Co jsem četla v roce 2019

Je únor, takže je nejvyšší čas udělat si minuloroční (nakonec mi došlo, že je to správně loňskou, ale můj novotvar se mi zamlouvá :D) bilanci. Vždycky, když jsem nad tím přemýšlela, došla jsem k názoru, že většina knih, kterou jsem loni četla, byla taková... meh. Ale pokaždé, když jsem se podívala na Goodreads jsem zjistila, že se tam najdou fakt výborné kousky. Je pravda, že některé z nich jsem četla až na sklnonku roku a první pololetí bylo spíš takové vlažné, ale to nic nemění na tom, že jsem v roce 2019 přečetla knihy, které rozhodně stály za to. A... taky ty, místo jejichž čtení jsem mohla dělat mnohem užitečnější věci.

    

Nejskvělejší umělá intelignce: Vzhůru k obloze (Skyward #1), Brandon Sandreson
Nový Sanderson vzal sociální sítě útokem. Tahle fialová obálka vykukovala na každém rohu, a i když jsem byla skeptická, nakonec jsem se do téhle knihy musela pustit. A pane bože, bylo to to nejlepší, co jsem loni četla. A že jsem ve výsledku četla fakt hodně dobrých knih. Mělo to spád, spoustu technických věcí, kterým nerozumím, ale které miluju. Úžasné a nebojácné postavy. Hrdinku, která se dokázala mýlit. A hlavně to mělo jendu z nejúžasnějších umělých inteligencích, o kterých jsem kdy četla. Pokud chcete nějakou ultimátní a vtipnou sci-fi jízdu, je to Sanderson. A budete ho milovat!

Československá historická fikce: Which way is home?, Maria Kiley
Vždycky je strašně zvláštní číst knihy o místech, které znáte, ale které psali cizinci. Některé věci napsané o Československu byly hrozně roztomile špatně (např. že tu byly postavy Jan a Honza a nikomu úplně nedošlo, že je to stejné jméno, anebo Babicka a Dedecek bez diakritiky). Přesto. Tohle čtení bylo fakt hezký a přímočarý, a i když hlavní protagonisté měli hlavně obrovské štěstí a nebyly tam nijak šílené zvraty, je to důležité čtení. Přestože je to spíš middle grade, rozhodně by tím neměli pohrdnout ani dospělí, protože jsou věci, které je prostě důležité připomínat. A taky se toho snad dočkáme v češtině.

Nejdivnější kniha: Každé srdce je bránou (Wayward children #1), Seanan McGuire
Tohle je fakt divnokniha. Ale je skvělá. Je to taková Alenka v říši divů na jeden a tisíc způsobů. Popisuje, jaké to je, když se dítě vrátí z říše za zrdcadlem a jak je těžké teď existovat v reálném světě. Je to jednohubka, nemá ani 200 stránek, ale dostanete plnohodnotný příběh napsaný strašně zvláštním, ale chytlavým jazykem. Je to kniha, která rozhodně stojí za přečtení, už jenom kvůli tomu, že v ní dostanete několik příběhů v jendom, má to detektivní zápletku, podivně reálné postavy a teda, místy je to docela dost brutální. Ale čtěte to, protože něco takového se vám do rukou ještě nedostalo, to vám garantuju.

Slaďárna pro alergiky: Maybe This Time, Kasie West
Od loňska vždy netrpělivě očekávám další novou Westovou. A přestože Fame, Fate and the First Kiss (česky První opradový polibek) bylo docela zklamání, Maybe This Time byla láska na první stránky. Je to klasicky romantický příběh jaký známe od Westové, jenom tentokrát máme prostředí malého města a slavnostních událostí, kde se hlavní hrdinka stará o květiny a hlavní hrdina spolupracuje na jídle. Je to klasicky Westovsky ňuňu a bez rozmýšlení se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem od autorky už četla. A jelikož je možné, že se tahle knížka objeví i česky, vy si ji hezky pěkně nakráčíte koupit, protože tahle, ta za to fakt stojí.

