná na to, aby se mohla postarat o sebe i rodinu. A neulehčí jí to ani fakt, že někdo poslala její dopisy.

Lara Jean už byla párkrát zamilovaná. Ale žádnému klukovi to nikdy neřekla. Místo toho jim psala dopisy. Milostné dopisy na rozloučenou, které pečlivě uložila do krabice na klobouky. S tím, že je adresáti nikdy neuvidí. Pak dopisy zmizely. A Lara se musela vypořádat se svými starými city. Možná by to nebylo tak hrozné... kdyby nepřišel jeden i bývalému příteli její sestry. 

Anotace knihy slibuje přesně to, co tam najdete. Nic víc v tom není a to je právě to kouzlo. Je to odpočinkové. Ideální čtení na léto nebo na dlouhé odpoledne. Příběh vám uteče jako voda, ani nebudete vědět jak. Podstatné také je, že se řeší celý život Lary Jean a její rodiny, že se děj netočí jen okolo jejího milostného dramatu, i když všichni víme že právě o to jde. (Lara také nezapomíná na to, že má chodit do školy!)

Kapitol je hodně a jsou opravdu krátké, což preferuji. Většinou byly jen na pár stránek a řekly jen to podstatné. Kniha není plná nudných popisných scén, i když tam samozřejmě také nechybí. Neuvěřitelné plus patří překladu. Oproti jiným knihám pro mladé dospělé nebyl nijak škrobený a nesnažil se za každou cenu působit hrozně "cool" se spoustou slov, které podle dospělých používá dnešní mládež, ale přesto skvěle vystihl současnou mluvu Lařiných vrstevníků. 

Lara Jean je naprosto skvělou hrdinkou, kterou jsem si zamilovala od prvních stránek. Je to realistka, která se na všechno dívá racionálně a má fakt skvělé názory. Přemýšlí nad svým činy i nad svým životem a není jenom robotem, který se zaměřuje pouze na své city a nově objevenou lásku. Je na ní hodně vidět její starost o rodinu, její sestru a otce, což je skvělá změna od všech sebestředných hrdinek, co si myslí, že jsou středem vesmíru. Lara mi přirostla k srdci především kvůli tomu, že mi připomínala mě samou, jelikož na první pohled působila docela nevýrazně a možná až nudně, ale zároveň měla duši dobrodruha a dokázala být řádně bláznivá.
S mužským osazenstvem to bylo podobné, ale nebudu jmenovat, abych nijak nespoilerovala. ;) Můžu jen říct, že pánské osazenstvo bylo vyloženě Hanovské. Byl tu jeden, který byl moc hezký a zároveň vtipný, ale taky takový ten středobod vesmíru, který si je toho dost vědom. Zároveň se ale dokáže postavit za to, na čem mu záleží a ani jeho vlastní rodina mu není ukradená. Ten druhý je ale takový nevýrazný slaďouš, který je fakt milý a takový ten, který se všem zavděčí, protože to má už v povaze. Takový prototyp ideálního kluka, kterého si zamilují vaši rodiče. Pak jeden tajemný, který se pořádně ukáže až v druhém díle a taky kamarád gay, který má ty správné připomínky.

V knize nemůžete čekat nějaké veliké drama. Je to příběh, u kterého si budete moct představit, že se stal vaší kamarádce nebo nám. Vztah Lary k ostatním není nijak umělý a škrobený. Nicméně její názory jsou natolik racioální, že tak nějak předvolí, jestli daného člověka mít rádi budete nebo nebudete (kromě její sestry Margot, která mi tak nějak lezla na nervy).

Co dál o knize říct? Ze vás chytne a nepustí. Nebo alespoň mně se to stalo. Začala jsem číst a četla jsem a četla, dokud jsem na to nebyla moc unavená. A pak jsem vstala a začala jsem znovu, protože jsem byla hrozně zvědavá, co se stane dál. A když jsem došla na konec, okamžitě jsem pokračovala druhým dílem v originále. A ten byl stejně skvělý jako jednička, možná dokonce lepší. Ale jenom možná, protože byl zároveň trochu jiný, stejně skvělý.

