Herní okénko: The Last of Us

Platforma: PS3, PS4

The Last Of Us je post-apokalyptická akční adventura. Hrajete z pohledu třetí osoby za postavu Joela a na chvíli si vyzkoušíte i méně zkušenou, přesto řádně badass Ellie. Nacházíte se ve světě, který napadla zákeřná houba, která z lidí dělá kanibalistická zombie-like monstra. Tvůrci si to dokonce i posvětili tím, že použili reálně existuící houbu, která napadá mravence a dělá z nich... mravence-požírající agresivní monstra. S hlavními hrdiny budete procházet troskami měst, rozpadlými baráky, venkovem a přírodou. A přestože jsou clickeři a runneři pěkným trnem v patě, nakonec zjistáte, že největšími nepřáteli jsou si lidé navzájem. 

K The Last of Us jsem se dostala už před lety. Měla jsem nějaké post-apo období a hrozně mě začaly různé nemilé verze budoucnosti. U téhle hry jsem ale měla zásadní problém v tom, že jsem si nemohla zvyknout na ovládání. Musím se staženým ocasem přiznat, že jsem se to pořádně naučila hrát až při přesedlání na PS4. Hra ale měla spoustu tahounů, které dokázaly převážit i to, že jsem neustále umírala. Neustále. 

Hra není o post-apo světě, ale je o příběhu. A panečku, ten mě dostal naprosto okamžitě. Joel dostane úkol propašovat Ellie do jiného města. Proč? Protože, jak se zdá, je imunní a mohla by být klíčem k záchraně lidstva. Joel se svou partnerkou Tess na to kývnou. Nebyl by to ale život, kdyby šlo všechno podle plánu. Na příběhu ale nesledujeme jenom napínavou a nebezpečnou cestu z bodu A do bodu B. především sledujeme, jak se vyvíjí vztah mezi Joelem a Ellie a jsme svědky jejich krátkých a útržkovitých konverzecí, která vás chytnou za srdce.

Přestože hra rozhodně měla spoustu neodstatků, nějak mě to netankovalo. Když jsem si zvykla na ovládání (nebo popravdě spíš si v hraní udělala jakýsi systém), byl to parádní zážitek. Mělo to bombový příběh, který navíc působil velice reálně. Joel neměl v batohu neomezené místo a unesl všeho jen určité množství. Museli jste tedy nejenom prohlédavat okolí a zásobovat se (moje absolutně nejvíc top aktivita), ale taky se rozmýšlet, do jaké bitvy se pustíte a kterou vynecháte. Protože co si budeme, tahle hra je důkazem toho, že utéct z boje rozhodně není ostuda. 

The Last Of Us je pro mě jednou z nejlepších her vůbec. Její příběh je pro mě srdcovka a neříkám to úplně často, ale strašně ráda bych ji viděla na filmovém plátně. Joela a Ellie jsem si neuvěřitelně zamilovala a úpřímně, kdyby se z toho vyškrtl celý ten svět s houbáky, vůbec by to nevadilo. Pro mě ta hra nestála na světě (ať už byl jakkoli propracovaný), ale právě na postavách. A to se mi nestává zrovna často. A rozhodně se nemůžu dočkat PART II.