Nedávno jsem na Instagram dala fotku, která se týkala velice populární série. Publikovala jsem ji s pocitem, že by se o tom mělo mluvit, na druhou stranu ve mně hlodaly pochybnosti. Není to moc ostré? Nerozcupují mě? A velice paradoxně - přestanou mě pak lidi sledovat? Jsou ale věci, o kterých by se mělo mluvit. 

Když vyšla Nikdynoc, strhla se lavina. Grafické sexuální scény a násilí. Po internetu koloval hashtag #tohleneniYA a Nikdynoc, ačkoli se stala velice populární, bojovala s těžkou kritikou. Tuhle knihu pak velice rychle následovaly Dvory, opět problém s grafickými scénami. A mohli bychom jít dál a dál. Více si o této kauze přečtěte třeba u Tyrkysoveknihy. A právě kauza #tohleneniYA vedla k mnoha otázkám.

Malý exkurz

Termín "young adult literatura" (YA) byl ustanovený v šedesátých letech minulého století organizací YALSA (Young Adult Literature Services Association (http://www.ala.org/yalsa/) spadající pod American Library Association (ALA)). YA bylo vymezeno jako literatura pro mládež ve věku 12-18 let (Cart, 2016), v současnosti se to ale posouvá a cílová skupina není tak jednoznačně ohraničená. Samotní čtenáři YA většinou definují jako literaturu pro čtenáře ve věku 15-20 let (Cart, 2001), výjimkou ale není až do 25 let. (Anebo třeba až k třicátému roku viz Voborníková, 2015.)

YA literatura je literatura, ve které vystupují hlavní hrdinové ve věku cílového čtenáře tak, jak jej původně definovala YALSA. Většině hrdinů je mezi 15-18, zpravidla chodí na střední školu a s tím souvisí také problémy, které se v knize řeší. Hledání identity, první lásky, střední škola, přemýšlení nad univerzitou, často také problematické vztahy s rodiči, v současném YA také čím dál tím častěji psychické problémy, duševní zdraví apod.

Nechci v tomto článku slovíčkařit ani dělat dlouhé rozbory na téma "co je to žánr". Proto přijměte fakt, že young adult není označení žánru, je to jen a pouze věková kategorie, pro kterou jsou knihy určeny. YA se stalo žánrem uměle v rámci marketingových kampaní, nemá však žánrové charakteristiky. Proto o tom, jestli kniha bude YA, rozhodují spíše nakladatelé a knihkupci (Coats, 2010, s. 322).

U nás ale young adult jako věková kategorie oficiálně neexistuje, jsou jenom knihy pro děti a mládež (resp. pro děti a pro děti a mládež nad 10 let), což odpovídá věku cca od tří do 16 let (Čeňková, 2006, s. 12). Proto jsou YA knihy chybně řazeny do literatury pro děti. YA není literatura pro dospělé, alespoň částečně vždy patří pro mládež a reflektuje “nedospělá” témata, proto je k nalezení v literatuře dětské. I když to v některých případech může dětem spíše ublížit. (K této problematice doporučuji diplomovou práci Katky z CooBoo, kterou si dohledejte sami, protože už za to zmínění tady se bojím, že mě zabije :D)

Tři stupně: middle-grade, young adult a new adult. Kdy, jak a co? 

Literatura by pro každou věkovou kategorii měla především reflektovat ta témata, která se v daném věku řeší. V middle-grade bude větší přítomnost rodičů a kamarádů a často se tam bude svádět určitý boj mezi dobrem a zlem. V YA rodiče ustupují do pozadí a zabýváme se intimnějšími vztahy, vlastní identitou a blízkou budoucností, binární opozice dobra a zla se stírá. NA je o stavění se na vlastní nohy, o intimitě a řešení prvních dospělých věcí bez přítomnosti rodičů. No, ale v praxi se to rozlišuje spíše podle sexu. 