Narkoleptická detektivka: Serious Moonlight, Jenn Bennett

Podobně jako knihy od Westové jsem si oblíbila i Jenn Bennett. Ta hraje na trochu vážnější notu a její příběhy nejsou tak moc ňuňu, ale taktéž bude vycházet u nás (ne tohle, ale Starry Eyes, což jen tak mimochodem, bylo top strop), a stojí to za to. Tenhle příběh je trochu detektivní, což mě moc nebralo, ale taky mluví o hromadě strašně zajímavých a důležitých témat, namátkou: sex na jendu noc, chybějící otec, antikoncepce, duševní a fyzické zdraví, narkolepsie, pokus o sebevraždu, deprese, úmrtí v rodině, drogy...  A i když se to může zdát jako podivný mišmaš, fungovalo to fakt skvěle.

    

České překvapení: Devět dní (Devět dní #1), Zuzana Strachotová
Českou fantastiku ani sci-fi moc nevyhledávám. Neptejte se mě proč, asi prostě předsudky. Ale díky spolupráci s Fantom Printem se mi do rukou dostalo Devět dní a rozhodně toho nelituji. Přestože mě začátek moc nebavil a až děsivě moc mi připomínal sérii Nebe od Veronicy Rossi, vyklubala se z toho pořádná akční a notně krvavá postapo jízda. A to já prostě můžu. Bylo to nabyté akcí a zvraty a ty postavy! Přestože mezi nimi byl fakt divný insta-love vztah, jejich vývoj byl naprosto skvělý, dokonce Seře odpoustím i to, že se ze začátku chovala jako husička.

Čistokrevná utopie: Smrtka (Smrtka #1), Neil Shustersman

Okolo Smrtky byl takový hype, že se mi fakt nechtěla číst. Jakože... těžko to bude tak dobrý, aby to moje vysoký očekávání splnilo. A sakra, ono to moje očekávání předčilo. A Nimbus? Ten mě totálně položil na lopatky. Smrrtka je nefalšováná utopie, která má geniálně vymyšlený svět a i přes svoje morbidní téma morbidně vůbec nepůsobí. Což je fakt dost obivuhodný. Má výborné postavy, spád, a i když je ze začátku trochu utahanější a dlouho nevíte, kam se bude děj ubírat, výsledek stojí za to. A Nimbus je minimálně úplně stejně skvělej, ale taky úplně jinej.

NejNEromantičtější romanťárna: Dopisy ztraceným (Dopisy ztraceným #1), Brigid Kemmerer
Dopisy ztraceným mají všechny atributy pro depresivní knihu. Tragické osudy hlavních hrdinů, smutek, ztráta bližních, okolí, které je tak úplně nechápe.. A přitom depresivní vůbec nejsou. To je asi ten největší a nejlepší paradox, protože knihy, které z vás mají akorát ždímají emoce, bytostně nesnáším. Kemmererová totiž z těch všech depresivních témat vytvořila překvapivě citlivé a uvěřitelné čtení. I když od začátku víte, kdo čte dopisy, a čí osudy se protnou, je to úžasné čtení a rozhodně jedno z nejlepších contemporary, co jsem kdy četla.

Milostný trojúhelník roku: Kroniky pozůstalých, Mary E. Pearson
Kroniky pozůstalých jsem ani číst nechtěla, ale osudem (čti Humbookfestem) si ke mně našly cestu. Hodně jsem se děsila, že to bude echt romantika - což byla -, ale Mary mě dostala svým stylem psaní, světem, snesitelnou hrdinkou a taháním za nos, kdo je Princ a kdo Zabiják. A i když jsem to trefila správně, dost mě tím potrápila. První díl Kronik je hlavně o milostném trohjúhleníku, ve dvojce josu to intriky a trojka je zase více akční. Každý díl nabízí něco nového a jiného, a přestože dokážete trochu odhadnout, jak to bude, cesta k rozuzlení je to více než zajímavá. 

Nejhloupější vagíny: Diary of Confused Feminist, Kate Weston
A jako desátá je tu nejhorší kniha loňského roku, která je prostě hloupá. Mělo to být feministické čtení, ale jinak je to velice hloupá kniha, která tlačí na pilu, je nevkusně vulgární a celý ten feminismus je tak zvláštně překroucený. Tahle kniha se snažila pojmout hrozně moc témat, ale buď to bylo divně zakomponované do příběhu, takže to tam vůbec nesedělo, anebo to bylo podané tak děsivě špatně, až to bylo jen a jen vtipné. Pokud nechcete číst 400 stránek o vagínách, vyhnětěte se tomu, prosím.

Co jste loni četli vy? Co bylo to nejlepší a co nejhorší? :)