Knize dávám pět hvězdiček, ale nejsem si jistá, jestli si je úplně zaslouží. Na druhou stranu jsem z knihy byla tak moc nadšená, že jsem si nedokázala všímat, jestli je v ní něco špatně. Nebo jsem na to nemohla myslet přes ten úsměv, co jsem měla celou dobu vyražený na tváři.
Mnohokrát děkuji nakladatelství CooBoo za poskytnutí recenzního výtisku. Kniha vychází koncem července, ale jestli se nemůžete dočkat, přečtěte si cokoliv jiného od Jenny Han, protože to rozhodně stojí za to!

Autorka: Jenny Han; Série: Všem klukům, které jsem milovala, první díl; Vydáno v originále: 15. 4. 2014 (To All the Boys I've Loved Before); Vydání u nás: 27. 7. 2015 (Všem klukům, které jsem milovala, CooBoo); Počet stran: 320; Hodnocení na goodreads: 4.10 při 61 252 hodnoceních.

Autor: Jenny Han
Série: Burn for burn
Díl: první

Jenny Han je autorkou contemporary, kterou mám opravdu ráda. Její série Summer se mi opravdu líbila, a proto jsem se těšila, až si od ní přečtu něco dalšího. A proč nezkusit hned další trilogii?

Jar Island je na první pohled idylickým ostrovem, ale když se podíváte pozorněji, není to zas tak příjemné místo a někdy se tam dějí špatné věci. A to od lidí, od kterých by to nikdo nečekal. Lillien, Kat a Mary zažily věci, se kterými se nemohou vyrovnat. A proto se rozhodly vyřídit si účty s těmi, kteří jim to způsobili. Nebo alespoň zabránit tomu, aby se jejich bližním stalo to samé. Ale jak daleko dokáže člověk dojít kvůli obyčejné pomstě?

Tahle kniha je zvláštní tím, že je vyprávěna ich-formou hned ze tří pohledů. Každá z děvčat je však naprosto unikátní, tudíž i nazírání na svět okolo je naprosto odlišné. I kdybyste v úvodu kapitoly přehlédli, kdo zrovna vypráví danou část příběhu, během několika odstavců na to přijdete. Mary je šedá myška, se kterou se život nemazlil. Je stydlivá a uzavřená. Nedokáže se prosadit a bojí se cokoliv říct. Úplným opakem je Kat. Ranařka každým coulem, která ví, jak si poradit. V životě už si také zažila kde co, ale ji to jen utvrdilo a je odhodlaná dosáhnout všeho, co chce. A mezi nimi je Lillien. Asiatka z bohaté rodiny a oblíbená holka, které je nejlépe v okruhu svých přátel. Nicméně se neumí moc prosadit a raději jde s davem místo toho, aby si prosadila svou – především kvůli tomu, aby si o ní lidé nemysleli nic špatného. 

Knihy Jenny Han spojuje jedna věc. Ze začátku jsou zmatečné a nezáživné. A jinak to nebylo ani u Burn for Burn. Spíš naopak. Na začátku vůbec nic nedává smysl, čtete akorát o událostech a lidech, které si nijak nemůžete zařadit, a hlava vám to nepobírá. Pak ale chaos pomine a vám všechno zapadne na místo, aniž byste se museli nějak víc snažit. Jména si zařadíte na správné místo a brzy vám dojde, jak je všechno krásně propojené.

Burn for Burn není převratnou knihou s hlubokými myšlenkami a životními moudry. Je to spíš oddechovka, která vás místy překvapí. Z nevinné hry se pomalu stává něco víc než dětská hra a snaha vyřídit si účty. Z obyčejných vtipů se stávají kruté pokusy o to, jak někomu zničit život. A ať chcete nebo ne, vás prostě zajímá, jak to nakonec dopadne. Jestli jim všechno projde a co se nakonec stane. A události na konci vás překvapí určitě, protože ať se to tváří jak chce, není to jen obyčejné contemporary. V příběhu se toho skrývá mnohem víc, ale všechno se vysvětlí až na konci druhého dílu, Fire with Fire, a vy si budete chtít vytrhat vlasy kvůli tomu, že jste na to nepřišli dřív. 