Názory na tohle téma se různí, někteří teoretici říkají, že když je v knize sex, není to literatura pro děti, ale pro mládež (Coats, 2010, s. 322). Přesto všichni víme, že praxe takto nefunguje a sama autorka v článku dodává, že ve výsledku je to dáno spíše ideologicky (ibid.), např. jak je zmíněno o odstavec výše. 

Young adult tedy funguje na pomezí middle-grade (aka literatury pro děti do cca 12 let, která nás v tomto bodě příliš nezajímá) a new adult. New adult se definuje jako "nový dospělý" anebo "starší YA" (Sambuchino, 2009), věkově někde mezi 18(20) až 30 lety, a víceméně je o hrdinech, kteří vyšli střední školu a jsou na počátku dospělého života (Pearl, 2005). A teď se vrátíme v kruhu zpátky k tomu, kde jsme začali - NA se většinou od YA odlišuje přístupem k sexu, který se v new adult stává jedním z hlavních bodů děje (Klems, 2013).

Sex v YA překladové (hlavně americké) literatuře není především proto, že ho tam nechtějí nakladatelé (viz Moloney, 2013). Doporučuju k tomu třeba článek Sex in YA (2016) od Jae-Joneosové, která říká, že většinou v YA není sex, protože knihy vychází pod dětskými nakladatelstvími (čímž se zvyšuje riziko, že se kniha dostane do rukou dětem).  Jiné autorky mluví také o tom, že psát sexuální scény pro teenagery je mnohem těžší než pro dospělé, protože od toho  čtenáři očekávají jiné motivace (Desir a Mesrobian, 2016).

(Pokud jste si všimli, Humbook už začal new adult používat, třeba u Mariany Zapaty. Nevím, jestli se nejde s křížkem po funuse a ani nevím, jestli to trochu nemění povahu celé značky. To se uvidí především časem a je na samotném Humbooku, jak se s tím srovná.)

Co jsme se tedy dozvěděli?

Jak jste si mohli všimnout, použitá literatura je někdy děsivě stará. Ale ono o tom napsaného nic nového v zásadě není. YA se vyvíjí hrozně dynamicky společně s naší společností a smýšlením. Před deseti lety se četlo a psalo něco jiného než teď. V současnosti YA trochu přitvrzuje, píší se náročnější témata i styly. Na druhu stranu by to pořád mělo odpovídat cílovému čtenáři, a i když se to věkové rozpětí víceméně zvětšuje, pořád je to literatura primárně pro dospívající a podle toho by měla být prezentována. 

V tomto článku jsme si tedy řekli, že YA není žánr, ale je to věková kategorie. Dozvěděli jsme se, že u nás není YA nijak zakotveno, proto je to spíše jen marketingový nástroj pro knihkupce a nakladatele. Právě proto vznikají rozbroje o tom, co YA je a co YA není. Proto jsou YA knihy v dětské literatuře. A proto se YA dostává do rukou těm, kterým do rukou nepatří. 

Jako nejjednodušší řešení by se mohlo zdát toto: middle-grade základní škola, young adult střední škola a new adult vysoká škola. K tomu můžete zařadit odpovídající věkovou skupinu, protože to tak vychází. Proto třeba After není YA (můžeme se také vrátit k Jae-Jonesové (2016), která píše, že erotika je v YA zcela nepřípustná). Ale nejdůležitější na tom je následující: o cedulce YA rozhodují nakladatelé na základě toho, pro jaké publikum je kniha cílena a/nebo jaké publikum by mohla oslovit. YA nemá žádné žánrové hranice, protože YA není žánr. Proto je natolik abstraktní a problematické. Proto nelze jednoznačně říct, že něco je YA, a to také především také kvůli překrývání cílových čtenářů.

Doufám, že vám tenhle článek k něčemu byl a že vám třeba pomohl osvětlit tuhle problematiku a třeba jste se dozvěděli něco nového. Pravděpodobně toto bude série různých článků - tenhle měl být původně o něčem úplně jiném. Budu ráda za komentáře a nějakou diskusi, protože toto je téma, na které by se nemělo zapomínat. 

