Ohledně Westworldu jsem byla poměrně skeptická, protože mě obecně moc nebere Divoký západ. Jakože v minulosti jsem tak maximálně koukala na animovaného Lucky Lukea a tím to tak nějak skončilo. Plus k tomu je potřeba přičíst moje soucítění s indiány a... no, prostě mě nikdy moc nebavilo sledovat, jak egoističtí chlápci na sebe tasí kolty. Ne-e. Nicméně Westworld není jenom příběhem o Divokém západě, jeho jádro je totiž v robotice a umělé inteligneci. A když nezávisle na sobě během semestru několik vyučujících (především při tématech AI, kybernetiky, simulcí, VR, ale i narativu a vizálního díla) mluvilo o jeho jedinečnosti a dokonalosti, docela to udělá dojem. A já jsem se do toho pustila. A bože! 

S Jonathanem Nolanem jsem se setkala poprvé jako se spisovatelem. Na jeden předmět jsem četla jeho povídku Memento Mori, kterou do dnes považuji za jeden z nejdokonalejších příběhů vůbec (totální must-read), takže už jenom tím byla očekávání vysoká. A moc jsem nevěřila tomu, že by je to mohlo překonat. Upřímně, po shlédnutí pár dílů jsem nemohla odtrhnout oči od obrazovky a měla jsem pocit, že mi asi vybouchne mozek. No kidding. 

Westworld nabízí velice komplexní příběh, který rozhodně donutí diváka přemýšlet. Od prvních dílů mi děj nedával spát a já jsem i mimo sledování neustále přemýšlela nad tím, co se tam do háje děje. Můj mozek pracoval na plné obrátky a nebyl schopný si ten chaos uspořádat. Ale pořád to bylo zatraceně boží a rozhodně jsem chtěla odhalit všechna tajemství, která ten příběh schovává. A že jich bylo fakt požehnaně. 

Jak už jsem psala, jedná se o velice propracovný příběh, který zdánlivě vůbec nedává smysl. Autoři si s tím totiž opravdu vyhráli a zasadili do něj dlouhou řadu plot twistů, které vám absolutně převráti naruby vše, co jsem si mysleli, že už o světě (respektive zábavním parku) Westworld víte. Některá překroucení možná uhádnete o trochu dříve, než bylo zamýšleno (záleží na vaší pozornosti a sledování konspiračních teorií), ale kompletní obrázek si uděláte až na konci. To vám zaručuju. 

Za zmínku rozhodně stojí herecké obsazení v čele s Anthony Hopkinsem (naprostáááááá dokonalost) a naším BeeTeem z Hunger Games, Jeffreyem Wrightem. Taky tam jen tak mimochodem hraje třetí z bratrů Hemsworthových Luke, ženským rolím vévodí Evan Rachel Wood anebo namátkou Thandie Newton (kterou nakonec nejde nemilovat). 

Abych to shrnula. Westworld nabízí originální, akční a místy dost násilnický příběh, který vás rozhodně nenechá chladnými. Tematicky se dotýká moderních technologií a toho, jaké by mohli představovat nebezpečí, především co se týče AI. Zároveň má výborný a propracovaný vizuál, kterému rozhodně uvěříte jeho autentičnost (a že do něho HBO investovalo hezkou řádku milionů). Tohle a mnoho dalšího doplňuje napínavá zápletka, ve které jsou vám nejdřívě nabízena pouze nejrůznější vodítka, které si spojíte až ke konci. A třešničkou na dortu jsou velice výborné herecké výkony, které hercům sežerete i s navijákem.

Nevybírám si seriály podle společnosti a od Netflixu jsem vlastně skoro nic neviděla. V jeden den jsem ale ze tří různých zdrojů slyšela o minisérii The End of the F***ing World. A je zkouškové. Mohla jsem vůbec odolat? Příběh Allyson a Jamese je pochmurný s typicky britským humorem, který je navíc černější než uhlí. Série je vystavěná spíše na vizuálu než na dialozích a úplně nešetří dějovými zvraty. Ale přestože se děj odehraje pouze během pár dnů, předává toho poměrně dost. 

Tahle minisérie má naprosto úžasný vizuál. Především skrze statickou kameru se nám dostává pohledu nádherné scenerie britského venkova či urbánních částí. Ať už jde o krajiny nebo záběry na hlavní aktéry, je vidět, že na to tvůrci dávali zvláštní důraz. Zároveň na diváka dýchá taková trochu hipster atmosféra. Samotný vzhled hlavních aktérů a téměř úplná absence telefonů a dalších technologických zázraků tuhle atmosféru povzbuzuje.

Allyson a James jsou neuvěřitelně zajímavými postavami, které prošly neuvěřitelnou proměnou. Přesto tahle proměna poznamenala hlavně Jamese, který pomalu zjišťuje, že to s jeho osobní diagnózou psychotismu (a potřebou někoho zabít) nemusí být tak horké. James je extrémně introvertní kluk bez vlastního názoru s černými myšlenkami a úchylnou zálibou ve vraždění zvířátek. Allyson je zase zdivočelou holkou, která se s ničím moc nepáře, chce toho hrozně zažít, ale uvnitř je vlastně jenom hrozně vystrašenou holkou, která neví, co se životem. A tihle dva ve vydají na neplánovaný road trip. 

The End of the F***ing World je zvláštním způsobem příjemná minisérie, která vás bude nutit smát se v nepřiměřených situacích a tak nějak vás přikove k obrazovce. Pracuje s poměrně sirovou verzí dospívání, mladé lásky, černého humoru a rodinných problémů. Zároveň se nesoustředí pouze na hlavní hrdiny, ale téměř podprahově nás zatahuje do pavučiny vztahů mezi ostatními postavami a jejich vlastními osobními problémy.