Poslední rok této dekády byl fakt... zvláštní. Na jednu tranu se stala hromada úžasných věcí, o kterých jsem neměla zdání, že by byly možné, oproti tomu jsem celý rok bojovala se svým vlastním tělem a neustále řešila různé zdravotní potíže. Přesto jsem na začátku loňského roku neměla nejmenší tušení, kam všude mě život zavane. A neměnila bych nic z toho. 

Rok 2020 bude ve znamení osobních a životních změn. Po osmnácti letech - doufejme - opustím školní prostředí a bude mě čekat "dospělý", aka nestudentský, život. Buď to bude mít za následek, že čtení opustím, protože na to nebude čas. Anebo prostě budu potřebovat mnohem více útěku z reality a o to více se budu nořit do knižních příběhů. Nemám tušení, kam mě můj život dostane v přístím roce, a i když mě to značně děsí, jsem na tu výzvu zvědavá.

Moje každoroční vykecávačka je zase tady. V loňském monologu jsem se sebou byla víceméně spokojená. Loni jsem začala rok s velkými plány a elánem. Chtěla jsem se začít naplno věnovat blogu, zase ho nějak probrat k životu a věnovat se víc smysluplnějším věcem, než je hraní na playstationu a koukání na seriály. A podařilo se mi to tak napůl.

Je to tady. Začátek nového roku a neodmyslitelné bilancování. Jak už mě znáte, budu si tak nenápadně sypat popel na hlavu a říkat, jak se polepším. Dnes ale výjimečně musím uznat, že jsem si nevedla tak špatně a že to nebyl zas tak příšerný rok, jako se ze začátku jevil, přestože by bylo co zlepšovat. A raději se rovnou koukneme na nějaká ta čísla. 

• V Goodreads challenge sázím na jistotu a dávám si cíl 30 knih. Ta se mi dokonce podařila splnit už v půlce roku, což je jedině dobře, protože od září jsem nepřečetla téměř nic. Přesto jsem se vyšplhala na krásných 40 knih, povídek a básnických sbírek, které nakonec daly dohromady 11 232 stránek.
• Z toho jich bylo 11 do školy (víceméně knihy ke zkoušce z historie), dvě na recenzi, hned 15 v angličtině a deset rereadingů. 
• Jelikož jsem velkou část přečtené literatury věnovala rereadingům, odpovídalo tomu i hodnocení. Pětihvězdičkových knih jsem četla sedm, čtyři hvězdičky dostalo 14 knih a tři hvězdy 7. Chvíli jsem byla i zlá, a tak obě knihy od Rupi Kaur dostaly po dvou hvězdičkách a poprvé v životě jsem dala jednu hvězdičku, která vyšla na blábol jménem American Girls. 
• Co se týče blogování, držela jsem laťku z minulého roku a napsala pouhých 24 článků, což poměrně dobře kopíruje mou čtecí situaci. Z toho bylo 7 recenzí, nějaké ty wrap-up a TBR, dva tagy, jedna filmová recenze a taky jsem zrecenzovala poslední díl Tomb Raider a napsala
  pár článků o různých knihách, které jsem četla i nečetla.

Jedním z nejdůležitějších předsevzetí pro minulý rok bylo číst více českých autorů. No, a to byl dost velký průšvih. Přestože jsem se do toho fakt chtěla pustit a na začátku roku se s vervou pustila do Nuselského punku (a ty povídky jsou absolutně boží!), podařilo se mi přelouskat pouze Bez jablka, do kterého jsem stejně šla s tím, že většinu povídek znám už z webu. Auč. Nicméně jsem české autory podporovala alespoň koupí knih, takže mám na poličce Rekviem za Pluto (rozečtený do půlky), Cobainovy žáky, Jezero, Únavu materiálu a Kosmounata z Čech. A letos to dám! 

Druhým předsevzetím bylo dohnat knižní resty, co se týče takových těch profláknutých knih, které osobně považuji za takové ty must-read. Opět jsem se nadšením pustila do Amerických bohů, kteří skončili na 10% a tím to skončilo. Nakonec jsem z tohoto seznamu tedy zapracovala pouze na Stopařově průvodci, kdy čtu již čtvrtý díl a doufám, že to letos doklepu. 