Použitá literatura:

[1] CART, Michael. From Insider to Outsider: The Evolution of Young Adult Literature. In: Voices from the Middle, 2001, 9.2: 95-97.

[2] CART, Michael. The Value of Young Adult Literature. In: Young Adult Library Services Association [online]. Chicago: American Library Association, 2016. Dostupné z: http://www.ala.org/yalsa/guidelines/whitepapers/yalit

[3] COATS, Karen. Young Adult Literature: Growing Up, In Theory. In: Handbook of Research on Children’s & Young Adult Literature. Illinois State University: Routledge, 2010. Dostupné z: http://lilt.ilstu.edu/kscoat2/Documents/growing_up_coats.pdf

[4] ČEŇKOVÁ, Jana. Vývoj literatury pro děti a mládež a její žánrové struktury: adaptace mýtů, pohádek a pověstí, autorská pohádka, poezie, próza a komiks pro děti a mládež. Praha: Portál, 2006. ISBN 80-736- 7095-X. 

[5] DESIR, Ch., MESROBIAN, C. Publishing U: How to Write about Sex in Your YA Novel [online]. In: Book List Reader, 2016. Dostupné z: http://bit.ly/2s7n6GR

[6] JAE-JONES, S. Sex in YA [online]. In: Publishing Crawl, 2016. Dostupné z: http://www.publishingcrawl.com/2016/02/08/sex-in-ya/

[7] KRISTOFF, Jay. Nikdynoc. Cooboo, 2019.

[8] KLEMS, B. „New Adult“: The Next Big Thing? [online]. In: Writer‘s Digest, 2013. Dostupné z: http://bit.ly/1CN5NN1

[9] MOLONEY, M. Handling Sex in YA Fiction [online]. In John Hunt Publishing, 2013. Dostupné z: http://www.johnhuntpublishing.com/blogs/childrenya/sexand-violence-in-ya-fiction/

[10] PEARL, M. Young Adult vs. New Adult: What’s the Real Difference. In: Indies Unlimted, 2015. Dostupné z: http://www.indiesunlimited.com/2015/01/23/young-adult-vs-new-adult-whats-the-realdifference/

[11] SAMBUCHINO, Ch. New Genre: ‚New Adult‘… and a Constes! [online]. In: Writer’s Digest, 2009. Dostupné z: http://bit.ly/2tdIhf9

[12] VOBORNÍKOVÁ, Tereza. Fenomén Young Adult: literatura mladá a neklidná. In: Magazín Dobrých knih [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-04-15]. Dostupné z: http://magazin.dobre-knihy.cz/literanizajimavosti/fenomen-young-adult/

Poznámka: Do tohoto článku jsem z velké části zrecyklovala vědomosti a části ze své bakalářské (2017) a diplomové (2020) práce. Proto je možné, že některé z odkazů nebudou fungovat. Pokud byste chtěli vědět víc, mám k tomu hromadu další literatury. 

Není to tak dávno, co jsem v dětském oddělení jednoho pražského knihkupectví objevila přehnaně růžovou a výraznou knihu s názvem "Má první kniha o sexu". Byla to taková ta klasická velkoformátová kniha pro děti, které umí sotva číst. Spousta obrázků a velká písmenka. Moje prvotní reakce, když jsem to viděla, asi není úplně zveřejnitelná (z důvodů, o kterých budu mluvit v jiné části souboru těchto článků), ale asi si ji budete moct představit.

Po nějaké době odležení jsem se na to koukla z trochu jiného úhlu pohledu. Veliká většina knih pro dospívající se tématu sexu vyhýbá velikým obloukem. Mám lehký dojem, že se to začíná trochu měnit, že se toto tabu trochu zredukovalo, ale stejně. Ve většině knih pro dospívající je sex naprosto mimo. A když už se tam náhodou objeví, je odbitý frází "a tak se to stalo".

