Série: Alfa a Omega

Díl: první
Originální název: Cry wolf

Žánr: adult, fantasy, vlci

Anotace: Anna netušila, že vlkodlaci existují, dokud jedné noci nepřežila krutý útok… a nestala se jedním z nich. Po třech letech na poslední příčce hierarchie smečky se naučila klopit hlavu a nikdy, nikdy nevěřit dominantním vlkům. Pak ale do jejího života vstoupil Charles Cornick, zabiják a syn vůdce všech vlkodlaků v Severní Americe.

Charles tvrdí, že Anna je nejen jeho družka, nýbrž i vzácná a ceněná omega. A právě Annina vnitřní síla a konejšivá přítomnost se ukáží být neocenitelné, když se spolu s Charlesem vydá na lov vlkodlačího odpadlíka – tvora pod kontrolou magie tak temné, že by mohl ohrozit celou smečku.

Nakladatel: Fantom print

Můj názor:

Vždycky jsem měla slabost pro vlkodlaky. A to ještě před tím, než jsem objevila knihy Patricie Briggs, což už je pěkné dva roky. Po tom, co jsem přečetla první díl o Mercedes Thompson, věděla jsem, že je Patricie skvělou autorkou, která mi vždycky dokáže vyrazit dech. Přesto jsem ale měla trochu obavy z její další série ze stejného prostředí jako je Mercy. Bála jsem se, že mě to nebude bavit s jinými postavami, že to prostě už nebude ono, když to celé nebude vyprávět rázná a tvrdohlavá kojotka Mercy, která si nic nenechá líbit. Ale hned po několika stranách Štvanice jsem došla k nepřekvapivému závěru. Hned jsem totiž věděla, že mě Patricie nezklame. 

Anna je vlkodlakem tři roky – a to zatraceně vzácným vlkodlakem. Ale stala se jím proti své vůli. Nesnáší to, čím se stala, nesnáší svou starou smečku, nesnáší to, co jí Leo a další vlci dělali. Přesto ji Leo nedokázal zlomit, ať už jí prováděl cokoliv. Charles se jako vlk narodil. A to tak dávno, že už jeho věk dosáhl čísla, které by se říkat snad ani nemělo. Charles není jenom tak někdo. Kromě toho, že je synem maroka Brana Cornicka, alfy všech alfů, je zabijákem pracujícím pro svého otce. Vlkodlakem, který chodí řešit problémy, ať už po dobrém nebo zlém, a který je radši sám než ve společnosti. Alespoň do té doby, co se setkal s Annou. 

V ději se ocitáme v Aspen Creeku v Montaně. V místech, kde žije Charles a montanská smečka v čele s Branem a nově také Anna. Naneštěstí ale Charles po setkání s Annou utržil ne zrovna lehká zranění, která mu rozhodně nezlehčí úkol, který si pro něj otec přichystal. 

Pokud jste četli sérii o Mercy, určitě máte představu o tom, co by vás mohlo v knize čekat. Pokud ne, něco málo vám prozradím. Rozhodně zapomeňte na nějakou oddychovou četbu. Celá kniha je nabytá akcí, lehkým humorem, vlkodlaky a pochybnostmi. Patricia dokáže skvěle vystavět příběh, který vás nutí tápat společně s hrdiny, protože při řešení zápletky není nic průhledné. Také tam najdete skvělé postavy, každou originální, mající svůj vlastní příběh, minulost a budoucnost. Je to prostě něco neskutečného. 

Jako čtenářce Mercy mi vadilo, že v knize bylo málo o tom, jak je to s celým vedením smečky. Přesně jako by mi autorka četla myšlenky, zodpověděla touhle knihou mé otázky. Přestože se jí nepovedlo dát tam víc Samuela, který je jednou z mých oblíbených postav, ostatní věci splnila. Bylo tam víc Brana, byla tam spousta zajímavostí o smečkách, o minulosti Brana i Samuela, a i když to nebylo přesně podle mého očekávání, i Samuel se sem tam na pár stranách objevil. Kromě toho, Patricia skvěle dokázala prolnout oba příběhy, které se chronologicky doplňují a Štvanice je časově zařazena do událostí mezi prvním a druhým dílem Mercedes. 

Hlavním rozdílem mezi Mercedes a Alfou a Omegou je vyprávění. Patricie změnila styl a celá kniha je podaná er-formou z pohledu především Charlese a Anny, ale stejně tak nám umožní nahlédnout do hlavy Brana, nového vlka Waltera i pološíleného vlkodlaka Asila, který je skoro stejně starý jako Bran. 