Přestože se toho málo událo ohledně knížek, rozhodně jsem měla pilný rok. Podařilo se mi dokončit bakaláře - úspěšně - a nastoupila jsem na navazující obor (kterého s blížícím se zkouškovým lituji čím dál tím víc). Povýšili mě v práci. Stihla jsem devět koncertů, byla na Moravě a dvakrát na Slapech. Ke konci roku se mi podařilo jít po letech do divadla a nové Star Wars jsem viděla dříve než měsíc po premiéře. Potkala jsem nové lidi, kteří se velice rychle stali důležitou součástí mého života. Zpřetrhala stará pouta, což už jsem měla udělat dávno, a našla si čas na lidi, které jsem zanedbávala.  A co je nejdůležitější, naučila jsem se vystupovat ze své komfortní zóny, více se stýkat s lidmi a obecně moc věcí neřešit.

I když se to v první polovině roku nezdálo a prošla jsem si řadou útrapami, rok 2017 byl dobrým rokem. A jestli máte pocit, že ten váš nestál za nic, zamyslete se ještě jednou. Protože nic není černobílé a určitě jste také zažili spoustu krásného. A jestli o tom stále nejste přesvědčeni věřte, že tenhle bude stát za to. 

 

Právě sedím už docela dost dlouho ve škole a ještě dost dlouho budu. Asi právě kvůli tomu jsem se začala pitvat v tom, jak jsem si vedla - nebo spíše nevedla - v uplynulém roce. Asi už víte, že tyhle shrnutí nenávidím (ale hrozně ráda je čtu!) a že vždycky brečím nad tím, jak mi nic nevyšlo podle plánů. Ale asi mi to přijde prostě správný. Napsat vám, že vím, jak jsem hrozná. :D 

• Splnila jsem svou Goodreads challenge! Paradoxně jsem přečetla ještě méně knih než loni, ale důležité je, že ji mám splněnou. Že ano? Nicméně jsem přesně splnila svůj cíl, tedy 30 knih. A dalo to dohromady 10 242 stran.  
• Z toho byly jenom dvě do školy (protože Antickou obec jsem nečetla úplně poctivě), 4 recenzáky a bohužel jenom 5 v angličtině. Ale zase můžu říct, že jich 24 bylo pro radost, protože mě k nim nic nenutilo. 
• Dvěma hvězdičkami jsem ocenila pouze Hrabala (sorry, my prostě nebudeme kamarádi), ale tři hvězdičky jsem dala 12 knihám a čtyři dostal stejný počet. Pět hvězdiček jsem si vážně šetřila, a tak je dostaly jenom 4 knihy. 
• Blog jsem fakt zanedbávala, takže na něm přibylo jenom 24 článků. Ach jo, jsem hrozná. A z toho bylo 13 recenzí. 
• Podařilo se mi dočíst 4 série a asi tak trojnásobek rozečíst. Nejvíc jsem četla dystopií a nasledovaly různé fantasy. Pak tu byl taky dvakrát steampunk, životopis Felicie Day, jeden Descartes, konečne jsem rozečetla Stopařova průvodce Galaxií a dala jsem si rereading Hostitele (a miluju ho snad ještě víc). 

Každý milovník knih se potýká s nějakými problémy. A každý má úplně jiné. Mými největšími z nich je, že mi buď chybí chuť do čtení, nebo si nedokážu najít dostatek času, abych si danou knihu přečetla a zároveň si ji náležitě užila... 

PŘEČÍST STO KNIH ZA ROK JE NEDOSAŽITELNÉ. 

Moje roční challenge na goodreads neunavitelně ukazaje "XX books behind schedule" (pro upřesnění, momentálně 2). A to jsem si jako výzvu stanovila jenom 35 knih. Protože už loni jsem svůj cíl dost nesplnila. A chtěla jsem "jít na jistotu". Hahaha... Sice je teprve srpen, ale tak znám se. 

Každopádně začátkem i koncem každého roku neodolám a projíždím challenge přátel na GR. A valím oči a je to samé "oh","ah", "uh" a "to si asi dělají pr..., kde na to chtějí vzít čas?!". A přitom tiše závidím, protože mají asi tak dvojnásobnou šanci, že přečtou všechny knihy, které si přejí. Paradoxně to stejně nepřečte nikdy nikdo, ale já si to klidně dvakrát do roka opakovat budu. 

JSEM POMALÝ ČTENÁŘ.

Asi dvakrát za život se mi stalo, že bych přečetla knihu v jeden den. A když ano, většinou to byl nějaký kratší kousek. Jediná plnohodnotná kniha přečtená za den byla Drakie. A to jsem jí opravdu investovala nějaký 15-18 hodin z toho dne. Vlatně jsem jen četla a četla a to navíc skončila až pár hodin po půlnoci. 