Osobně bych to dala za vinu lehce infantilním a trochu přehnaně obezřetným americkým rodičům, kteří nemají na práci pravděpodobně nic jiného, než se zabývat tím, co všechno špatného se mohou jejich děti dozvědět v knihách (aneb všechny ty nepochopitelné důvody, proč jsou některé knihy na amerických školách zakázané). Ale sama uznávám, že je to poměrně kategorizující, urážející a velice nepřesné.

Otázka vzniká už u samotných autorů. Sami se rozhodnou, že tam toto téma nezakomponují (je jedno, jestli z vlastního přesvědčení nebo kvůli tomu, aby jim to vůbec vzali nakladatelé), nebo jim je to vyškrtnuto z příběhu? Poměrně velká nepřesnost vzniká i skutečností, že někteří mají tendenci zařazovat do New Adult (původně se vyznačují tím, že se jedná o knihy odehrávající se v prostředí vysokých škol, tudíž i pro starší publikum) YA, ve kterém je sex. Tím tedy vzniká matoucí mišmaš knih, od kterých vlastně nevíte, co čekat, protože se žánry míchají dohromady. Ale zpátky k věci.

Dovolím si předpokládat, že se každý, pro koho je young adult věkově určeno (přestože se setkávám spíš s těmi, kteří jsou těsně u vrchní hranice či nad ní) zaobírá svým vlastním životem a sexualitou, která se stává nedílnou součástí tohoto věku. Když se omezíme na naše státní hranice, pohlavní styk je povolen od patnácti let. Proč by teda knižní hrdinové museli čekat až do svatby? Internet je plný hloupých článků vytržených z kontextu. Článků potvrzujících ty nejhloupější mýty a předsudky, škatulkujících lidské chování podle několika málo aspektů (jednoduše předpokládajících, že se všichni chováme stejně) a radících to a ono. 

A teď se zamyslete. Je lepší, když si náctiletý přečte něco z toho, co jsem výše napsala, nebo když čas stráví tím, že si přečte plnohodnotnou knihu? Neříkám, že kniha musí být zákonitě mnohem lepší nebo důvěryhodnější. Na druhou stranu udává ten kýžený kontext. Ztotožnění s hlavní postavou a s jejími city a pocity. Je řada autorů a autorek, kteří píší ty pověstné dívčí romány o první lásce a přátelstvích. Proč se tedy tak málo autorů posune dál? 

Je veliká spousta knih, ve kterých se autoři nebojí popisovat vzájemný kontakt a přitažlivost mezi protagonisty. To jsou vášnivé a procítěné polibky, tělesná blízkost, dotyky, tlukoucí srdce, omamující vůně, nesnesitelný žar a tak dále a tak dále. Dokonce jsou i knihy, které se sice tváří, že řeší nějaký důležitý problém, ale ve skutečnosti se většinu času řeší, jak se ti dva milují a jak se chtějí zas a znovu líbat, objímat, vzájemně se dotýkat (všude, jen ne od pasu dolu). 

Sex je lidská přirozenost. Máme to zabudované v genech, a když už nic, bez něho by nebyla možná lidská reprodukce (alespoň co se té přirozené cesty týče). Ochuzovat v knihách dospívající, co řeší problémy mající sexuální podstatu, právě o toto téma, mi nepřijde fér. Ano, najdou se výjimky. A v poslední době spousta. Nicméně stále převládají ty knihy, které to nepovažuji za nic dobrého či přirozeného. 

Souvisí s tím i další tabuizované téma, které je běžně zazdíváno i v řadě reálných společností. Homosexualita. Je úplně jedno, jaký na to máte názor. V současnosti je to přirozená a běžná věc. V populačním zastoupení se sice jedná o menšinu, ale to neznamená, že by se měla opomíjet. Osobně si nevzpomenu na hodně knih, ve kterých by se lidé s jinou orientací vyskytovali. Opět. Jsou i výjimky, ale není jich tolik. A zase je stejná otázka. Proč je to tabu? To, že mají jiné zásady, pohled na život apod., je nedělá méně lidmi než heterosexuálně orientovanou většinu.