(NEobsahuje spoilery)

Nemyslela jsem si, že někdy dočtu knihu v angličtině. A nikdy jsem si nemyslela, že zrovna něco od Cassandry. Byla jsem tím překvapená asi tak, jako jsem byla překvapená tím, jak mě ten příběh zase dokázal strhnout.

Ocitneme se ve viktoriánské Anglii, kam cestuje šestnáctiletá Tereza Greyová za svým bratrem. Když se ale ocitne na anglické půdě, zajmou ji Temné sestry, které v ní objevují její nové schopnosti. K jejímu štěstí ji ale osvobodí Lovci stínů a nabídnou jí v tamním Institutu útočiště. A s jejich pomocí se Tessa bude snažit najít svého bratra Natea...

Nečekala jsem, že bych si dokázala oblíbit něco tak podobného Nástrojům smrti, i když je to od stejné autorky, jen o nějakou dobu dříve. Nečekala jsem, že by to mohlo bavit, když tam nebude Jace. Ale když jsem se dokázala odpoutat od toho, abych to porovnávala s Nástroji smrti, ponořila jsem se do toho úplně stejně, možná ještě víc.

Hlavní hrdinkou a z převážně vypravěčkou příběhu je již zmíněná Tessa Grayová. S Tessou jsem měla celkem dost problémů. Nedokázala jsem se s ní popasovat a někdy mi vážně lezla na nervy tou svou podezíravostí. Tessa je cílevědomá, statečná, citlivá, praktická, ale i nedůvěřivá, někdy sebestředná a hlavně občas vážně protivná. Hraje si se dvěma kluky, které by nakonec klidně vyměnila za svého bratra. A i když je to, vůči jejím schopnostem, paradoxní, vůbec si není jistá, kdo vlastně je. A to mi na ní vážně vadilo.

Něco jiného ale bylo u mužského osazenstva. Podobně jako u Nástrojů smrti, i tady máme dva oddané parabátai - Williama Herondalea a Jamese Carstairse. William je něco jako Jace. Jeho uštěpačné vtípky, sarkasmus, ironie a hlavně jeho neslušné chování všem leze na nervy. Jem je zase tím slušným, který dokáže držet Willa při zemi, má správné vychování a ví, co kdy říct. Vypadá to, že jsou si úplnými opaky, ale něco je přeci jen spojuje - oba mají své tajemství.

Nejvíc mi na nich vadí, že si mezi nimi nemůžu vybrat! Jema jsem si oblíbila kvůli jeho chování, jeho moudrosti a cílevědomosti. Pro Willa by dokázal udělat cokoliv a to samé i pro ty, které má rád. Ale i toho zatraceně moc sebestředného, ironického a nevychovaného Williama jsem si dokázala tak moc zamilovat, že se nedokážu postavit ani za jednoho z nich.

Nakonec se ale stejně nemotá jen okolo těchto dvou. Je tu i Charlotte a Harry Branwellovi, kteří vedou londýnský Institut. Charlotte si Institutem splnila sen a pro něj by udělala cokoliv, i když díky tomu, že je žena, ji jen málo lidí bere úplně vážně. Zato Harry žije ve svém vlastním světě a snaží se vynalézt nové věci a přístroje, které by Lovcům ulehčili život. Pak je tu Lovkyně Jessie, která celý ten svět nenávidí.

Anglie mi nikdy nijak nepřirostla k srdci, takže jsem vůbec nevěděla, jak se s tím nakonec dokážu srovnat. Nakonec ale prostředí bylo tím jediným, co mi na tom celém vadilo. Cassandra upustila absolutně uzdu své fantazii a vytvořila tak dokonalé zápletky, bytosti a věci, že jsem někdy vůbec nechápala, jak to mohla dokázat. Po tom, co jsem si po přečtení Nástrojů smrti, dokázala udělat svůj vlastní obrázek o Lovcích stínů, většinu toho, co jsem si o nich myslela, totálně překopala. A možná právě proto  jsem si tu knihu tak zamilovala.

Nedokážu určit, jaká série je lepší. Obě jsou svým způsobem stejné, ale také naprosto jiné. Základ toho všeho je sice stejný, ale jen to, že je jiná doba tomu dodává něco úplně jiného, nového. V celé knize byla ta správná dávka napětí, emocí, akce a vtipu. Will okolo sebe neustále šířil sarkasmus, Jem mi jeho rozumností dokázal vyrazit dech a Tessa stála mezi nimi jako opětný pilíř. Když už jsem si myslela, že vím, jak to nakonec bude pokračovat a kdo je ten hlavní 'padouch', najednou bylo zase všechno úplně jinak. A právě kvůli té originalitě, napínavosti a všem těm zvratům dávám 5 hvězdiček.