Anotace: První díl nové knižní řady Nesmrtelní ocení především čtenáři Stephenie Meyerové a její série Stmívání. Sedmnáctiletou Ever trápí po automobilové nehodě, při které zahynuli její rodiče, mladší sestra a pes, pocit viny za to, že jako jediná přežila. Navíc se z ní po nehodě stala jasnovidka, slyší myšlenky jiných lidí a vidí jejich auru. Cizí myšlenky na ni dotírají na každém kroku, a proto se Ever stále víc uzavírá před světem. Okolní hlasy se snaží přehlušit muzikou burácející ze sluchátek, která skoro nesundává z uší. Všechno se ale změní, když potká Damena, který jediný dokáže zklidnit její mysl a ztišit hluk v její hlavě. Ani on není jako ostatní smrtelníci, jeho svět plný tajemství a zázraků Ever neobyčejně přitahuje, zároveň v ní však vyvolává znepokojivé otázky…

(NEobsahuje spoilery)

K této knize mě kdysi dokopala kamarádka. Říkala mi, že je to docela dobré počtení a že bych do toho měla jít. Sice jsem ji poslechla, ale kniha mi už od Vánoc ležela doma na poličce. Nakonec jsem se k ní dokázala odhodlat, když moje třída odjela na cyklisťák a já byla přeřazená o třídu níž. A jsem ráda, že to mám konečně za sebou. 

Ever po těžké autonehodě, kdy zemřeli její rodiče i sestra Riley, nepřešla "na druhou stranu" a získala jasnovidné schopnosti. Její život se absolutně změnil a Ever se začala vyhýbat jakékoliv společnosti a lidem. Její život vlastně není ničím zajímavý, když se opomene to, že je jasnovidka a po večer si povídá s duchem své sestry, dokud se neobjeví tolik úžasný a tajemný Damen...

Nápad to byl opravdu zajímavý, kdyby hned nezaváněl tolika do očí bijícími věci. Když jsem si poprvé přečetla anotaci, zastavila jsem se při jménech Ever a Damen a přemýšlela nad tím, jak velkou fanynkou Upířích deníků autorka je. Samozřejmě do toho můžu započítat smrt rodičů a její pobyt u tety a máme to kompletní. A i když mi bylo jasné, že to bude něco jako Stmívání, přeci jsem se opravdu snažila dát tomu šanci. A uspěla jsem? Stále si nejsem jistá. 

Ever mi jako hrdinka vůbec nesedla. Její neustále remcání nad tím, jak je nespravedlivé, že ona přežila, a jak strašný je život, když všem vidí do hlavy, mi neskutečně lezly na nervy. Za její naprosto nepochopitelné reakce na Damena bych ji nejradši propleskla, a to samé platilo i o přístupu k ostatním lidem. A vážně, její obavy, že by si o ní lidé mysleli, že je úplný magor, byly zbytečné, protože všichni si to o ní mysleli tak jako tak. Z královny střední školy se stala zamlklá šedá myška, která se schovává pod kapucí vytahaných mikin a kamarádí se s podivnou gothičkou Haven a gayem Milesem a zamiluje se do toho "nejúžasnějšího" kluka na škole. Ohrané, ne?

Když se v knize objevil Damen a já čekala na tu zázračnou chvíli, kdy se můj názor na knihu změní, málem jsem se rozběhla proti zdi. Protože autorka knihy asi hodně konzultovala postavy s Beccou Fitzpatrickovou. Damen mi naprosto okamžitě přišel jako mladší, ošklivější a namyšlenější bratr Patche. Akorát z něj nevyřazovala ta tajemnost, o kterou se autorka tak urputně moc snažila. Damen se tam zjevil, začal z rukávu tahat růže a tulipány (a to doslova) a hrál si na toho, který všechno ví a všechno zná. A někdy to bylo fakt moc přehnaný. 

Celou dobu bylo jasné, že Damen skonči s Ever a že jí alespoň zachrání život nebo něco podobného. I když oceňuji, že mu Ever okamžitě neskočila okolo krku, jejich vztah měl příliš rychlý spád. Bylo hned jasné, v jaké chvíli se dají konečně dohromady, kdy se kdo jak zachová a kdy přijde to velké odhalení. Které mě nedokázalo překvapit, i když se mě Alyson pracně snažila přesvědčit, že je Damen upír. A já jí na to neskočila. 

Jediným světlým bodem příběhu, který mi nelezl na nervy, byla Riley. Nikdy jsem sice nabyla na duchy, ale ji jsem si dokázala opravdu zamilovat. Byla vtipná, nedospělá a do jisté míry vyrovnaná se svým osudem. A dokázala Ever říct do očí, co si opravdu myslí.

Není to nejhorší kniha, kterou jsem kdy četla, ale rozhodně ani není průměrnou knihou. Neměla jsem žádná očekávání, ale stejně mě příběh dokázal opravdu hodně zklamat. Bylo tam opravdu hodně dobrých nápadů, které ale nebyly zrovna dobře zpracovány. Byla tam spousta divných a nevysvětlených věcí, které by mě opravdu zajímaly a hlavně tam toho nadpřirozena bylo prostě hrozně moc. Podlé mého názoru se tam stalo příliš nezajímavých věcí, které klidně mohly být vyškrtnuty, a celou dobu se skoro nic nedělo.