Už je to fakt hodně dlouho, co jsem postla nějaké ty knižní chvilky. Pak jsem se ale probírala instagramem a protože se mi nechtělo psát recenzi, vyplodila jsem tenhle článek a tom, že vlastně ještě pořád žiju. 

PRÁZDNINY

U nás doma není zrovna tradicí, že bychom jezdili na nějaké rodinné dovolené. Když jsem byla mladší, prázdniny pro mě znamenaly, že jsem byla dva měsíce na chatě kousek za Prahou. Časem se ale poměry trochu změnily a já cestuju mezi domovem, přítelem, chatou, prací a tak tak trochu různě po republice. 

A poslední knižní chvilka je sice hodně nekvalitní, ale vyjadřuje poslední dvě hodiny mého žití. Jsem na patnácté kapitole Ink a asi si vytrhám vlasy, protože se to trošku dost vymklo tomu, co jsem čekala... 

No a pokud jsem vás neunudila, můžete si rozkliknout článek na další fotky, které nejsou ani trochu knižní. 

Na druhou stranu, neodolala jsem filmům a dokonce se mi po sto letech (ani moc nepřeháním) poštěstilo mít nějaký ten film hezky v originálním vydání. Zítra bude líp je skvělý dokonalý dokument z česko-americké FMX scény, což je jedna z věcí, na co se nemůžu vynadívat. Druhé dévédéčko jsou Bídníci, dárek od kamarádky k narozeninám. (A přestože jsem na tom byla v kině, brečela jsem i doma jako želva.)

Jeden z líných večerů, kdy jsem měla pokrk všeho a potřebovala se odreagovat. Takže jsem zapnula Zítra bude líp a hezky si spojovala elektrické obvody (Viva la Voltík!). Což tedy, Voltík je jeden z další dárků od kamarádů (oni prostě vědí, jak mi udělat radost :D), stejně jako Harry Potter, co se mi drze vecpal do záběru. 

A předposlední chvilka je moje náplň minulého víkendu aneb seminární práce na tělocvik, jelikož mám moc absence a já, zrovna já, že bych si šla v srpnu udělat pár kotrmelců před komisi... No to teda nene, nebudu opakovat třeťák kvůli tomu, že jsem nechodila na tělocvik. :D

A pak, jeden z posledních přírůstků do mé knihy a zároveň má životně první objednávka z bookdepository. Kniha s dokonalou obálkou alias The Elite. A ano, i ten příběh se mi opravdu líbí! 

A nakonec, tady je fotka, jak včera můj stůl vypadal zhruba v jednu v noci. :D Fuck america a Zakletá, které pořád nemají pevné místo v mojí knihovně, Krásná katastrofa, které jsem se chtěla věnovat, než jsem si chytře vzpomněla, že musím napsat další část příběhu na pokračování, který se spolužačkou píšeme na tvůrčí psaní (viz štos papírů napravo) (vlastně ne, že bych něco napsala...) a iPod, kde mi hráli Sum41. A nakonec hrnek horkého čaje na rozmrznutí. :D

Už od pěti hodin byla moje postel v pracovním obležení, protože jsem si prostě řekla, že tu recenzi na poslední díl Zavrženého musím už konečně napsat. Nicméně ještě předtím jsem se pokoušela dodělat si výpisky na dějepis, který je schovaný pod Sapphiquem. S tím ale souvisí ale souvisí notebook, na kterém běžel přímý přenos s Estonska, kde se zase po roce jelo Simple Session. A samozřejmě, že jsem si nemohla finále nechat ujít, když už jsem vyměnila kvalifikaci za volejbal. Na druhou stranu to bylo tak dokonalé rozptýlení, u kterého jsem v podstatě bez přestávky seděla čtyři hodiny v kuse a zírala na obrazovku počítače, že jsem se k dějepisu dostala až po jedenácté hodině... 

Nicméně recenze je úspěšně dopsaná, i když jsem tam nezahrnula tolik svých myšlenek, kolik jsem chtěla. Asi to je ale tím, že jsem se snažila být mírná, protože mám Zavrženého opravdu ráda. Ještě ale zbývá korektura chyb a případné poslední úpravy, ale do konce týdne se tu určitě objeví.