Předurčený je poměrně příjemná urban fantasy pro nenáročné. Zkušenějšímu čtenáři, který už má nějakou tu urbanku za sebou, tenhle příběh nebude úplně stačit a při nejlepším jej bude považovat za relativně lepší průměr. Přesto je Alex Verus velice obstojným úvodem do žánru a tou pravou volbou pro nepříliš náročné a zkušené čtenáře.

Předurčtený vypráví příběh Alexe Veruse, který je věštcem. Dokáže nazírat budoucnosti a přizpůsobovat své činy tomu, aby přežil. A jeho život rozhodně boj o přežití je, protože se dokázal mnoha lidem zprotivit. Rozhodně nepatří mezi mágovskou smetánku a ani nechce - jeho vyvrhelské postavení mu vyhovuje víc než dost. Bohužel ale ve světě mágů začne být povolání věštce dost populární a hned několik dobrých i špatných stran si ho chce najmout. Na téměr určitě sebevražedný úkol.

Benedict Jacka vytvořil především akční a nijak náročný příběh. Psaní je plynulé a jasné, žádné kostrbaté kudrlinky nebo metafory. Největší část je věnovaná akci hned v závěsu s vnitřními monology a úvahami, ve kterých ale občas byl problém se zorientovat. Zápletka je jasná, přímočará a ať už jsme se v příběhu setkali s čímkoli, na devadesát procent to mělo nějakou další roli v příběhu. 

S tím souvisí také skutečnosti, že mi v příběhu chyběl širší worldbuilding. Jako svět se to tvářilo velice zajímavě, ale autor mnoho věcí nechával nevysvětlených a pokud na něco neměl odpověď, velice okatě to odmávl. V neprospěch knihy (a pravděpodobně celé série) také hraje většinová absence nejrůznější havěti. V podstatě se seznamujeme jen s mágy a živly, s ničím víc jsme se nesetkali, což mi při nálepce urbanky přidje jako škoda.

Nicméně autor pracuje s poměrně zajímavým konceptem dělení mágů na světlé a temné. Přístup k dobru a zlu, který si propůjčuje slavný a pravděpodobně nevyřešitelný spor nature vs. narture (a k tomu i některé další antropopsychologické teorie), je poměrně osvěžující, ale opět trochu nedotažený. Hranice dobra a zla působí velice ostře vymezená a prostor pro propustnost je téměř nulový.

Hlavním plusem jsou líbivé charaktery, které už od začátku mají potenciál, abyste si je oblíbili. Záleží víceméně na čtenáři, zda je to pro něj plus nebo mínus. Na mě působili velice uhlazeně a jak již bylo zmíněno, distinkce dobra a zla byla velice ostrá. U žádné postavy jsme ale nezabruslili více do jejich duše, a tak zbylo mnoho otázek. Přesto byly postavy hlavním držákem příběhu, ačkoli se v nich občas trochu špatně orientovalo.

Hlavní překážku pro mě představoval fakt, že mi příběh v mnoha ohledech připomínal Kroniky železného druida. Alex vlastní obchod s věšteckými předměty, kamarádí se s živly, magickou moc si musí někde vypůjčovat a není mezi ostatními zrovna oblíbený. Najede si kamarádku-učednici, lidé ho chtějí zabít nebo využít pro špinavou práci a taky se většinu života skrýval. Díky tomu mi do hlavy neustále lezlo jméno Attica a velice dlouho jsem se nemohla srovnat s tím, že ten příběh je podobný, ale o level níž. 

Pokud to shrnu, Předurčený je skvělým úvodem do seznámení s žánrem urban fantasy. Není nikterak složitý a jako příběh je plynulý a líbivý. Náročnějším čtenářům ale nemusí stačit, je to tradiční odpočinková literatura, která podává velice přímočarný a plynulý příběh bez zbytečných kudrlinek.

Autor: Benedict Jacka; Série: Alex Verus #1; Vydáno v originále: 1. 2. 2012; Vydání u nás: únor 2020 (Předurčený; Fantom print); Počet stran: 320; Hodnocení na goodreads: 3.89 při 20 852 hodnoceních.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Fantom print. Knihu si můžete objednat na jejich eshopu.

Odměna z pekla je kombinace westernu a temné fantasy s horovými prvky. Přestože v příběhu hraje důležitou roli peklo, nenajdete v něm žádné náboženské konotace a tradiční roli pekelných démonů převzali požírači mrtvol ghúlové. Když si vezmete samotné téma knihy - westernové městečko posedlé létajícím démonem, ve kterém vládne anarchie a hloupí, ale hladoví ghúlové, zní to jako parádní slátanina. A ona to také slátanina je, nicméně to byl účel autorského dua. (Na druhou stranu, mimozemský western naverboval Daniela Craiga, takže...). Jinak by také do věnování nepsali, že je to pro "fanoušky braků". Téma a jeho absurdita je tedy naprosto v pořádku a můžeme se přenést k dalšímu bodu programu. Zpracování.

Pokud absurdní téma odfajvkujeme jako přínos pro příběh a přidáme k tomu povědomí autorů o tom, že možná trochu uletěli, a ani v nejmenším Odměnu z pekla nechtějí vydávat za seriózmí fantasy počin, hlavním kamenem úrazu je samotné zpracování. A to hned z několika důvodů.