Opravdu tedy nechápu ty lidi, kteří řeknou, že ta kniha byla na nějaké ty tři čtyři hodinky. Za tři čtyři hodinky nepřečtu ani polovinu. Natož celou knihu. Dokonce když čtu věci do školy a třeba si u toho dělám výpisky, klidně jedu v tempu deset stránek za hodinu. A když ta kniha má 800 stran...

ČTU KAŽDÉ SLOVO.

Úplně každé. Nepřeskakuju přídavná jména, věty, odstavce ani stránky. A když to náhodou udělám, tak z toho mám špatný pocit, výčitky a nakonec to stejně přečtu. Protože co když se na těch dvou řádcích o tom, jak má ten úžasně dokonalý hrdina oči barvy rozlitého medu s oříškovými tečkami (pozor, v levém oku má o jednu tečku méně!), které se na slunci zbarví do zlaté, a zrovna se v nich odráží mraky zataženého nebe před bouří (rozhodně to bude velká bouřka, protože už teď může hrdinka cítit elektřinu ve vzduchu), stane něco naprosto zásadního? 

HLEDÁM ČAS VŠUDE. 

Když jedu do práce, když jedu z práce, o pauzách, když jsem na cestě do školy a když sama jedu ze školy. Když mám nudnou přednášku ve škole a když nemůžu usnout a přítel dávno spí. Když čekám dlouhou frontu na poště nebo sedím v MHD nebo na zastávce. Když mě nebaví koukat v televizi na něco, co zajímá moje společníky. Nebo když jsem to viděla bůhví kolikrát. Ale stejně si na čtení najdu jenom zlomek hodin z celého dne. 

ČTU PŘEDEVŠÍM EBOOKY. 

Jelikož čtu často na cestách, dávám přednost ebookům. To vede k tomu, že se mi doma kupí nepřečtené papírové knihy a k tomu hromada papírových rozečtených knih. A telefon mám zahlcený ebooky, které se snažím přečíst. Často mi do toho ale vleze něco jiného, ale to už je jiný příběh. 

STEJNĚ TOHO PŘEČTU MÁLO.

Do čtení by se člověk neměl nutit. Ale na druhou stranu mě někdy trochu štve, že i když se do čtení snažím investovat poměrně dostatek času, tak nejsem spokojená s tím, kolik toho přečtu. Ale to často není spokojený nikdo, protože vychází hromada úžasných knih, které ale za žádnou cenu nemáme šanci přečíst. A ti, co čtou ve více jazycích to mají o to horší. 

Blog skomírá. Pomalu a jistě. V podstatě od loňského září to slušně flákám a všechny moje pokusy o resuscitaci tak nějak selhaly. A nakonec mi došlo, že by to chtělo všechno nazývat pravými jmény. Kde je tedy problém? Málo čtu, nerada si hledám čas a hlavně nemám chuť. A i když se chuť najde, než se dostanu k počítači a internetu, je tatam. Měla jsem ve zvyku se vymlouvat na školu. Což opravdu byla pravda, protože tenhle rok jsem maturovala a tak podobně, ale stejně to už dávno neplatí. Kromě toho jsem měla velkou krizi přes zimu a Vánoce. Opravdu jsem se ale odhodlala oživit blog přes prázdniny. Ale stejně to nevyšlo. Proč?

Já jsem opravdu chtěla, jeden čas jsem dokonce víc přispívala, ale stejně. Měla jsem rozplánované články, spoustu nápadů a hromadu knih, které jsem chtěla přečíst... Jenomže jsem se chtěla zařadit do blogosféry, ve které jsem nebyla skoro rok. Rok! Úplně jsem ze všeho vypadla a najednou zjistila, že vznikla hromada nových blogů a začaly sem naprosto enormně pronikat "západní vlivy" (obrazně řečeno). Najednou je to samý Unboxing a Wrap up, TAG a Read-A-Thon. A já se nechytala. Byla jsem na vážkách, jestli si jet po svém nebo následovat dav...