Hlavní je, že je kniha neskutečně čtivá a nijak složitá na angličtinu. Já osobně jsem anglicky začínala číst právě knihy od Jenny a neměla jsem s tím žádný problém. A nijak se to nezměnilo ani tady. Jediné problémy jsem měla s popisem oblečení, protože všechny ty materiály a střihy šly kolem mě, ale nebylo to nic zásadního, kvůli čemu by mi unikla hlavní pointa. 

Knize dávám velice zasloužené čtyři hvězdičky a doporučuji ji všem. Hlavně tedy těm, kteří hledají něco, u čeho nebudou muset tolik přemýšlet, a chtějí číst něco oddechového, ale na druhou stranu něco, co dokáže udržet jejich pozornost. A rozhodně bych se do této knihy nebála jít ani v začátcích se čtením v angličtině.

Má slabost pro kuchařky, kluky s dolíčky ve tvářích a máslové sušenky. Miluje deskové hry, peče skvělé brownies a dává přezdívky lidem i plyšákům. Kdyby si mohla vybrat nějaké povolání, chtěla by plánovat párty v Bílém domě, profesionálně ochutnávat zmrzlinu, být nejlepší kamarádkou Oprah a kdyby to nevyšlo, tak by se smířila s tím, že by byla Santovým pomocníkem. Její jméno je Jenny Han (Han jako Han Solo) a je to původem richmondská autorka, která momentálně i se svým titulem z literatury pro děti sídlí v Brooklynu. A mimochodem, píše middle grade, young adult a contemporary.  

Její prvotinou byla v roce 2006 kniha Shug, která se pyšní hodnocením 3.99 (při 5539 hodnoceních) a pojednává o holce se jménem Annemarie Wilcox, jinak také Shug - jak jí říká její rodina. Je vysoká a pihatá a je myslí si, že na ní není nic skvělého nebo úžasného. A teď nastupuje na střední a zjišťuje, že její kamarádi už nejsou takovými kamarády - hlavně Mark, kterého zná už odjakživa. A jediné, co Shug chce je, aby všechno bylo jako dřív.

Za zmínku ale stojí spíš její trilogie Summer, která vyšla v roce 2009 a dokonce ji u nás vydalo nakladatelství Jota. Tři knihy s názvy The Summer I Turned Pretty (Léto, kdy jsem zkrásněla), It's Not Summer Without You (Bez tebe to není léto), We'll Always Have Summer (Vždycky budeme mít léto) pojednávají o dívce, které říkají Belly a o třech létech, které tráví se svým bratrem, svou mamkou a její nejlepší kamarádkou - který má čistě mimochodem dva syny, Jeremiaha (Jeremiáše) a Conrada (Konráda). Je to odpočinkový příběh, který ale umí hodně slušně hrát na city, a v podstatě letní víceméně odpočinková love story a o jedné nerozhodně dívce, která se plácá ve svých citech. (pozn. má recenze)

Léto v knize The Summer I Turned Pretty se zdá naprosto stejné jako ta předchozí, ale přeci jen je něco jinak. Belly najednou cítí, že se něco změnilo, že se změnila ona.  Už nebyla tou malou Belly, na kterou musí za každou cenu někdo dávat pozor. A najednou cítí, že má šanci. 

Že má šanci, že si jí konečně ten tolik uzavřený, nevyzpytatelný a váhavý Conrad, kterého tolik let miluje, konečně všimne. Ale co když svou šanci promrhá? Přestane se zaměřovat na to, na čem jí vážně záleží a sejde z cesty? A co se stane, až léto skončí?

Nikdy jsem nečetla dívčí romány a stále mi vrtá hlavou, co mě k tomu, abych to přečetla, donutilo. Možná to byla obálka, možná styl, jakým to je psané, a i když je to anglicky, četlo se to naprosto úžasně. Každopádně tu byl jedna věc, které jsem se bála. Milostný trojúhelník.