Nejsem si úplně jistá, ale myslím si, že o Anně i Charlesovi byla nějaká zmínka v původní sérii, ale nic konkrétního z toho nevím. Hlavně proto mě překvapilo, jak mi oba protagonisté sedli. Anna je silná osobnost, která se ale pod vlivem událostí uzavřela do sebe. Oproti tomu Charles je vyhlášený samotář budící hrůzu, který ani náhodou není zvyklí na přítomnost někoho jiného ve svém životě, natož ženy. Pro oba je jejich vztah vlastně něco nového, nečekaného. Ale pustili se do toho s nečekanou vervou. 

Oba protagonisté mi opravdu sedli. Sledovat příběh očima obou z nich bylo zajímavé. Anna na všechno koukala jako na něco nového a s pesimistickým nádechem, neustále vystrašená a zmatená. Vedle ní je Charles, pro kterého vlkodlačí svět znamenal jistotu, ale najednou je tu obrovská změna v podobě družky, kterou si jeho vlk vybral. Líbilo se mi, jak racionálně přemýšlel, bral v potaz všechna pro a proti a snažil se udělat všechno co nejlépe, ale přesto nebyl sobecký. 

Součástí českého vydání Štvanice je také povídka Alfa a Omega, která v originále vyšla samostatně oddělena od prvního dílu. Musím říct, že jsem za povídku opravdu ráda, protože ujasňuje spoustu skutečností, které by mě jako čtenáře Štvanice opravdu zajímaly. Povídka vlastně popisuje setkání Charlese a Anny a také to, jak si k sobě postupně hledali cestu, a jaká byla Annina minulost. 

Štvanice mě nezklamala ani trošku. Bylo to jedno překvapení za druhým, napínavé a akční. Oproti Mercy se příběh zabýval hodně i tou citovější stránkou věci, což byla příjemná změna, nikoli ale na úkor akčnosti. Zápletku jsem nedokázala odhadnout, dokud se v příběhu nezačaly objevovat ty pravé indicie, což rozhodně oceňuji. Přesto nedávám plný počet hvězdiček, ostatně jako je u mě u Patriciiných knih zvykem. Dávám zasloužených 4 a půl hvězdiček. Půl hvězdičky si nechávám do dalších dílů a také jako neoprávněný trest za to, že se o Samuelovi víc mluvilo, než aby tam byl a také za to, že do budoucna jeho přítomnost není vůbec jistá.

Dnešní mezi-recenze je trochu jiná než ty předchozí, především v tom, že je na ukončenou povídku, která se objevila v knize Štvanice od Patricie Briggs. Protože bych určitě zapomněla na to, že v knize je i něco navíc, zveřejňuji můj názor na to krátké povídání. 

Kniha: Štvanice - povídka Alfa a Omega

Autor: Patricia Briggs 

Aktuální strana: konec povídky, v knize str. 69

Děj: Celý děj se odehrává v jednom dni s pár hodinami navíc a je zařazen do událostí prvního dílu původní série, a přestože si autorka nevytyčila moc prostoru, je to stále zábavné. Zápletka byla jednoduchá, přesto nebyla vůbec průhledná a sama jsem na konci byla překvapená, jak to nakonec dopadlo. Celé je to podané svižně, nijak utahaně a jednu událost střídala druhá, a také jsme se dočkali jak akce, tak vysvětlení, oč jde, a i nějaké té psychologické a vztahové záležitosti.

Námět, originalita: Námět je naprosto totožný se sérií o Mercedes Thompsonové, což není překvapením, když vychází z naprosto stejného světa a i postav. Rozdílem je to, že se na celý svět díváme vlkodlačíma očima Anny a Charlese, což je rozdíl od kojotky Mercy, však nijak obrovský.

Styl psaní: Patricie píše naprosto nezaměnitelně a čtivě. Povídka odsýpala strašně rychle a všechno bylo napsané výstižně a jednoduše bez jakéhokoli zbytečného okecávání. Rozdílem od původní série je akorát to, že je příběh vyprávěný er-formou z pohledu Anny i Charlese. 

Postavy: Kdo četl původní sérii, určitě poznává spoustu postav. O Charlesovi jsme toho slyšeli hlavně v jedničce docela dost, Bran snad dostane větší prostor, stejně tak Samuel, a dala bych ruku do ohně za to, že o Anně byla taky nějaká ta zmínka. Kromě toho, byla tam zmíněna třeba i postava Maca, kterého si jistě pamatujete ze začátku Měsíční písně. S postavami jako vždy nemám žádný problém, takže jsem nadmíru spokojena. Jediné minus patří asi jen za to, že někteří členové Leovy smečky mi připomínaly vlky ze smečky Adamovy.

Klady: Čtivost, svižnost a jednoduchost zápletky, která byla zajímavá a nepředvídatelná. Také postavy Charlese a Anny, protože jsou opravdu moc příjemné.

Zápory: Popravě, nějak mě nic nenapadá. :)

Reakce po čtení: Patricie opět nezklamala!