Jednoduše se mi zastesklo po té staré blogosféře, ve které jsem se vyznala a byla její aktivní součástí. Takhle už ani nepoznávám své staré oblíbené blogy a bude to potřebovat hodně zainvestovaného času, abych se opět dokázala alespoň trochu zorientovat. Blogeři mi splývají stejně jako blogy a nějak mi přijde, že alespoň ta poslední špetka osobitosti vymizela s honem po popularitě. Rozhodně ale nechci házet všechny do jednoho pytle ani na někoho útočit. (Řekla bych, že toho tu za poslední dobu bylo řečeno až moc, ať už u nás nebo našich slovenských sousedů. Navíc někdo, kdo po roce vstal z mrtvých, nemá co říkat...) S odstupem času jsem zjistila, že už to není takové jako dřív. Přijde mi, že mezi blogery je větší rivalita a někteří se berou spíš jako konkurence než jako někdo, kdo má stejný zájem. Méně se komentuje a když už, tak něco, co se nemusí číst a strávit tím delší čas...

Nakonec mi ale došlo, že mi je to jedno. Že dva roky aktivního blogování a jeden rok spíš toho pasivního nezahodím kvůli tomu, že se něco změnilo. Kdo tvrdil, že musím následovat nejnovější trendy? Ale nejsem si jistá, jestli to dokážu splnit. Jestli mě to zase nepřejde. Jestli tohle není jenom nějaké zatmění, které mi říká, že blogovat chci. Každopádně mám teď nápady, chuť, snad i čas. A rozhodně by mi mohlo pomoct, kdybych si nápady trochu sepsala... Svěřila se s tím, co plánuju a třeba si vyslechla váš názor, pokud byste se rozhodli o něj podělit... 

Co vám dlužím? 

Vyhlášení soutěže

• Dá rozum, že budu pokračovat v recenzích i mezi-recenzích, protože by jinak můj blog trochu ztratil smysl. Nicméně přestanu recenzovat druhé a další díly sérií, protože v tom nevidím moc užitek. (Ten, kdo nečetl první díl, nebude číst recenzi na pokračovaní. A ten, co ho četl a líbil se mu, sám sáhne po pokračování.) Raději budu psát recenze na první díly a později případně na celé série. 
• Chci pokračovat v Proč si přečíst i s informativními články Autor/ka, co...
• Z meme zůstane asi jen Kindletime a Top Týdne. A Samozřejmě také Měsíční chvástačka, popřípadě občas přispěju do Knihy mi daly, ale to bych musela mít nějakou extra inspiraci.
• S přibývajícími filmovými adaptacemi chci pokračovat i s Kniha vs. Film a i filmovými recenzemi (pokud to tak mohu nazývat). Pochopitelně by se mohl objevit i nějaký informativní článek o filmových novinkách.  
• A nebude se rušit ani směska článků v rubrice Vzpomínáme. 

Nebudu se nijak snažit tady okecávat to, že to tu absolutně začalo upadat. Jen vám prostě řeknu, že nemám čas, bohužel. Se začátkem školy se mi volný čas stáhl na minimum, a když dorazím domů, mám akorát tak náladu si lehnou a konečně se trochu prospat. Mám neskutečný skluz se čtením a také s recenzováním. A radši tu ani nebudu zmiňovat všechna ta meme, které přidávám tak šíleně nezodpovědně. A vlastně jedinou věcí, kterou jsem tu za posledních několik dnů udělala bylo to, že jsem malinko překopala design.

I když to není zrovna můj šálek čaje, opravdu jsem si tu sérii oblíbila a to asi kvůli tomu, jak je to místy psané s lehkostí a i neskutečnou vážností. A jestli se ještě rozmýšlíte, jestli začít číst v angličtině nebo spíš čím začít, vřele to doporučuji, protože angličtina tam je úplně lehoučká. :)

Víc než knihám jsem se ale za poslední týden věnovala filmům a seriálům. Konečně jsem dokoukala 3. sérii Supernatural, k čemuž jsem se odhodlávala opravdu dlouho a mimo to jsem se podívala na oba dva díly Never Back Down. Na druhý díl Never Back Down určitě jednou recenzi napíšu, protože i když je to téměř týden, co jsem jej viděla, jsem stále plná dojmů. Na první díl bych raději ani nevzpomínala. 

Nakonec bych se vám tady ještě chtěla zmínit o 11. 9. Shodou náhod ale nemyslím teroristický útok na USA, nýbrž mnohem veselejší událost, a to mistrovství České Republiky v BMX ve streetstyle, které se ten víkend konalo v pražských Modřanech. A  musím opravdu říct, že to bylo naprosto fenomenální!