Kniha je velice rychlá, má až neuvěřitelný spád a zaměřuje se jen na tři základní věci - popisy prostředí, přímá řeč, popisy akce. Chybí nám zde hlubší motivace postav, jejich charakterové vlastnosti a nějaká filosofie světa. Smutné je, že nejsilnější stránkou jsou popisné části, které jsou často velice grafické a poutavé. Přímá řeč je potom omezena na nadávky, sprostá slova a nezajímavé rychlé výměny instrukcí mezi hlavními hrdiny. Akce už je pak jen velký chumel chaosu.

Skutečnost, že knihu napsalo autorské duo, mě vede k zásadní myšlence - jeden z autorů umí psát a ten druhý ne. Místy je kniha totiž velice chytlavá a čtivá, nutí čtenáře pokračovat a čtení se stává příjemnou a dokonce bych řekla i napínavou záležitostí. To však záhy střídá záplava sprostých slov, neumě vystavěné dialogy a útržkovité konání postav, kterým chybí motivace a širší kontext.

Díky tomu je problém si vytvořit vztah s jakoukoli postavou. Nemluvě o tom, že jich ke konci knihy přibyde obrovské množství a čtenář se v tom ztratí už definitivně - a mám podezření, že se v tom ztratili i autoři samotní. Postavy sledujete za neprůstřelným plexisklem a příběh působí spíše jako groteska, kde je vám jedno, jestli někdo umře, hlavně, že se pobavíte. A pobavit se určitě můžete, knihou proplouvají trefná a vtipná přirovnání a vtípky, bohužel se to zhruba od poloviny začne cyklit a humor začne být ohraný. Díky bohu, alespoň se sprostými slovy se dvojice vyřádila už na začátku, a tak těch nemilých oslovení lehkých dam postupně ubývá.

Když to shrnu, Odměna z pekla má povedenou, originální a absurdní myšlenku, která ale ani v nejmenším nevyužila potenciál. Na místech, kde by se dalo pracovat s výstavbou světa, charaktery postav a pořádnou dějovou linií, vidíme útržkovité konverzace a podivně splácanou akci s hromadou nasproto nedůležitých informací a událostí.

Odměna z pekla je odpočinková kniha, která balancuje někde na průměru až lehkém podpůrměru. Nemá předávat žádnou hlubokou myšlenku, nemusíte u toho moc přemýšlet a ani řešit, kdo je záporák a kdo klaďas - špatní jsou totiž všichni, někteří akorát nakonec stojí na té lepší straně.

Autor: Joe R. Lansdale, John R. Lansdale; Vydáno v originále: 29. 2. 2016; Vydání u nás: 6. 2. 2020 (Odměna z pekla; Fantom print); Počet stran: 256; Hodnocení na goodreads: 3.65 při 177 hodnoceních.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Fantom print. Knihu si můžete objednat na jejich eshopu.

Urban fantasy je žánr, který se mi fakt líbí, ale dostávám se k němu spíše nárazově. Je to fantasy z městského prostředí, ve kterém se mísí nejrůznější bytosti. V YA jsou skvělým příkladem třeba Nástroje smrti. Co jsem časem vypozorovala, urbanky se velice často zaměřují i na trefný smysl pro humor a v těch adult nechybí ani sexuální scény.

Kroniky železného druida aspekt neuvěřitelně chytlavého smyslu pro humor rozhodně splňují. Atticus je výborná postava, která si za léta svého života vytvořila neuvěřitelný nadhled a jen tak něco ho nerozhází (pokud nejde o hormony). Všechno zvládá až se stoickým klidem, což je vzhledem k událostem v jeho životě velice obdivuhodné. Ví, kde jsou jeho limity a ví, že jeho hlava je cenná trofej pro výstavku na zdi nejednoho boha. A přesto zvládá přežívat už nějaké to století. 

Kromě toho jsou knihy velice dobře propojené s mytologií i historií. Informace jsou velice akurátně a stravitelně podané. Dozvíte se hrozně moc informací o nejrůznějších stvořeních, mytologiích a božstvech. Přestože se v tom v prvním díle budete fakt ztrácet, postupně si vytvoříte mentální seznam jmen a jejich postavení a budete si to užívat. A je to fakt jízda. 

Knihy jsou krátké a mají malý formát, proto je spád děje opravdu rychlý. Většina věcí se vysvětluje spíše za pochodu a rozhodně vám neuškodí alespoň lehký přehled, abyste se v tom lépe zorientovali. Na začátku každého dílu máte užitečný slovník, který jsem popravdě ani jednou nevyužila, ale rozhodně k lecčemu dopomůže. 

Kroniky železného druida jsem si zamilovala už před lety, kdy byl první díl Prohnaný žhavou novinkou. Vrátila jsem se k němu až po několika letech a dala si maratorn rovnou tří dílů, které jsem za ty roky doma nastřádala. Přestože byl každý díl něčím výjimečný: Prohnaný byl o keltských bozích, Proklatý o covenu čarodějnic a Praštěný o asgárských bozích a Thórovi, tak za nejlepší jednoznačně považuju právě trojku. A moc se těším, až se dozvím, o čem jsou ty další díly, protože minimálně čtyřka vypadá fakt zajímavě. 

Tuhle sérii doporučuji všem, kteří chtějí svižný a napínavý příběh, ve kterém toho mnoho nevychází podle plánů. Akorát není úplně od věci obrnit se trpělivostí, ze za začátku se v příběhu budete trochu ztrácet, a to především v tom množství cizích slov a jmen různých božtev. Ale když u toho vydržíte, stojí to za to. Fakt.