Misha a Ryen jsou nejlepšími přáteli. Spřízněnými dušemi, které si říkají všechno a naprosto si důvěřují. Nikdy se ale nesetkali. Když došlo k omylu a jejich učitelky je spárovali na dopisovaní, nikdo netušil, že si budou tak rozumět. A že si nikdy nepřestanou psát.
Pak se ale setkali. A Misha zjistil, že jeho představy o Ryen se diametrálně lišili od toho, co očekával. A že to, co vidí, nenávidí.
Když ho smutné události dostanou do bydliště Ryen, nedokáže to nechat jen tak. Proto se s falešnou identitou přihlásil do její školy. A dělá jí ze života peklo. Ona ale není ten pravý důvod, proč se zjevil v cizím město. Pro něco si přišel. A neodejde bez toho.
Kniha je psána velice příjemně, autorka si nebere servítky a sprostá slova tam občas lítají jedno za druhým ale co, alespoň je to trochu víc ze života. Také tam není moc složitých popisů a kromě uvádění do děje a nějakých vnitřních monologů hlavních postav, je tam velké množství dialogů, díky kterým kniha opravdu rychle ubíhá.
"We were perfect for each other. Until we met."
Jako zápletku nečekejte nic zásadního. Ryen se snaží proplouvat životem, dokud se tam neobjeví velice tajemný kluk, který jí nedá pokoj. Vlastně celou dobu sledujeme takový trochu obměněný love-hate vztah, kdy Ryen neví, kdo je ten tajemný nováček, co si chodí do školy jako do houslí. Autorka se tam ale snažila dát velkou dávku tajemna, což jí většinou vyšlo dost dobře. Nicméně, je to jen okrajová záležitost a věřím, že většina čtenářů se bude zaměřovat spíše na vztah mezi hlavními postavami.
Kniha je vyprávěna z pohledu obou hlavních protagonistů a jejich vyprávění v první osobě se nepravidelně mění. V první kapitole se seznámíme s Mishou. Misha má vlastní kapelu, píše texty a je tak trochu asociální. Má mladší, velice nadanou a pracovitou sestru Annie, nicméně jeho vztahy s otcem nestojí za nic. Oproti tomu je tu Ryen. Mladá roztleskávačka, která se zdá být prototypem středoškolské mrchy, která se cítí být včelí královnou a všechny mimo její úl chce potopit. Jenomže uvnitř je to nepochopená dívka, která se snaží někam zapadnout a celý její život je jedna velká přetvářka. Ostatní postavy se drží velice známé šablony: nejlepší kamarádka je mrcha, potenciální přítel proutník, kamarád gay, emo kluk z výtvarky, super cool kolegové z kapely. rodiče se tam v podstatě neukazují a tak dále, dále, dále.
"I know it's pathetic to want a place among other people, and I know you'll say it's better to stand alone and be right than stand in a crowd and be wrong, but... I still feel that need all the time. Do you ever feel it?"
Punk 57 je knihou, od které jsem nic nečekala a dostala toho opravdu hodně. Nešlo jen o zápletku nebo hlavní postavy. Hlavním tahounem bylo obrovské množství myšlenek, které čtenáře zasáhnou a on nad nimi musí zapřemýšlet. Plusem je, jak autenticky se autorce podařilo vykreslit postavy. Věřím tomu, že každý byl někdy Ryen a že se každý někdy cítil jako Misha. Nepochopený, ztracený, jiný než všichni ostatní. Tahle kniha nepředává jen neotřelý (alespoň pro mě, protože toho v tomhle žánru nemám tolik načteno) příběh. Každý Mishův text předává nějaké poselství. Ryen vám říká, že je jedno jací jste, protože jste to vy a to je nejdůležitější. A že nakonec bude dobře.
Knize dávám čtyři hvězdičky, protože to autorka totálně pohnojila extra kýčovitým epilogem, který tam prostě být neměl. Celkově mám problém s epilogy ve smyslu "za X let", ale tenhle byl snad nejhorší, jaký jsem četla. Jinak ale knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst skvělý příběh, který je reálný až z toho mrazí, a zároveň se nebojí nějakých těch sexuálních scén. A epilog přeskočte. Jenom pro jistotu.
Autor: Penelope Douglas; Vydáno v originále: 21. 10. 2016 (Punk 57); Vydání u nás: nevyšlo; Počet stran: 371; Hodnocení na goodreads: 4.28 při 8 768 hodnoceních.