Dva bratři, jedna dívka. Od začátku se to tváří jako absolutní klišé, které každého hned odradí. Ale tady to tak nebylo. Proč? Protože se neřeší! Belly neřeší, kdo z nich je lepší, koho miluje víc a s kým by měla hezčí děti. Belly si jen užívá své léto na Cousins Beach, nahlížíme do minulosti, kdy dostala svou první pusu, na týden, kdy přijela její nejlepší kamarádka a dny, kdy byla mimo její milované místo, bez milovaných lidí...

Ale není to jen odpočinkové čtení, kde se nic neděje. Jenny nešetřila jak romantikou, tak vtipem a ani, což je hodně podstatné, dramatem. V jednu chvíli se člověk usmívá nad tím, co se stalo a hned na druhé straně vybrečí moře slz, protože ho něco šíleně zasáhne. A já jsem při čtení série brečela víc, než bych kdy byla ochotná přiznat.

Po strašné tragédii, která se stala mezi prvním a druhým dílem s názvem It's not Summer Without You, se jejich dokonalá prázdninová rodinka začíná rozpadat. A Belly najednou ví, že se na Cousins Beach nikdy nevrátí. Že její šťastní léta skončila, i když ji vzpomínky na poslední rok bolí téměř fyzicky. Belly netuší, jaké jsou prázdniny jinde než právě na pláži a upřímně se toho děsí.

Ale co když se všechno začne komplikovat a ona se zase po roce vydá na ono magické místo s těmi, které by nikdy nechtěla ztratit? Ale jaké to může být po tom, co její vztah s jedním z bratrů ztroskotal a Belly ho nechce nechat jít? A... co když ten druhý bez ní nebude moct být?

V druhém díle bylo jasně vidět, jakým každá postava prošla vývojem. Belly dospěla, Jeremiah se stal tím, který všechno držel pohromadě a Conrad... tak ten se stal ještě uzavřenějším. Jestli to vlastně vůbec šlo.

Druhý díl se mi zdál z celé série nejlepší a nejdramatičtější. A i když se do popředí dostal milostný trojúhelník, stále to mělo k tomu klišé příliš daleko. Protože tam bylo tolik jiných věcí, které se musely řešit. Které prostě nemohly zůstat jenom tak. Tolik věcí, nad kterými musela člověk chtě nechtě přemýšlet... A i když se to tváří, jako by to klidně mohl být konec, jednu hlavní věc nevíme. S kým vlastně nakonec Belly bude?

Děj We'll always have summer se posunul o dva roky dopředu. Minulá léta jsou zapomenutá a vše se zdá být v klidu. Kdyby tady ale nebylo to jedno unáhlené rozhodnutí, které zase dokáže vše změnit. (Nebo zničit?) Belly začala studovat univerzitu s jedním z bratrů, se kterým je víc než šťastná, i když se nad nimi čas od času začnou stahovat mračna. Ale to se nakonec zpraví, protože tu budou důležitější problémy. Jak s bratry, tak s rodinou.

Ale co když to zachrání ten, od koho by se to nejméně čekalo? Ten, co si uvědomil spoustu věcí tak moc pozdě, že by nemusely jít změnit? A co když kvůli tomu obětuje to nejdůležitější?

Zmiňovala jsem se o tom, že jsem nikdy dívčí romány neměla ráda, ale po tom, co jsem přečetla tuto sérii, jsem je začala tak trochu vyhledávat. Najednou mě ta tematika začala bavit a já se poohlížím po něčem dalším. Ale bude něco tak dobře jako tohle?

Neměla jsem žádné velké očekávání, ale vážně mě to překvapilo. Dokázalo mě to potěšit a i mi to někdy vyrazilo dech, ale rozhodně mě to nezklamalo. Nedokážu nestranně posoudit, co se mi na tom tak líbilo. Možná to byl způsob, jak je to napsané, co se tam stalo. Nebo prostě to, že to není jen hloupé povídání o tom, jak je Belly zamilovaná do toho a toho. Belly jenom prožívá další ze svých lét, těch nejdůležitějších měsíců v jejích životech, kdy se vždy všechno změní.